Wikipedie

Antonín Kašpar (sochař)

český sochař a malíř

Antonín Kašpar (* 4. března 1954, Praha)[3] je akademický sochař, malíř, konceptuální umělec[1] a výtvarník.[4] Středoškolská studia zahájil nejprve na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově [4] (obor umělecký kovář),[5] ale maturitu (v roce 1974) získal až na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze[4] (obor řezbář)[5] a v roce 1982 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze.[4][5] Svými díly je zastoupen v mnoha veřejných a soukromých sbírkách po celém světě (např. USA, Rusko, Japonsko, Německo, Finsko, Anglie, Dánsko, Nizozemí) jakož i v České republice.[5] Pravidelně pořádá výstavy doma i ve světě.[5] Žije a pracuje na svém statku v Čisovicích na okraji Prahy.[4]

Antonín Kašpar
Narození4. března 1954 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánímalíř, konceptuální umělec, výtvarník[1]
Dětistarší syn Antonín, mladší dcera Josefína[2]
Příbuznístarší sestra: Věnceslava[2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Rodinný background editovat

Dědeček Antonína Kašpara byl architekt.[2] Otec Antonína Kašpara pracoval jako stavař na zahraničních stavbách (například v Iráku, Tunisu, Libyi, Alžíru nebo Indii). [p. 1] V šedesátých letech dvacátého století projel Antonín Kašpar s rodiči téměř celou Indii.[2] V Indii chodil do české školy a absolvoval tam i 5. třídu. Třídy druhého stupně (6. až 8.) ale odchodil v Čechách a za rodiči do ciziny jezdil jen o prázdninách. Po skončení základní školy se rodiče vrátili do ČSSR a Antonín Kašpar zvažoval kam dál.[2]

Středoškolská studia editovat

Jako malý chlapec měl rád práci s kovem a rád kreslil[2] a tak šel po (základní škole) studovat (1969 až 1971)[1] na turnovskou Střední uměleckoprůmyslovou školu pro zpracování kovů a kamenů (Odborná škola šperkařská;[1] obor umělecké kovářství a zámečnictví).[6] Z této školy pak přestoupil (v roce 1971)[1] na uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově (Vyšší škola uměleckoprůmyslová;[1] obor řezbářství), kde v roce 1974 odmaturoval.[6] Protože jej práce s kovem stále přitahovala, šel po maturitě pracovat jako dělník do družstva kovářů.[6]

Cesta na VŠUP editovat

Hodlal studovat sochařinu na Vysoké uměleckoprůmyslové škole v Praze, ale neměl potřebný dělnický původ (jeho rodiče nabyli v KSČ a navíc jeho otec byl věřící). Pomohl mu jeho vlastní původ: dělník–kovář a tak byl po třetím pokusu na VŠUP do Prahy přijat.[6] Ještě před tím, než byl přijat na VŠUP pracoval nějaký čas jako truhlář v Hudebním divadle v Karlíně.[2] Zároveň absolvoval v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka u Výstaviště Praha kurzy kreslení (maloval modely/akty).[2] Navíc s jedním starým kameníkem chodil na hřbitovy sekat náhrobky, přesekávat sochy a „přezlacovat“ nápisy.[2]

Studia na VŠUP editovat

Během šestiletého studia na VŠUP (1976 až 1982)[1] [p. 2] Antonín Kašpar spolupracoval s kapelou Olympic a stýkal se i s dalšími hudebníky a umělci ze skupin: ETC Band Vladimíra Mišíka, Energit, Saze, Blue Effect, Jasná Páka.[2]

Osmdesátá léta dvacátého století editovat

Po skončení studia působil jako akademický sochař „na volné noze“, dělal velké kovové brány a různé mříže (např. na keltské vykopávky pro litoměřické vlastivědné muzeum).[2] Kašparovy umělecké výtvory se líbily v cizině (na kapitalistickém Západě) a tak jeho objekty paradoxně viděli kurátoři dříve v Paříži, Německé spolkové republice, v Londýně, v Japonsku, v Americe než v Československu.[2] Na vernisáže jezdil do zahraničí osobně a jeho umění se v cizině dobře prodávalo.[2]

 
Kašparovu sochu před benešovským Muzeem umění a designu natáčí arch. Vávra pro seriál Šumná města.

