Anna Fričová
Anna Fričová, rozená Anna Kavalírová (18. dubna 1825 Těchobuz[1] – 15. března 1893 Královské Vinohrady[2]), byla česká básnířka a spisovatelka, manželka Josefa Václava Friče. Jako literární pseudonym užívala jméno Anna Sázavská.
| Anna Fričová | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Anna Kavalírová |
| Narození | 18. dubna 1825 Těchobuz  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 15. března 1893 (ve věku 67 let) Královské Vinohrady  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | básnířka a spisovatelka |
| Choť | Josef Václav Frič |
| Děti | Josef Jan Frič (syn) Jan Ludvík Frič (syn) Božena Fričová (dcera) |
| Rodiče | František Kavalír, Antonie Kavalírová |
| Příbuzní | Josef Kavalier (sourozenec) Božena Fridová Josef Frič a Anna Fričová (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodila se jako nejstarší dcera pozdějšího zakladatele sklářské huti v Sázavě Františka Kavalíra (1796-1853) a jeho ženy Antonie, rozené Adlerové. Navštěvovala hutní školu v Ostředku, kde měl otec v té době pronajatou sklářskou huť, později školu na Malé Straně v Praze. Roku 1846 se do Prahy odstěhovala trvale a starala se o výchovu svých mladších sourozenců. V roce 1849 byl její bratr František zatčen a Anna ho obětavě navštěvovala a starala se i o další vězně v hradčanské věznici v Praze i později v Komárnu. Tak se seznámila s Josefem Václavem Fričem, za něhož se roku 1857 provdala.
Svého muže doprovázela i do exilu, od roku 1860 s ním žila v Paříži a až roku 1867 se s dětmi vrátila do Prahy.[3] Pohřbena byla v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově.
Rodinný život editovat
Byla Fričovou druhou manželkou, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou (1829–1857). Po její smrti se koncem roku 1857 podruhé oženil. Měli celkem tři děti: syny Josefa (1861–1945) a Jana (1863–1892), a dceru Boženu (1865–1923),[4][5] všechny narozené v Paříži.
Literární činnost editovat
Publikovala několik krátkých lyrických básní v Ladě Niole, v almanachu Máj aj., dvě sbírky jejích básní a několik povídek zůstalo v rukopise.
Ohlas v literatuře editovat
Částečně je osud Anny i jejího muže Josefa Václava Friče načrtnut v knize vzpomínek její matky Antonie Paměti babičky Kavalírové. Antonie Kavalírová psala vzpomínky v letech 1859 – 1863 na přání svých dětí, pro něž byly původně určeny. Později rukopis k vydání připravil vnuk Josef Jan Frič, a to bez zásadních gramatických úprav. Paměti se dočkaly od roku 1929 (vydal Spolek českých bibliofilů) již devíti vydání v češtině (naposledy v Českém spisovateli v roce 1993 v tomtéž roce a témže nakladatelství anglicky The Memoirs of grandmother Kavalírová).
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Zhoř
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
- ↑ Ottův slovník naučný, heslo Anna Fričová.
- ↑ Digitální knihovna Kramerius. ndk.cz [online]. [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Fritsch Josef
Literatura editovat
- Ottův slovník naučný, heslo Fričová, Anna. Sv. 9, str. 700.
- Antonie Kavalírová, Paměti babičky Kavalírové.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anna Fričová na Wikimedia Commons 
Autor Anna Sázavská ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anna Fričová
- Úmrtí (nekrolog Anny Fričové). Světozor. 24. 3. 1893, s. 228. Dostupné online.
- Anna Fričová v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
