Jovan Skerlić

Jovan Skerlić (v srbské cyrilici Јован Скерлић; 20. srpna 1877, Bělehrad, Srbsko15. května 1914, Bělehrad, Srbsko) byl srbský spisovatel a literární historik období moderny.[1]

Jovan Skerlić
Jovan skerlic.jpg
Narození8.jul. / 20. srpna 1877greg.
Bělehrad
Úmrtí2.jul. / 15. května 1914greg.
Bělehrad
Místo pohřbeníBělehradský nový hřbitov
Povoláníspisovatel, literární kritik, novinář, literární historik a vysokoškolský učitel
NárodnostSrbové
Alma materVelika škola
Fakulta jazyků Bělehradské univerzity
PříbuzníJelena Skerlić Ćorović (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Studoval v Bělehradě, a to jak na gymnáziu, tak i na Velké škole. Už v šestnácti letech psal texty o v Bělehradě aktuálně vydávaných knihách. Jeho profesorem byl Bogdan Popović.[1] Po dokončení studií pobýval Skerlić v Laussane[1] ve Švýcarsku. Živil se jako profesor; krátkou dobu vyučoval na gymnáziu a poté na Bělehradské univerzitě. Nejprve přednášel francouzskou literaturu a poté i domácí, srbskou. Byl také redaktorem (a později i šéfredaktorem) literárního časopisu Srpski književni glasnik.

Skerlić byl rovněž politicky aktivní. Jako mladý se ztotožnil se socialistickými myšlenkami a vstoupil do sociálnědemokratické strany. Z ní byl ale v roce 1904 vyloučen. Později se stal členem Národní radikální strany, resp. jejího levého křídla. V letech 19121914 byl poslancem Skupštiny[1], kde jeho hlavním tématem byl boj proti bankám.[zdroj?]

Skerlić obdivoval Dositeje Obradoviće jako pokrokového vzdělance a Svetozara Markoviće jako revolučního socialistu. Věřil, že cílem literatury je otevřít lidu dveře k pokroku.[2] Proto se zajímal právě o pokrokové spisovatele (o Markovićovi napsal rozsáhlou biografii, kterou také v roce 1910 i sám vydal), zatímco k těm konzervativněji zaměřeným (např. Stevanu Sremcovi) měl spíše odpor. Rovněž kritizoval mnohé autory moderny, kteří tíhli k poezii pesimismu a hrůzy; odmítal zaostalost srbského lidu, která pramenila z východní náboženské tradice a kladl důraz na individualitu a svobodu jednotlivce.

PráceEditovat

Skerlić za svůj život napsal stovky esejí a sestavil řadu biografií, které se věnovaly životopisům jednotlivých srbských autorů. Ty vyšly sborně pod názvem Pisci i knjige (Spisovatelé a knihy).

Skerlić byl aktivní hlavně v oblasti literárních kritik. Období moderny, které bylo vůči literární kritice velmi příznivé, umožnilo Skerlićovi aby se stal jednou z vůdčích osobností literární tvorby své doby. Tento žánr byl totiž na počátku 20. století v okruhu jednotlivých autorů nakonec přijat jako rovnocenný s ostatními.

Obsáhlým dílem Jovana Skerliće je Istorija nove srpske književnosti (Dějiny nové srbské literatury), do kterého shrnul vývoj domácí literární tvorby od pádu Osmanské říše. až po začátek 20. století a de facto tak sumarizoval svojí veškerou tvorbu coby literárního historika.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d e DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. S. 952–953. (srbština) 
  2. DERETIĆ, Jovan. Istorija srpske književnosti. Beograd: Prosveta, 2002. S. 952–953. (srbština) 

Externí odkazyEditovat