Bělogradčiská pevnost
Bělogradčiská pevnost (bulharsky: Белоградчишка крепост), také známá pod tureckým označením Kaleto (Калето), je pevnost s kořeny v římské éře, jejíž současná zčásti dochovaná podoba pochází ze 14. století. Nachází se na severních svazích pohoří Stara planina v severní části Bulharska, nedaleko města Belogradčik. Je to jedna z nejzachovalejších pevností v Bulharsku, kulturní památka národního významu a jedna z hlavních turistických atrakcí. Pevnost má celkovou plochu 10 210 metrů čtverečních. Její hradby jsou v základech silné přes 2 metry a dosahují výšky až 12 metrů. Existují tři samostatné opevněné dvory, které jsou vzájemně propojeny branami. Památku dnes spravuje místní muzeum.
| Bělogradčiská pevnost | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Adresa | Belogradčik,  Bulharsko |
| Souřadnice | 43°37′24″ s. š., 22°40′38″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dějiny editovat
Původní pevnost byla postavena ve 3. století, v době, kdy byla oblast součástí Římské říše.[1] Skalní útvary sloužily jako přirozená ochrana, proto opevněné zdi byly budovány pouze ze severozápadu a jihovýchodu, z ostatních stran byl dvůr obklopen skalami vysokými až 70 metrů. Původně sloužila pevnost spíše jako pozorovatelna, z níž byla kontrolována cesta do města Ulpia Traiana Ratiaria. Podobně ji dlouho užívali i Byzantinci, císař Justinián I. ji i rozšířil, ale slovanská invaze na Balkán v 6. století ji zničila a proměnila v ruinu.[2]
Bulharský car Ivan Stracimir však ve 14. století zbytky staré pevnosti využil, pevnost rozšířil a usadil v ní vojenskou posádku. Během jeho vlády se stala pilířem obranného systému v regionu, hned za carskou hlavní pevností Baba Vida ve Vidinu. V roce 1396 byla Bělogradčiská pevnost nicméně dobyta Osmany. Ti se ji rozhodli také používat proti hajdukům a povstalcům z okolí.
Na počátku 19. století došlo v pevnosti k výrazným změnám. Tyto změny byly typické pro osmanskou hradní architekturu té doby, přesto si pevnost zachovala spíše evropský charakter, a to díky francouzským a italským inženýrům v osmanských službách, kteří přestavbu řídili. Pevnost měla důležitou roli při osmanském potlačení bělogradčiského povstání v roce 1850. Naposledy byla vojensky využita během srbsko-bulharské války roku 1885.
Odkazy editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bělogradčiská pevnost na Wikimedia Commons
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Belogradchik Fortress na anglické Wikipedii.
- ↑ Belogradchik Fortress. History Hit [online]. [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Belogradchik Fortress. Heritage Daily [online]. 2022-03-18 [cit. 2023-07-21]. Dostupné online. (anglicky)