Po roce 1989 editovat

Po Sametové revoluci v roce 1989 prošel obdobním osobní krize, které bylo poznamenáno rozvodem a dočasnou ztrátou iluzí.[2] V jeho tvorbě se toto období projevilo příklonem k menším plastikám.[2] Následovalo období druhého manželství (žena Lucie a dcerka Josefína) a umělecký návrat k velkým železným plastikám.[2] Kašparovu plastiku "Jehlan pro upoutání tří vzducholodí" umístila kurátorka Národní galerie Magdalena Juříková v polovině 90. let jako vstupní symbol před vchod do benešovského Muzea umění. "Tři vzducholodě" symbolizovaly muzejní koncepci vztahující se k hodnotám přírody, společnosti a duchovnímu vnímání člověka, jimiž muzeum řídilo svůj vzdělávací program. Když byla po 25 létech po politickém útoku na muzeum (2017) koncepce zrušena, došlo též k symbolickému odstranění Kašparovy sochy. Sochař patřil k zástupcům české odborné veřejnosti, která se veřejně proti svévolné akci benešovských politiků stavěla.

Tvorba editovat

Jeho volná tvorba se vyznačuje monumentálními mnohdy více se opakujícími kovovými objekty značných rozměrů (někdy 3 až 5 metrů výšky[2]) a hmotností.[6] V jeho ateliéru se ale nachází i drobnější díla z bronzu, kamene, sádry a nebo obrazy[2] Kromě volné tvorby se věnuje restaurování soch (například restauroval sochu Aloise Jiráska na pražském Jiráskově náměstí) a realizacím do architektury.[6] Pracoval též na kopii plakety Nobelovy ceny za chemii z roku 1959 profesora Jaroslava Heyrovského a na kopii Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel 10. prosince 1984 český básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert.[6]

Jedním z jeho větších projektů (kolem roku 2011) bylo rozmístění velkých objektů - soch do přírodního prostoru golfového hřiště na Slapech (areál Golf Park Slapy svatý Jan).[2]

Trůn (příklad tvorby) editovat

Jedna z velkých kovových plastik ze sochařské dílny Antonína Kašpara byla vystavována v rámci mezinárodního sochařského festivalu (13. června 2018 až 30. září 2018) na pražském Vyšehradě.[7] Dílo vzniklo v roce 2016 a o dva roky později jej autor doplnil třemi reliéfními nápisy (Třemi tázacími větami. Jedna z nich zní: „What did you do, pope?“).[7] V podstatě lze dílo stručně popsat jako monumentální ocelovou čtyřnohou instalaci v podobě jakési „židle pro obra“, která má místo „opěradla“ symbolický kříž.[7] Ten se vyskytuje v Kašparově sochařské tvorbě poměrně často a to nejen jako náboženský symbol, ale i jako protnutí dvou čar: výrazů Jin a Jang, Já - Ty, Ona - On a podobně.[7]

Pocta pro J.B. (příklad tvorby) editovat

Pocta pro Josepha Beuyse je tvořena celkem deseti kovovými otevřenými koncertními křídly (jsou umístěny „v aleji“ tj. ve dvou řadách po pěti). V horní, odkryté části každého „piána“ je opět symbol kříže, tolik charakteristický pro Kašparovu sochařskou tvorbu. V rámci výstavy „Umění ve městě 2016“ byly tyto objekty vystaveny na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích.

  • Trůn a Pocta pro J.B.
  •  
    Trůn
  •  
    Pocta pro J.B.

Zastoupení ve sbírkách editovat

Svými díly je Antonín Kašpar zastoupen v Moravské galerii v Brně, v Národní galerii v Praze, dále pak v Muzeu umění a designu Benešov, v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě a ve Východočeské galerii v Pardubicích.[1]

