Olivier de Bacquehem

předlitavský státní úředník a politik

Olivier de Bacquehem, též Olivier Marquis de Bacquehem (25. srpna 1847 Opava[2]22. dubna 1917 Vídeň[3]), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1886–1893 ministr obchodu Předlitavska, v období let 1893–1895 ministr vnitra Předlitavska.

Olivier de Bacquehem
13. ministr obchodu Předlitavska
Ve funkci:
16. března 1886 – 11. listopadu 1893
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyEduard Taaffe
PředchůdceKarl von Pusswald (správce)
NástupceGundaker Wurmbrand-Stuppach
9. ministr vnitra Předlitavska
Ve funkci:
11. listopadu 1893[1] – 19. června 1895
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyAlfred Windischgrätz
PředchůdceEduard Taaffe
NástupceErich von Kielmansegg
Zemský prezident Slezska
Ve funkci:
1882 – 1886
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlexander von Summer
NástupceKarl Maria von Coudenhove
Štýrský místodržitel
Ve funkci:
1895 – 1898
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceGuido Kübeck von Kübau
NástupceManfred Clary-Aldringen
Prezident Nejvyššího správního soudního dvora
Ve funkci:
1908 – 1917
PředchůdceFriedrich Schönborn
NástupceErwin von Schwartzenau
Doživotní člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
12. ledna 1895[1] – 22. dubna 1917[1]
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.

Narození25. srpna 1847
Opava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. dubna 1917 (ve věku 69 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ChoťMarie Josefine v. Polzer-Hoditz[1]
Dětibezdětný[1]
PříbuzníArthur von Polzer-Hoditz (švagr)[1]
Alma materVídeňská univerzita
Tereziánská akademie ve Vídni
Profeseprávník, soudce a politik
Náboženstvířímskokatolické[1]
CommonsOlivier Marquis de Bacquehem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat
 
Erb rodu Bacquehemů

Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny s historií sahající do 12. století.[4] Předkové za Velké francouzské revoluce přesídlili do Rakouska. Narodil se jako jediný syn c. k. rytmistra Chrétiena Pierra Bacquehema (1813–1889) a jeho manželky Clotildy, rozené hraběnky Rindsmaulové (1822–1884).[5] Středoškolské vzdělání získal na Terezianu a v letech 1865–1869 studoval práva na vídeňské univerzitě. S titulem doktora práv působil od roku 1869 ve státních službách, začínal jako nižší soudní úředník u zemského soudu v Linzi a ve Vídni. Od roku 1871 byl koncipistou na ministerstvu kultu a vyučování. V roce 1874 se stal tajemníkem místodržitelství na Moravě a následně v Čechách, v rychlém sledu vystřídal působení na okresních úřadech v Novém Jičíně, Místku, Karlových Varech, Českých Budějovicích a Sušici. V letech 1876–1877 byl okresním hejtmanem v Prachaticích a v letech 1877–1879 v Děčíně.[6] Po okupaci Bosny a Hercegoviny byl přeložen do Sarajeva jako přednosta prezidiální kanceláře zemské vlády s titulem místodržitelského rady. V letech 1881–1882 byl radou zemské vlády v Korutanech a Horním Rakousku, v roce 1882 obdržel titul dvorního rady. V roce 1882 se stal zemským prezidentem (místodržícím) Slezska.[7][8][9][3]

Dne 16. března 1886 se stal ministrem obchodu Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho.[10] Ministerstvo vedl do 11. listopadu 1893. V následující vládě Alfreda Windischgrätze zastával od 12. listopadu 1893 do 19. června 1895 post ministra vnitra Předlitavska.[11] Jako ministr obchodu pokračoval v zestátňování některých železničních drah a výstavbě nových tratí. Za jeho působení v rezortu byl přijat další zákon o lokálních drahách. Pomocí státních subvencí podporoval i lodní říční dopravu a námořní dopravu.

