Arthur von Polzer-Hoditz
Arthur hrabě von Polzer-Hoditz (německy Arthur Graf von Polzer-Hoditz und Wolframitz) (2. srpna 1870 Lvov – 24. července 1945 Baden) byl rakouský šlechtic, rakousko-uherský státní úředník a politik. Jako absolvent práv působil od mládí ve státních službách, zastával nižší funkce na několika ministerstvech a v Panské sněmovně. Za první světové války byl jmenován do funkce ředitele kabinetní kanceláře císaře Karla I. (1917–1918), s nímž se znal již z dřívější doby. Získal značný vliv na domácí i zahraniční politiku, vlivem válečné strany byl ale již koncem roku 1917 odstaven. V roce 1918 krátce zastával post prezidenta Nejvyššího správního soudního dvora. V roce 1917 adopcí přijal jméno spřízněného vymřelého rodu Hodických z Hodic a získal titul hraběte. Po zániku monarchie žil v soukromí, uplatnil se jako spisovatel a malíř.
| JUDr. Arthur hrabě von Polzer-Hoditz | |
|---|---|
 | |
| Prezident Nejvyššího správního soudního dvora | |
| Ve funkci: 23. srpna 1918 – 10. listopadu 1918 | |
| Předchůdce | Erwin von Schwartzenau |
| Nástupce | zánik funkce |
| Ředitel kabinetní kanceláře císaře Karla I. | |
| Ve funkci: 7. února 1917 – 25. července 1918 | |
| Předchůdce | Franz baron Schiessl von Perstorff |
| Nástupce | Ernst Seidler von Feuchtenegg |
| Narození | 2. srpna 1870 Lvov |
| Úmrtí | 24. července 1945 (ve věku 74 let) Baden |
| Titul |  hrabě (1917) |
| Příbuzní | Ludwig Polzer-Hoditz (sourozenec) |
| Profese | státní úředník, malíř, spisovatel, politik a právník |
| Ocenění | Řád železné koruny (1908), Leopoldův řád (1916) |
| Commons | Arthur Polzer-Hoditz |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat_%E2%80%93_Gerd_Hru%C5%A1ka.png)
Pocházel ze staré rodiny původem z Opavy povýšené v 18. století do šlechtického stavu.[1] Narodil se ve Lvově jako mladší syn c. k. podplukovníka Julia Karla Polzera (1834–1912),[2] matka Marie Kristina (1847–1924) pocházela ze starého českého rodu Hodických z Hodic.[3][4] Arthur studoval na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde získal doktorát práv. Krátce sloužil v c. k. armádě,[5] mimo aktivní službu později dosáhl hodnosti rytmistra. Do státních služeb vstoupil v roce 1893 jako koncipista u štýrského místodržitelství, později působil u okresních hejtmanství v Leobenu a Brucku. Poté přešel na ministerstvo vnitra, kde byl místosekretářem v prezidiální kanceláři a od roku 1900 byl ministerským sekretářem na ministerstvu kultu a vyučování. Od roku 1904 působil jako zapisovatel v Panské sněmovně[6][7] a v letech 1910–1917 byl ředitelem sněmovní prezidiální kanceláře s titulem dvorního rady.[8]
V roce 1905 se poprvé setkal s arcivévodou Karlem a byl pověřen dohledem nad jeho vzděláním. Později jej navštěvoval v Praze a Brandýse nad Labem a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. Po nástupu Karla I. na trůn se Polzer stal ředitelem císařské kabinetní kanceláře[9] a získal značný vliv na domácí i zahraniční politiku. Císaře doprovázel na cestách po monarchii i do válečných zón a patřil k předním stoupencům reforem a ukončení války. Po pádu kabinetu Heinricha Clam-Martinice v červnu 1917 dostal nabídku na převzetí funkce předsedy vlády, to ale odmítl. Se svými návrhy na autonomii jednotlivých zemí monarchie a uzavření míru se dostal do konfliktu s válečnou stranou a intrikou ministra zahraničí Otakara Černína byl v listopadu 1917 odeslán na dovolenou a nakonec k datu 25. července 1918 odvolán z funkce. O měsíc později byl jmenován prezidentem Nejvyššího správního soudního dvora[10] a tento post zastával do rozpadu monarchie.
