Anselmo Lurago
Anselmo Martin Lurago, nebo jen Anselmo Lurago (asi 1701, Como – 29. listopadu 1765, Praha) byl český architekt a stavitel italského původu v období vrcholného a pozdního baroka, jeden z nejplodnějších projektantů české architektury pozdního baroka.
| Anselmo Lurago | |
|---|---|
| Narození | 1701 Como |
| Úmrtí | 29. listopadu 1765 (ve věku 63–64 let) Praha |
| Povolání | architekt a stavitel |
| Příbuzní | Antonio Giovanni Lurago (strýc)[1] Giovanni Martino Lurago (polorodý bratr)[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Pocházel z rozvětvené severoitalské rodiny architektů, stavitelů a štukaterů, z okolí Comského jezera. V Comu byl pokřtěn 9. ledna 1701. Podle vlastních slov získal první školení u svého strýce, Giovanniho Antonia Luraga[2]. Po příchodu do Čech se vyučil u architekta Františka Maxmiliána Kaňky a pak získával praxi na pevnostních stavbách u svého strýce Bartolomea Scottiho, u něhož pracoval devět let.
Roku 1727 získal měšťanské právo v Praze na Malé Straně. Od roku 1752 realizoval ve funkci dvorního stavitele přestavbu Pražského hradu podle plánů Nicola Pacassiho.
Byl dvakrát ženatý. V letech 1753–1756 byl rektorem Vlašské kongregace na Malé Straně, jejíž součástí byl i sirotčinec, o který se pečlivě staral. Pohřben byl u kostela svatého Jana Křtitele v Oboře na Malé Straně.
Dílo editovat
Zaměstnávala jej zejména šlechtická klientela, například Kounicové, Salmové, Šlikové nebo Černínové (rekonstrukce hradčanského paláce), Ditrichštejnové, Kounicové, Salmové a Šlikové. Po svém strýci dokončoval stavby v Osově a Lysé nad Labem. Stal se nástupcem Kiliána Ignáce Dientzenhofera, na jehož práci navázal ve šlechtickém prostředí (palác Sylva-Taroucca a palác Kinských) a také v pracích pro katolickou církev v Praze (kostel svatého Mikuláše na Malé straně, kostel svatého Tomáše, Břevnovský klášter) i jinde v Čechách, (klášter Dolní Ročov, Broumovský klášter, Přeštice). Navrhoval také kostel sv. Václava ve Vysoké na Mělnicku, interiér zámecké kaple v Hoříně či kostel sv. Vavřince v Jezvém u České Lípy ad.[3] Ze zámeckých interiérů, které navrhovl, se dochoval injteriér zámecké kaple v Hoříně.
Bývá považován za autora projektu kostela Panny Marie Sedmibolestné v Rabštejně nad Střelou.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b Dizionario biografico degli italiani. 1960. Dostupné online. [cit. 2020-03-15]
- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění I, 1995, s. 462
- ↑ Poche E., Umělecké památky Čech IV., 1989, s. 294, I., s. 437.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Rabštejn nad Střelou – zámek, s. 285–286.
Literatura editovat
- Poche, Emanuel (red.), Umělecké památky Čech III.. Praha: Academia 1977.
- VLČEK, Pavel. Slavné stavby rodiny Luragů v Čechách. Praha: Kotěrovo centrum architektury a Foibos Books, 2015. 88 s. ISBN 978-80-87073-83-4.
- Nová encyklopedie českého výtvarného umění I., A-M, editorka Anděla Horová. Academia Praha 1996, s. 462-463.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anselmo Lurago na Wikimedia Commons - Článek o jeho životě