V roce 1895 po odchodu z vládních postů nastoupil na pozici místodržícího Štýrska.[12] Z funkce odešel v roce 1898 kvůli nevoli, kterou vzbudila Badeniho jazyková nařízení. Proti nim se ve Štýrském Hradci konaly masové demonstrace, proti nimž nasadil vojsko.[3] Roku 1900 přešel do Nejvyššího správního soudního dvora a od roku 1908 byl jeho prezidentem.[9][13] Byl členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3]

Zemřel v dubnu 1917 po krátké nemoci na následky chřipky.[3] Byl posledním potomkem svého rodu[14] a je pohřben v rodné Opavě na městském hřbitově.[15]

Tituly a ocenění

editovat

Užíval šlechtický titul markýze, který rodina získala v roce 1765 ve Francouzském království, titul byl v roce 1844 potvrzen pro Rakouské císařství.[16] Protože na rozdíl od pětistupňové šlechtické hierarchie v západní Evropě platil v Rakousku-Uhesku jen třístupňový systém, byl též uváděn jako hrabě.[17] Jako člen vlády obdržel v roce 1886 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence[18] a v roce 1890 byl jmenován c. k. komořím.[19] Během působení ve státních službách získal několik vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků, kromě toho byl čestným členem Řádu německých rytířů. Obdržel čestné občanství v Sarajevu (1881).[20] Po odchodu z vlády byl v roce 1895 jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[3]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Ve věku 62 let se v roce 1909 ve Vídni oženil s Marií Josefou Polzerovou (1875–1934), dcerou c. k. podplukovníka Julia Karla Polzera (1834–1912). Marie Josefa byla se svými sourozenci v roce 1917 povýšena do hraběcího stavu s predikátem von Polzer-Hoditz. Jejím bratrem byl vlivný politik a státní úředník Arthur von Polzer-Hoditz (1870–1945).[21]

Olivierova starší sestra markýza Asterie Clotilda Bacquehem (1846–1914) byla dámou nadačního ústavu šlechtičen v Brně, trvale ale pobývala v Linzi.[22]

Reference

editovat
  1. a b c d e f g Parlamentarier 1848–1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2024-09-14]. Heslo Bacquehem, Olivier Marquis de. Dostupné online. (německy) 
  2. Matriční záznam o narození a křtu Olivera de Bacquehem farnost Opava
  3. a b c d e f Bývalý ministr markýz Bacquehem zemřel. Národní politika. Duben 1917, roč. 35, čís. 110, s. 3. Dostupné online. 
  4. Historie rodiny Bacquehemů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 50–54 dostupné online
  5. Rodina Chrétiena Bacquehema na webu geni.com dostupné online
  6. KLEČACKÝ, Martin: Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868–1938; NLN, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2021; s. 73 ISBN 978-80-7422-797-4
  7. Přehled představitelů státní správy ve Slezsku na webu worldstatesmen dostupné online
  8. ŠOPÁK, Pavel: Olivier markýz Bacquehem a čeští Slezané in: Časopis Slezského zemského muzea, série B - vědy historické, Opava, 2017; s. 3–14 dostupné online
  9. a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Bacquehem, Oliver Marquis de (1847-1917), Verwaltungsjurist, s. 42. (německy) 
  10. Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 44 (heslo Bacquehem) ISBN 80-7185-057-8
  11. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588. 
  12. Přehled představitelů státní správy ve Štýrsku na webu worldstatesmen dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 346 dostupné online
  14. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 53 dostupné online
  15. Olivier de Bacquehem na oficiálním webu města Opava dostupné online
  16. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1847; Gotha, 1847; s. 40–41 dostupné online
  17. ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 169 ISBN 80-86781-08-9
  18. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1887; Vídeň, 1887; s. 285 dostupné online
  19. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 257 dostupné online
  20. Přehled řádů a vyznamenání Oliviera Bacquehema in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1916; Vídeň, 1916; s. 338 dostupné online
  21. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 325–326 (heslo Polzer) ISBN 978-80-904241-3-5
  22. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 51 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat