Bertha Kentská

kentská královna

Svatá Bertha, též Berta nebo Bercta, nebo sv. Aldeberge (asi 565[1] – zemřela roku 601 anebo po roce 601) byla královnou Kentu, jejíž vliv vedl ke christianizaci anglosaské Anglie. Byla kanonizována jako svatá za svou roli v přijetí křesťanství během tohoto období anglické historie.

Bertha Kentská
královna Kentu
Bertha Kentská, vitráž z katedrály v Canterbury
Bertha Kentská, vitráž z katedrály v Canterbury
ManželÆthelberht (Kent)
Narození565
Neustrie
Úmrtí612 (ve věku 46–47 let)
Canterbury
Potomcisyn Eadbald z Kentu
dcera Æthelburg
DynastieMerovejci
OtecCharibert I.
MatkaIngoberga
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Bertha byla franská princezna, dcera Chariberta I. a jeho manželky Ingobergy, vnučka panujícího krále Chlothara I. a pravnučka krále Chlodvíka I. a sv. Chrodechildy.[2] Její otec zemřel v roce 567, její matka v roce 589. Bertha byla vychována poblíž Tours.[3] Její sňatek s pohanem Æthelberhtem v roce 580 měl podmínku, že jí bude umožněno praktikovat její náboženství.[4] Do Anglie si přivedla svého kaplana Liudharda.[5] Bývalý kostel z doby římské nadvlády těsně za městem Canterbury byl pro Berthu obnoven a zasvěcen sv. Martinovi z Tours. Byla to soukromá kaple královny Berthy do příchodu mnicha Augustina z Říma. Současný kostel sv. Martina existuje na stejném místě a obsahuje římské zdivo původního kostela v kněžišti. Je uznán organizací UNESCO jako nejstarší kostel v anglicky mluvícím světě, kde se křesťanské bohoslužby konají nepřetržitě od roku 580. Kostel sv. Martina spolu s katedrálou v Canterbury a opatstvím sv. Augustina je součástí zápisu města Canterbury na seznamu světového dědictví UNESCO.[6]

Papež Řehoř Veliký vyslal v roce 596 misii vedenou Augustinem, aby v Anglii obnovil křesťanství. Na příznivém přijetí misie po jejím příchodu v roce 597 měla velkou zásluhu královna Bertha.[7] Bez její podpory a Æthelberhtovy dobré vůle by se klášterní osídlení a katedrála pravděpodobně vyvinula jinde.[8] V roce 601 adresoval papež Řehoř Veliký královně Berthě dopis, ve kterém ji pochválil za její víru a vzdělanost.[4]

Anglosaské záznamy zmiňují, že sv. Bertha měla dvě děti: syna Eadbalda a dceru Æthelburgu. Je uváděna v genealogiích různých středověkých opisů kentské královské legendy Vita Deo delectae virginis Mildrethae.[9]

Datum její smrti (možná rok 606) je sporné.[4]

Historický odkazEditovat

Město Canterbury si připomíná královnu Berthu mnoha způsoby.

  • Berthina stezka (Bertha trail), skládající se ze 14 bronzových plaket zasazených v chodnících, vede z Buttermarketu ke kostelu sv. Martina přes parčík Lady Wootton's Green.
  • V roce 2006 byly instalovány bronzové sochy Berthy a krále Æthelberhta v parčíku Lady Wootton's Green jako součást projektu „Ethelbert and Bertha“ společnosti Canterbury Commemoration Society.[10]
  • Uvnitř kostela sv. Martina je dřevěná Berthina socha.[8]

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bertha of Kent na anglické Wikipedii.

  1. Janet L. Nelson, ‘Bertha (b. c.565, d. in or after 601)’, Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, 2004; online edn, May 2006 accessed 19 May 2015
  2. Gregory of Tours (539-594), History of the Franks, Book 4 at fordham.edu
  3. Taylor, Martin. The Cradle of English Christianity. www.martinpaul.org [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-24. 
  4. a b c Wace, Henry and Piercy, William C., "Bertha, wife of Ethelbert, king of Kent", Dictionary of Christian Biography and Literature to the End of the sixth Century, Hendrickson Publishers, Inc. ISBN 1-56563-460-8
  5. Bede, Ecclesiastical History
  6. "Canterbury", World Heritage Site. www.worldheritagesite.org [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-24. 
  7. Thurston, Herbert. "Bertha." The Catholic Encyclopedia. Vol. 2. New York: Robert Appleton Company, 1907. 7 May 2013
  8. a b "Queen Bertha", Canterbury Historical and Archaeological Society
  9. ROLLASON, D. W., 1982. The Mildrith Legend: A Study in Early Medieval Hagiography in England. Leicester: Leicester University Press. ISBN 0-7185-1201-4. 
  10. "6th Century royal statues on show", BBC News, 26 May 2006

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Michael Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1.
  • Nicholas J. Higham: The convert kings: power and religious affiliation in early Anglo-Saxon England, Manchester University Press, 1997, ISBN 978-0719048289, insbes. King Æthelberht: conversion in context, s. 53 ff.
  • D. P. Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, 2000, ISBN 978-0415242110, insbes. The Reign of Æthelberht, S. 24 ff.