Po roce 1918 žil na zámku v Modre nedaleko Bratislavy. Objekt koupil v roce 1912 jako mlýn a nechal jej přestavět do podoby loveckého zámku doplněného hodnotnou zahradou.[11] V roce 1922 zámek prodal československému státu a poté se usadil v Badenu (jeho bydlištěm byla vila v ulici Mautner-Markhof Straße 5).[12] V soukromí se věnoval malířství, malířem se chtěl stát již v dětství. Byl také autorem několika knih vztahujících se k jeho aktivitám v blízkosti císaře Karla I. Zemřel v Badenu 24. července 1945 ve věku nedožitých 75 let a je pohřben na místním hřbitově (skupina 16, hrob č. 65).[13]
Tituly a ocenění
editovat
Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který rodina získala v roce 1756.[14] Jako ředitel císařské kabinetní kanceláře byl v roce 1917 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[15] Téhož roku 1917 přijal adopcí jméno vymřelého rodu Hodických z Hodic, z nějž pocházela jeho matka a zároveň byl povýšen do hraběcího stavu s predikátem von Polzer-Hoditz und Wolframitz (20. prosince 1917),[16] titul platil i pro jeho sourozence Ludwiga a Marii Josephinu.[17] Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny III. třídy, za první světové války získal Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací. Ve spojeneckém Německu byl dekorován Řádem pruské koruny I. třídy. V letech 1917–1924 zastával funkci kancléře Řádu zlatého rouna.[18]
Rodina
editovatV roce 1911 se ve Vídni oženil s Elisabeth Jägerovou, z manželství se narodily tři dcery, Marie Christina, Elisabeth Marie a Johanna.[19]
Arthurův starší bratr Ludwig (1869–1945) sloužil v armádě, později se uplatnil jako novinář a spisovatel. Sestra Marie Josefína (1875–1934) byla od roku 1909 manželkou výrazně staršího vlivného politika markýze Oliviera de Bacquehem (1847–1917).[20]
Dílo
editovat- Kaiser Karl. Aus der Geheimmappe seines Kabinettschefs; Vídeň, 1929
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser 1886; Brno, 1886; s. 398 dostupné online
- ↑ Rodina Julia Polzera na webu geni.com dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha 1897 (reprint 1998); s. 430–431 (heslo Hodický z Hodic) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 467–468 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 701 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 305, 321 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 100, 339, 350 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 361 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 28, 36 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Wiener Zeitung, Nr. 196; 28. srpna 1918 dostupné online
- ↑ Kolektiv: Kaštiele a kúrie bratislavskej župy; Bratislavský kraj, 2012; s. 62–84 (kapitola Kaštiel v Modrej) ISBN 978-80-971035-4-5 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 375 dostupné online
- ↑ Hrob Arthura von Polzer-Hoditz na webu findagrave dostupné online
- ↑ Udělování šlechtických titulů v habsburské monarchii 1705–1780 na webu Filozofické fakulty Ostravské univerzity dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 84 ISSN 0036-5246
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 391 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Arthura von Polzer-Hoditz in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 37 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 723 dostupné online
- ↑ Olivier de Bacquehem na webu Města Opavy dostupné online
Literatura
editovat- BROOK-SHEPHERD, Gordon: The Last Habsburg; New York, 1968; 358 s.
- GALANDAUER, Jan: Karel I. Poslední český král; Praha, 1998; 352 s. ISBN 80-7185-176-0
- REINÖHL, Fritz: Geschichte der k.u.k. Kabinettskanzlei; Vídeň, 1963; 427 s. (životopis Arthura von Polzer-Hoditz s. 360–363) dostupné online
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 322–327 (heslo Polzer) ISBN 978-80-904241-3-5
Externí odkazy
editovat- Arthur von Polzer-Hoditz in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online