Borrelióza ptáků

Borrelióza je členovci přenosné akutní septikemické onemocnění ptáků vyvolávaná spirochetou Borrelia anserina, které může u drůbeže v endemicky postižených oblastech způsobovat velké ekonomické ztráty. Zdravotní význam B. anserina není znám; je ale antigenně úzce příbuzná s B. burgdorferi, původcem lymské borreliózy. Ptáci mohou být experimentálně infikováni a vylučovat tuto spirochetu, nelze je proto vyloučit jako možný zdroj infekce B. burgdorferi pro člověka.

Historie a výskytEditovat

Ptačí borrelióza byla poprvé popsána na Kavkaze v roce 1891 Sacharovem jako vážné septikemické onemocnění husí.[1] V roce 1903 byla nemoc zjištěna u drůbeže v Brazílii a byla prokázána primární úloha členovců v jejím přenosu.[2] Postupně byla borrelióza identifikována v mnoha zemích světa, zejména v tropických a subtropických oblastech. Také v Evropě byly zaznamenány ojedinělé případy, včetně naší republiky. Borrelióza se vyskytuje zejména v oblastech s častým výskytem klíšťáků z rodu Argas.

Příčiny onemocnění (etiologie)Editovat

Spirochety jsou jednobuněčné, jemné spirální gramnegativní bakterie, dosahující délky až 500 µm. Množí se příčným dělením a běžnými barvícími technikami se nebarví; výjimkou je stříbření. Spirochety jsou zařazovány do rodů Spirochaeta, Treponema, Borrelia, Brachyspira a Leptospira. U ptáků jsou původci borreliózy a střevních onemocnění.

Morfologie a kultivaceEditovat

Původcem onemocnění je Borrelia anserina (syn. Spirochaeta anserina, S. gallinarum, S. anatis a Treponema anserinum), aktivně se pohybující spirální bakterie s 5-8 závity, měřící kolem 6-30 x 0,3 µm. Prochází filtry o velikosti pórů 450 nm. Borrelie mají 15-22 osových fibril. V nativním preparátech z krve nebo tkání se mohou pozorovat v zástinu nebo po obarvení Giemsou.

Borrelie rostou za mikroaerofilních podmínek při teplotě 30-37 °C. Produkují kyselinu z glukózy. Kultivace na umělých kultivačních půdách je obtížná. K pomnožení se používají slepičí nebo krůtí embrya infikovaná do žloutkového vaku. Borrelie se nacházejí v krvi a tkáních embrya.

Odolnost v prostředíEditovat

Ve vnějším prostředí mimo tělo hostitele B. anserina nepřežívá. Klíšťáci slouží jako rezervoárový hostitel. V kadáverech spirochety přežívají při teplotě 0 °C až 31 dní. V krevním séru při teplotě 4 °C se mohou skladovat nejdéle 3-4 týdny. Dlouhodobě se mohou udržovat při teplotě –70 °C, zejména s přídavkem 10-15 % glycerolu nebo DMSO k infekční krvi.

PatogenitaEditovat

B. anserina je patogenní pouze pro ptáky, zejména drůbež. Savci jsou k infekci neteční, s výjimkou králíků a myší, kteří mohou být přechodně infikováni. Virulentní kmeny borrelií jsou schopné penetrovat přes neporušenou kůži.

Vznik a šíření nemoci (epizootologie)Editovat

HostitelEditovat

Přirozené infekce se vyskytují u kura domácího, krůt, bažantů, kachen, husí a kanárů. Z volně žijících ptáků byla borrelióza pozorována u tetřevů, koroptví, vran, strak, domácích vrabců a špačků. U žaků (Psittacus erithacus) způsobuje rychlý úhyn. Holubi a perličky jsou k infekci relativně odolní, i když u městských holubů v Itálii bylo zjištěno 3,26 % sérologicky pozitivních jedinců (Fabbi et al., 1995). Drůbež je k infekci náchylná v každém věku, ale nejvnímavější jsou mláďata do 3. týdne věku.

Přenos, vektory a nosičiEditovat

Borrelióza může být prakticky přenášena všemi možnými způsoby, kdy vnímaví jedinci přijdou do kontaktu s krví, exkrety nebo tkáněmi od infikovaných živých nebo čerstvě uhynulých ptáků, např. při kanibalismu nebo prostřednictvím kontaminovaného krmiva či vody.

Závažnými přenašeči infekce jsou členovci parazitující na ptácích, včetně komárů, čmelíků a klíšťat. Dominantní postavení ale zaujímají klíšťáci z rodu Argas a z nich zejména A. persicus, klíšťák zhoubný. Ptáci jsou infikováni slinami produkovanými klíšťákem při kousnutí nebo pozřením infikovaného klíšťáka, nymfy, larvy či vajíčka.

PatogenezeEditovat

B. anserina se objevuje v periferní krvi infikovaných ptáků během 4-9 dní po infekci, kde také přetrvává přibližně stejnou dobu. V patogenezi nemoci se pravděpodobně uplatňuje endotoxin. K úhynům dochází v důsledku embolie, vyvolané shluky borrelií. U rekonvalescentních zvířat nevzniká nosičství, vytváří se typově specifická imunita.

