Bertha Kentská
Svatá Bertha, také Berta, Bercta či svatá Aldeberge (565?[1] – 601? či po roce 601) byla královnou Kentu, jejíž vliv vedl ke christianizaci anglosaské Anglie. Římskokatolickou církví je uznávaná jako svatá, především za její roli v šíření křesťanství v anglosaské Anglii.
| Bertha Kentská | |
|---|---|
| královna Kentu | |
 Bertha Kentská, vitráž z katedrály v Canterbury | |
| Narození | 565 Neustrie |
| Úmrtí | 612 (ve věku 46–47 let) Canterbury |
| Manžel | Æthelberht Kentský |
| Potomci | Eadbald Kentský Æthelburga |
| Dynastie | Merovejci |
| Otec | Charibert I. |
| Matka | Ingoberga |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatBertha byla franská princezna, dcera Chariberta I. a jeho manželky Ingobergy, vnučka panujícího krále Chlothara I. a pravnučka krále Chlodvíka I. a Chrodechildy.[2] Bertha byla vychována poblíž Tours.[3] Její sňatek s kentským králem Æthelberhtem v roce 580 byl podmíněn tím, že jí bude umožněno i nadále praktikovat její náboženství.[4] Do Anglie si sebou vzala svého kaplana Liudharda[5] a byl pro ní obnovený bývalý kostel za městem Canterbury z doby římské nadvlády a zasvěcený sv. Martinovi z Tours. Zároveň to byla do příchodu mnicha Augustina její soukromá kaple. Současný kostel sv. Martina stojí na stejném místě a v kněžišti se nacházejí zbytky římského zdiva z původního kostela. UNESCO tuto stavbu uznalo nejstarším kostelem v anglicky mluvících zemích, v němž se nepřetržitě od roku 580 konají křesťanské bohoslužby. Kostel sv. Martina spolu s katedrálou v Canterbury a opatstvím sv. Augustina je součástí světového dědictví UNESCO.[6]
V roce 596 vyslal do Anglie papež Řehoř Veliký misii vedenou Augustinem z Canterbury, aby v zemi obnovil křesťanství. Na jejím příznivém přijetí v roce 597 měla velkou zásluhu královna Bertha.[7] Bez její podpory a Æthelberhtovy dobré vůle by klášterní osídlení a katedrála byla založena na jiném místě.[8] V roce 601 adresoval papež Řehoř Veliký královně Berthě dopis, ve kterém ji chválil za její víru a vzdělanost.[4]
Anglosaské záznamy zmiňují, že sv. Bertha měla dvě děti: syna Eadbalda a dceru Æthelburgu. Je uvedená v genealogiích různých středověkých opisů kentské královské legendy Vita Deo delectae virginis Mildrethae.[9]
Přesné datum jejího úmrtí je sporné.[4]
Historický odkaz
editovatMěsto Canterbury si připomíná královnu Berthu mnoha způsoby.
- Berthina stezka (Bertha trail), skládající se ze 14 bronzových plaket zasazených v chodnících, vede z Buttermarketu ke kostelu sv. Martina přes park Lady Wootton's Green.
- V roce 2006 byly instalovány bronzové sochy Berthy a krále Æthelberhta v parku Lady Wootton's Green jako součást projektu „Ethelbert and Bertha“ společnosti Canterbury Commemoration Society.[10]
- Uvnitř kostela sv. Martina je dřevěná Berthina socha.[8]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Bertha of Kent na anglické Wikipedii.
- ↑ NELSON, Janet L. Bertha (b. c. 565, d. in or after 601), queen in Kent, consort of Æthelberht [online]. Oxford Dictionary of National Biography, 2004-09-23, rev. 2006-05-25 [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. DOI 10.1093. (anglicky)
- ↑ GREGORY OF TOURS. Historia Francorum Book IV. part 26 [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14. (anglicky)
- ↑ Taylor, Martin. The Cradle of English Christianity. www.martinpaul.org [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-24.
- ↑ a b c WACE, Henry. Bertha, wife of Ethelbert, king of Kent. Dictionary of Christian Biography and Literature to the End of the sixth Century [online]. a: Hendrickson Publishers, Inc., a [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky)ISBN 1-56563-460-8
- ↑ BEDE THE VENERABLE. Historia ecclesiastica gentis Anglorum - Book I. part 25 [online]. quod.lib.umich [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Canterbury, World Heritage Site. www.worldheritagesite.org [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-24.
- ↑ THURSTON, Herbert. The Catholic Encyclopedia - Bertha, Queen of Kent [online]. New York: Robert Appleton Company, 1907, rev. 2013-05-07 [cit. 2022-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HUDSON, Elizabeth Harriot. Bertha, Our First Christian Queen, and Her Times. [s.l.]: Tecc Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROLLASON, D. W., 1982. The Mildrith Legend: A Study in Early Medieval Hagiography in England. Leicester: Leicester University Press. Dostupné online. ISBN 0-7185-1201-4.
- ↑ 6th Century royal statues on show. news.bbc.co.uk [online]. 2006-05-26 [cit. 2006-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
editovat- Michael Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1.
- Nicholas J. Higham: The convert kings: power and religious affiliation in early Anglo-Saxon England, Manchester University Press, 1997, ISBN 978-0719048289, insbes. King Æthelberht: conversion in context, s. 53 ff.
- D. P. Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, 2000, ISBN 978-0415242110, insbes. The Reign of Æthelberht, S. 24 ff.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bertha Kentská na Wikimedia Commons - Tento článek čerpá z The Catholic Encyclopedia, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Bertha, Queen of Kent“. Nihil Obstat. 1907. Remy Lafort, S.T.D., Censor. Imprimatur. John M. Farley, Archbishop of New York.
