Belogradčik

město na severozápadě Bulharska ve Vidinské oblasti

Belogradčik (bulharsky Белоградчик) je město na severozápadě Bulharska ve Vidinské oblasti. Leží poblíž Dolnodunajské nížiny, 15 km východně od srbských hranic a 43 km jihozápadně od Vidinu. Je správním střediskem stejnojmenné obštiny a má přibližně přibližně 4 700[2] obyvatel.

Belogradčik
Белоградчик
Pevnost Belogradčik
Pevnost Belogradčik
Belogradčik – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška522 m n. m.
Časové pásmovýchodoevropský čas (UTC+2), východoevropský letní čas (UTC+3)
StátBulharskoBulharsko Bulharsko
OblastVidinská
ObštinaBelogradčik
Belogradčik
Belogradčik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha22 km²
Počet obyvatel4 714 (2022[1])
Hustota zalidnění214,3 obyv./km²
Správa
StarostaBoris Nikolov
Oficiální webbelogradchik.bg
Telefonní předvolba(+359) 0936
PSČ3900
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Osada byla založena v době Římanů, kteří zde postavili pevnost. Ta byla později významným bodem Bulharské říše. Ve 14. století se Belogradčik stal součástí Vidinského carství a po jeho vyvrácení součástí Osmanské říše. V tureckém rejstříku z roku 1454 se uvádí jako Bélighrad, protože většina domů v tomto období byla postavena z proutí a bláta natřeného vápnem. Později, aby se odlišil od srbského města Bělehrad, byl nazýván Bélighradin (malý Bělehrad). Za osmanské nadvlády se obyvatelé zabývali především řemeslem a zemědělstvím. Během vidinského povstání v roce 1850 se povstalcům nepodařilo pevnost dobýt, což vedlo k jejich následné porážce. Pevnost měla význam i v následujících válkách: v srbsko-bulharské válce v roce 1885 se podařilo Bulharům pevnost uhájit; v druhé balkánské válce ji Srbové 9. července 1913 dobyli a následně se spojili s rumunskými jednotkami, které postupovaly k městu ze severu. Později byla pevnost byla obnovena do dnešní podoby.

ObyvatelstvoEditovat

Ve městě žije 4 714 obyvatel a je zde trvale hlášeno 5 522 obyvatel.[1] Podle sčítání 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]

 BulhařiRomovéTurci

PamětihodnostiEditovat

  • Belogradčická pevnost 1,5 km jižně od centra města, v turečtině nazývaná Kaleto. Patří mezi nejlépe zachovalé bulharské pevnosti. Její zdi jsou 2 m silné a dosahují výšky až 12 m. Pevnost zde stála už v době, kdy oblast byla součástí Římské říše. Rozšířena byla ve 2. polovině 14. století. V roce 1396 byla dobyta Osmanskou říší. Rozsáhlá přestavba proběhla v 19. století a pevnost hrála důležitou roli roku 1850 při potlačení belogradčického povstání. Naposled hrála významnou úlohu během Srbsko-bulharské války v roce 1885.[4]
  • Belogradčické skály, přírodní památka vyhlášená roku 1949 na ploše 50 km². Červenožluté pískovcové útvary dosahují výšky až 200 m. V roce 1984 bylo zvažováno zapsání Belogradčických skal do seznamu Světového dědictví. Patří mezi významné turistické cíle v severozápadním Bulharsku.
  • Hadži Husejnova mešita z roku 1751
  • Panovovův dům z roku 1810, sídlo místního muzea
  • Přírodovědné muzeum
  • Kostel sv. Jiří z roku 1868
  • Observatoř s jedním z největších dalekohledů v Bulharsku
  • Jeskyně Magura asi 18 km od města u obce Rabisha, dlouhá 2,5 km. Nástěnné malby z doby 1200 let př. n. l. Malby jsou veřejnosti nepřístupné.
  • Folklorní festival Ve stopách Thráků se koná vždy v září

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.

ReferenceEditovat

  1. a b Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.12.2022 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2022-12-15 [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (bulharsky) 
  2. Dostupné online.
  3. НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2022-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky) 
  4. DOUBRAVNICKÝ, Jan. Belogradčik, bulharský skalní unikát jako z Pána prstenů. iDNES.cz [online]. 2011-06-28 [cit. 2015-10-19]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat