Antonín Řivnáč
Antonín Řivnáč (23. října 1843 Praha – 27. srpna 1917 Praha) byl český knihkupec a nakladatel, aktivně zapojený do hospodářského a společenského života v Praze.
| Antonín Řivnáč | |
|---|---|
 Antonín Řivnáč (1898) | |
| Narození | 23. října 1843 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 27. srpna 1917 (ve věku 73 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | vydavatel a politik |
| Zaměstnavatel | Knihkupectví Františka Řivnáče |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Děti | Antonín Řivnáč |
| Rodiče | František Řivnáč[1] |
| Funkce | člen Panské sněmovny (od 1907) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Narodil se jako syn Františka Řivnáče (1807–1888), jehož knihkupectví (založené roku 1848) bylo po desetiletí důležitým střediskem českého obrozeneckého života. Antonín nastoupil do závodu jako patnáctiletý 1. listopadu 1858. V roce 1873 se stal společníkem a roku 1885, po odchodu otce na odpočinek, převzal vedení firmy.[2] Udržel její dobrou pověst i významné obchodní vztahy (např. komisní prodej publikací Muzea království českého, Královské české společnosti nauk, Matice české a moravské).[3] Knihkupectví sídlilo nejprve společně s Muzeem království českého v někdejším Nostickém paláci v ulici Na příkopě.[4] V 90. letech byl palác zbořen kvůli výstavbě budovy Zemské banky (dnes Živnostenská banka, resp. UniCredit)[5] a obchod se na dva a půl roku přesunul na Ferdinandovu třídu.[4] Po dokončení stavby se Řivnáč vrátil a otevřel v nové budově výstavné knihkupectví s rozsáhlými prodejními prostorami v přízemí a mezaninu a skladem s distribucí v suterénu. Zaměstnával tam 27 pracovníků.[4]
Ve svém nakladatelství vydal několik významných odborných publikací, jako např. Dějepis města Prahy a Dějiny Království českého (autor: Václav Vladivoj Tomek) a slavný Průvodce po Království českém (autor: František Adolf Borovský).[3] Padesáté výročí tohoto závodu, který se řadil mezi přední česká i rakouská knihkupectví, připomněly v roce 1898 hlavní české časopisy.[2][4]
Antonín Řivnáč byl aktivní i v pražském společenském a obchodním životě. Spoluzakládal obchodní spolek Merkur, Českou grafickou unii a Českoslovanskou akademii obchodní, které prospěl svými zkušenostmi i jako první a dlouholetý jednatel. Působil jako první místopředseda pražské obchodní komory, od roku 1902 prezident Obchodní a živnostenské komory, předseda grémia pražských knihkupců[6], volený ředitel Zemské banky a člen kuratoria Uměleckoprůmyslového muzea.[2] Později se stal císařským radou a členem panské sněmovny. Současníci jej považovali za obětavého a cílevědomého organizátora.[3] Za podnikatelské i umělecké zásluhy obdržel řadu vyznamenání, mj. Řád Františka Josefa a Řád železné koruny.[6]
Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Odkazy editovat
Reference editovat
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).
- ↑ kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. Praha.
- ↑ a b c Padesátileté jubileum knihkupecké firmy Fr. Řivnáče v Praze. Zlatá Praha. 3. 1898, roč. 15, čís. 19, s. 224. Dostupné online.
- ↑ a b c Literatura – Divadlo – Umění - Zprávy. Zlatá Praha. 9. 1917, roč. 34, čís. 49, s. 588. Dostupné online.
- ↑ a b c d Padesátiletí firmy F. Řivnáč. Světozor. 3. 1898, roč. 32, čís. 20, s. 235–236. Dostupné online.
- ↑ Pražská informační služba - Živnostenská banka
- ↑ a b SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 210.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Řivnáč na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Řivnáč (osoby) v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Řivnáč Antonín 1843
- Řivnáčův průvodce po království českém, 1. díl, 2. díl – mapy a plány.
