Otevřít hlavní menu

Antonín Štuka

poštovní úředník, básník

Antonín Štuka (29. února 1908, Černá Hora7. října 1943, Brno) byl jako úředník vlakové pošty zapojený v protifašistickém odboji. zachycoval a ničil udavačské dopisy adresované gestapu. Po prozrazení odbojové skupiny byl zatčen a roku 1943 popraven.

Antonín Štuka
Narození 29. února 1908
Černá Hora
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. října 1943
Vratislav
Nacistické NěmeckoNacistické Německo Nacistické Německo
Národnost česká
Povolání úředník, básník
Děti
Příbuzní
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

RodinaEditovat

Antonín Štuka se narodil 29. února 1908 v Černé Hoře u Brna jako nejstarší ze synů z devíti dětí krejčího a černohorského radního Rudolfa Štuky. Na gymnáziu i na lékařské fakultě v Brně patřil k vynikajícím studentům. Jeho studia přerušila až svatba s Marií Novotnou v létě 1929. Syn Ivo Štuka (později básník a redaktor) se jim narodil 10. února 1930. Aby zajistil rodinu opustil Antonín studium medicíny a přijal místo poštovního adjunkta.

OdbojEditovat

Počátkem války pracoval Antonín Štuka u vlakové pošty. Spolu se svými přáteli a spolupracovníky založili odbojovou skupinu zapojenou První kurýrní sbor Pravda vítězí. Pálili balíky polní pošty, ničili svolávací lístky, otevírali vojensky důležité zásilky a vybírali jejich obsah. Zachycovali a ničili udavačské dopisy adresované gestapu. V polovině listopadu 1942 byl Antonín Štuka zatčen, uvězněn a mučen v Kounicových kolejích v Brně. V červenci roku 1943 byl ve Vratislavi odsouzen a 7. října popraven.[1] Po válce byl in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem. Popravené odbojáře připomíná pamětní deska na budově bývalých Kounicových kolejích v Brně, Kounicova 26.[2]

TvorbaEditovat

Předválečná literární tvorba Antonína Štuky byla spíše nahodilá. V cele Kounicových kolejí, drcen fašistickou zvůlí a se stínem smrti za zády, napsal na útržky papíru své největší dílo. Ponurou báseň "Nezapomeň", kterou Jaroslav Seifert přirovnává k pozdějším dílům Vladimíra Holana.[1] Rukopis schovaný nejprve pod uvolněnými parketami z cely vynesl na svobodu jeho spoluvězeň V. Zeman. Vydání se dílo dočkalo až v prosinci 1946, kdy již byla společnost unavena vzpomínkami na minulé běsy, a tak tato hymnická báseň rozepnutá mezi životem a peklem zapadla bez větší odezvy.

CitátEditovat

...
A v chlopních srdce šelestí
jak listím deroucí se brouci.
...
Nezapomeň, (1942–43)

PoctyEditovat

  • Československý válečný kříž 1939   in memoriam
  • Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí 2. světové války v Prostějově, ve vestibulu budovy bývalé reálky.
  • Pamětní deska: Kounicova 26/01, Brno

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b ŠTUKA, Antonín. Nezapomeň!: [Psáno v Kounicových kolejích v zimě 1942–1943]. Praha: Jaroslav Janeček, 1946. 73-[II] s.
  2. MENŠ a KOPIN. Encyklopedie dějin města Brna: Osobnosti. [online]. 2.10.2012 [cit. 2012-11-02]. Dostupné z: http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=8054

Externí odkazyEditovat