Projevy nemoci (symptomatologie)Editovat

Inkubační doba závisí na způsobu infikování, počtu spirochet v inokulu a virulenci kmene B. anserina. Při přirozené infekci klíšťákem trvá 3-12 dní, po parenterální (injekční) inokulaci může být kratší než 24 hodin.

KlinikaEditovat

Ptáci infikovaní virulentními kmeny B. anserina jsou ospalí, shlukují se a jejich kůže je anemická nebo cyanotická. Mají načepýřené peří, nazelenalý průjem a nemají zájem o krmivo, spíše o pitnou vodu. Charakteristickým nálezem u borreliózy je náhlý a vysoký vzestup tělesné teploty, počínající krátce po infekci, a rychlá ztráta tělesné hmotnosti. Výkaly jsou tekuté s nadbytkem žluči a urátů. Ptáci rychle slábnou, stávají se otupělými a objevuje se ochrnutí končetin i křídel. Tělesná teplota před úhynem je subnormální, objevuje se tmavočervené zabarvení hřebene. Rekonvalescentní ptáci jsou často vyhublí, s přetrvávajícím ochrnutím končetin anebo křídel. Infekce kmeny o nízké virulenci může probíhat subklinicky.

Morbidita a mortalita jsou silně variabilní, kolísají od 1-2 % do 100 % podle vnímavosti hostitele. Průběh onemocnění je v akutních případech krátký a může končit úhynem za 3-5 dní po výskytu klinických příznaků. Chronické případy mohou trvat až 2 týdny.

PatologieEditovat

Dominujícím nálezem u borreliózy ptáků je značně zvětšená a skvrnitá slezina, s výjimkou bažantů, u kterých bývá nezměněna nebo naopak atrofovaná. Játra jsou zvětšená, s hemoragiemi a nekrotickými ložisky. Ledviny jsou zduřelé, močovody naplněné uráty. Ve střevech se zjišťuje mukoidní hemoragická enteritida.

ImunitaEditovat

Překonáním nemoci nebo po imunizaci vzniká dlouhodobá aktivní imunita, která je typově specifická, takže i rekonvalescenti mohou být opětovně infikováni jinými sérotypy B. anserina. Imunní nosnice přenášejí na potomstvo protilátky, které je chrání před nákazou asi 5-6 týdnů. Pasivní imunizací hyperimunním sérem lze zajistit až 3 týdny trvající ochranu.

DiagnostikaEditovat

Předběžnou diagnózu borreliózy lze stanovit při nálezu charakteristických příznaků a změn, zejména najde-li se u postižených ptáků nebo v jejich chovném prostředí větší množství klíšťáků.

Většinou je ale nutné pro potvrzení diagnózy prokázat přítomnost B. anserina nebo jejích antigenů. V průběhu klinického onemocnění lze detekovat spirochéty v barvených krevních nátěrech nebo v otiskových preparátech z tkání, nebo vyšetřením nativních preparátů v zástinu, fázovým kontrastem či imunofluorescencí. Pro průkaz spirochét ve tkáňových řezech je vhodná technika impregnace stříbrem.

Diferenciální diagnostika. Borelióza může připomínat jiné akutní septikemické nemoci drůbeže, jako jsou např. salmonelózy, cholera a koliseptikémie. Z akutních virových infekcí je pak nutné vyloučit velogenní viscerotropní formu Newcastleské nemoci, fatální formu influenzy a akutní Markovu nemoc.

Terapie a prevenceEditovat

Z počátku používané arzenové přípravky jsou nyní nahrazenyantibiotiky. B. anserina je citlivá na většinu antibiotik včetně penicilinu,chloramfenikolu, kanamycinu, streptomycinu, tylosinu atetracyklinů.

Preventivní opatření jsou zaměřena na dodržování zoohygienických zásad chovu a zejména na ničení členovců (insekticidní přípravky). Eradikace klíšťáků z prostředí je velmi obtížná, bez potravy a jako nosiči mohou přežívat po roky. V oblastech s endemickým výskytem borreliózy se používají autogenní nebo polyvalentní vakcíny inaktivované formalinem nebo fenolem.

LiteraturaEditovat

  • JURAJDA, Vladimír. Nemoci drůbeže a ptactva – bakteriální a mykotické infekce. 1. vyd. Brno: ES VFU Brno, 2003. 185 s. ISBN 80-7305-464-7. 
  • SAIF, Y.M. et al. Diseases of Poultry. 11. vyd. Ames, USA: Iowa State Press, Blackwell Publ. Comp., 2003. 1231 s. ISBN 0-8138-0423-X. (anglicky) 
  • ALTMAN, R.B. et al. Avian Medicine and Surgery. 1. vyd. Philadelphia: W.B. Saunders Co., 1997. 1070 s. (anglicky) 
  • RITCHIE, B.W. et al. Avian Medicine: Principles and Application. Florida, USA: Wingers Publ., 1994. 1384 s. ISBN 0-9636996-5-2. (anglicky) 

ReferenceEditovat

  1. Gross, W.B. (1984). Spirochetosis. In: Diseases of Poultry (eds. M.S. Hofstad et al.), 8th Ed., Iowa State Univ. Press, Ames, Iowa, USA, pp. 278-281
  2. Marchoux, E. a A. Salimbeni (1903). Ann. Inst. Pasteur 17: 569-580