Antonín Kašpar v autorských katalozích editovat

Antonín Kašpar v kolektivních katalozích editovat

  • 1984 – Výtvarné umění a hudba (výstava k Roku české hudby), (autor textu: Simeona Hošková roz. Vomočilová);[1]
  • 1985 – Vyznání životu a míru (Přehlídka Československého výtvarného umění k 40. Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou);[1]
  • 1988 – Salón pražských výtvarných umělců ´88;[1]
  • 1990 – Kov a šperk: Oborová výstava, (autor textu: Věra Vokáčová roz. Kramplová);[1]
  • 1990 – Železná plastika (autoři textu: Jiří Belda, Václav Bláha, Vladimír Červenka, Petr Císařovský Petr, Martin Dräger, Pavel Filip, Jan Hendrych, Věra Janoušková, Ivan Kafka, Antonín Kašpar a další);[1]
  • 1990 – Paper Art ´90 (První celostátní výstava) (autor textu: Miroslav Klivar);[1]
  • 1990 – Československá koláž (autor textu: Miroslav Klivar);[1];
  • 1991 – Akademie užitých umění Malá Strana Praha;[1]
  • 1992 – Minisalon (autor textu: Joska Skalník);[1]
  • 1996 – Slávnosť (25 kunstenaars uit de Tsjechische en de Slowaakse Republiek) (autoři textu: Welschen Fred L. M. , Wismans Joop);[1]
  • 2000 – Via 2000 (autoři textu: Tomáš Butta, Zdeněk Freisleben, Marek Pokorný);[1]
  • 2002 – Filmové klapky (Minisalon) (autoři textu: Pavel Škarka, Zdeněk Skounic);[1]
  • 2002 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2002 (VIII. ročník) (autorka: Marie Hanušová, autoři textu: Miroslav Beneš, Jiří Eisenvort, Miroslav Kudrna, Jan Zahradník);[1]
  • 2003 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2003 (IX. ročník) (autorka: Hanušová Marie, autoři textu: Miroslav Beneš, Karel Hájek, Jaromír Procházka, Jan Zahradník);[1]
  • 2013 – Umění v Chebu (Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti) (autoři textu: Zbyněk Černý, Marcel Fišer)[1]

Autorské výstavy editovat

  • 1986 – Antonín Kašpar: Plastiky, reliéfy, Galerie U Řečických, Praha[1]
  • 1987 – Antonín Kašpar, Výstavní síň muzea v Čelákovicích, Čelákovice (Praha-východ)[1]
  • 1991 – Antonín Kašpar, Galerie Centrum, Praha[1]
  • 1993 – Antonín Kašpar: Anti, Galerie Via Art, Praha[1]
  • 1993 – Antonín Kašpar: Antiobrazy, Kostel Sv. Václava, Praha[1]
  • 1994 – Antonín Kašpar: Sochy / Sculptures, Lobkovický palác na Pražském hradě, Praha[1]
  • 1997 – Antonín Kašpar: Dvojsochy, Mánes, Praha[1]
  • 2006 – Antonín Kašpar: Železné sochy, Golf Resort Zbraslav, Lipence, Praha[1]
  • 2011 – 2012 – Totemy a meditační sloupy, Galerie Nová síň, Praha[1]
  • 2013 – Antonín Kašpar: Hommage a Joseph Beuys, Kostel sv. Vavřince, Klatovy[1]
  • 2013 – Antonín Kašpar: Cesta, Galerie Klatovy / Klenová, Janovice nad Úhlavou (Klatovy)[1]

