Otevřít hlavní menu

Antun Gustav Matoš

chorvatský spisovatel

Antun Gustav Matoš (13. dubna 1875, Tovarnik17. března 1914, Záhřeb) byl chorvatský spisovatel moderny.

Antun Gustav Matoš
Matos.jpg
Narození 13. června 1873
Tovarnik
Úmrtí 17. března 1914 (ve věku 40 let)
Záhřeb
Příčina úmrtí rakovina jícnu
Místo pohřbení Mirogoj
Povolání spisovatel, básník a novinář
Národnost Chorvati
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1892 vydal povídku Moć savjesti, kterou chorvatská literární tvorba vstoupila do éry moderny. Byl autor celé řady povídek, které vycházely ve sbírkách – Iverje (1899), Novo iverje (1900), Umorne priče (1909). Kromě toho napsal také i řadu cestopisů, esejí a fejetonů.

Matoš nebyl úspěšný student (nedokončil studia ve Vídni). V roce 1893 musel nastoupit do armády, avšak ani ne o rok později zběhl, za což se musel skrývat. Po několik let se mu novou vlastí stalo Srbsku.

Žil několikrát v Bělehradu, kde se věnoval literární kritice. Znal se velmi dobře s tehdejšími srbskými spisovateli, především s realisty, mezi které patřili Stevan Sremac, Milovan Glišić, či Jovan Veselinović. Poznal tamní bohémský život;[1] psal hudební a divadelní kritiky. Občas žil ve velmi těžkých poměrech a živil se různými způsoby. Znal se rovněž i se srbskými modernisty (Sima Pandurović, Vladislav Petković Dis, Isidora Sekulić). Byl ostrým protivníkem a kritikem Jovana Skerliće v jeho akademické práci, která se věnovala srbské literatuře 19. století.[1]

Jako první z chorvatských spisovatelů poznal důvěrně západoevropské prostředí. Strávil pět let v Paříži, kde se živil mimo jiné i jako novinář. Po návratu do chorvatských zemí byla jeho tvorba jasně ovlivněna proudy tehdejší moderny, převážně impresionismem a symbolismem.[zdroj?] Právě během svého pobytu ve Francii se začal věnovat i básnictví; první svoji báseň sepsal v roce 1906. Matošova básnická tvorba nese rysy Charlesa Baudelaira.[zdroj?]

Do Záhřebu se vrátíl okolo roku 1908. O šest let později zemřel na rakovinu hrtanu. Zanechal za sebou okolo dvaceti nedokončených děl, především povídek.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. Kapitola Avangarda i socijalni angažman: Nadrealizam, s. 967. (srbština) 

Externí odkazyEditovat