Společné výstavy editovat

  • 1980 – Kultura bydlení, Vysoká škola uměleckoprůmyslová (od 1945), Praha[1]
  • 1984 – Výtvarné umění a hudba, Galerie Vincence Kramáře, Praha[1]
  • 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha[1]
  • 1985 – Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava[1]
  • 1988 – Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha[1]
  • 1990 – Československá koláž, Galerie Zámeček, Příbram[1]
  • 1990 – Železná plastika, Vojanovy sady, Praha[1]
  • 1990 – Kov a šperk: Oborová výstava, Galerie Václava Špály, Praha[1]
  • 1990–1991 – Paper Art ´90, Galerie Modrý pavilón, Praha[1]
  • 1991 – Akademie užitých umění Malá Strana Praha, Lobkovický palác na Pražském hradě, Praha[1]
  • 1992 – Minisalon, Galerie Nová síň, Praha[1]
  • 1993 – Minisalon, Musée des Beaux Arts, Mons (Belgie)[1]
  • 1993 – Komorní plastika, Mánes, Praha[1]
  • 1994 – Minisalon, Art and Culture Centre, Hollywood, Los Angeles[1]
  • 1994 – Minisalon, Contemporary Arts Center, Cincinnati (Ohio)[1]
  • 1994 – Minisalon, Courtyard Gallery, New York City (New York)[1]
  • 1995 – Minisalon, Chicago Cultural Center, Chicago (Illinois)[1]
  • 1995 – Minisalon, Indianapolis Museum of Art, Indianapolis[1]
  • 1995–1996 – Minisalon, The Museum of Fine Arts, St. Petersburg (Florida)[1]
  • 1996 – Minisalon, Gallery of Fine Arts, Forth Myers (Florida)[1]
  • 1996 – Minisalon, McKissick Museum, Columbia (Jižní Karolína)[1]
  • 1996 – Minisalon, National Czech & Slovak Museum & Library, Cedar Rapids (Iowa)[1]
  • 1996 – Slávnosť 25 kunstenaars uit Tsjechische en de Slowaakse Republiek, Venray[1]
  • 1996 – Minisalon, University Art Gallery, North Dartmouth (Massachusetts)[1]
  • 1996 – Minisalon, Jonson Gallery, Albuquerque (Nové Mexiko)[1]
  • 1996–1997 – Minisalon, Telfair Museum of Art, Savannah (Georgie)[1]
  • 1997 – Minisalon, Pražský hrad, Praha[1]
  • 1998 – Minisalon, Bibliothèque royale de Belgique, Brusel[1]
  • 2000 – Via 2000, Kostel Sv. Václava, Praha[1]
  • 2000 – Na cestě ke stálé expozici: Současná česká malba, plastika..., Muzeum umění Benešov, Benešov[1]
  • 2002 – Minisalon, Museum Puri Lukisan, Ubud[1]
  • 2002 – Minisalon, Majapahit Mandarin Hotel, Surabaya[1]
  • 2002 – Minisalon, Galeri Nasional Indonesia, Jakarta[1]
  • 2002 – Filmové klapky, Minisalon, Česká galerie, Praha[1]
  • 2002 – Filmové klapky, Minisalon, Galerie Viva, Zlín[1]
  • 2002 – Filmové klapky, Minisalon, Akademia Centrum, Zlín[1]
  • 2002 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2002, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[1]
  • 2002–2003 – Zvíře: Obrazy, kresby, grafika, fotografie, plastika, Praha[1]
  • 2003 – Minisalon, Centre tchèque Paris (České centrum Paříž), Paříž[1]
  • 2003 – Vltavotýnské výtvarné dvorky 2003, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[1]
  • 2003–2004 – Výstava k 13. výročí vzniku Galerie Rozehnal, Městská galerie Beroun, Beroun[1]
  • 2003–2004 – Akt, Obecní galerie Beseda, Praha[1]
  • 2006 – Erotika v umění, Galerie Václava Špály, Praha[1]
  • 2007 – Hommage á Kassák 120/40, Galéria Z, Bratislava[1]
  • 2007 – Rande 52, Galerie Deset, Praha[1]
  • 2013 – Umění v Chebu: Umění ve veřejném prostoru od 19. století do současnosti, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb[1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Otec Antonína Kašpara měl vynikající paměť, ovládal dvanáct jazyků a měl rád matematiku.[2] Byl stavař a jedním z jeho zahraničních děl je například silnice v irácké poušti vedoucí z Bagdádu do Mosulu.[2]
  2. ↑ Antonín Kašpar studoval na VŠUP v Praze ve speciálním ateliéru tvarování užitkových předmětů.[1] Studoval pod vedením Bedřicha Hanáka, Štefana Malatince a Jozefa Soukupa.[1]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk bl bm bn bo bp bq br bs bt bu bv bw bx by bz ca cb cc cd ce cf cg ch ci cj ck cl Kašpar Antonín * 4.3.1954 Praha (Česká republika), malíř, sochař, konceptuální umělec [online]. Informační systém abART - full verze [cit. 2019-01-26]. Plná verze Informačního systému abART. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u Antonín Kašpar - Mág oceli a bronzu [online]. www golf Slapy cz, 2012-02-22 [cit. 2019-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-01-26. 
  3. ↑ Kašpar, Antonín, 1954-; Narozen 4.3.1954. Výtvarník, Česko [online]. Databáze autorit NK ČR [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e O autorovi [online]. webovské stránky Antonína Kašpara [cit. 2019-01-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e Antonín Kašpar (*1954) [online]. www sculpturline cz [cit. 2019-01-19]. Vyšehrad „V Pevnosti“ 159/5b, Praha 2 — 50.06441, 14.41990. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g CMÍRAL, Pavel. Sochař Antonín Kašpar – 2. 2011 (Postav dům, zasaď strom, počni syna ... a posvěť místo sochou) [online]. www kaspar-sculptures com [cit. 2019-01-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d Trůn (ocel) [online]. [cit. 2019-01-25]. (V Pevnosti 159/5b, Praha 2, GPS: 50.06441, 14.41990). Dostupné online. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Kašpar_(sochař)&oldid=23249086“