Alfréd Ressel

československý generál

Alfréd Ressel (9. června 1900, Valašské Meziříčí[1]1. listopadu 1983, Praha[2])[3] byl československý odbojář, generálmajor ve výslužbě.[4] Od roku 1940[5] příslušník československých jednotek ve Francii,[5] Anglii[6] a poté příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR. V letech 1929 až 1933 a v roce 1939 byl topografem-fotogrammetrem ve Vojenském zeměpisném ústavu.[7] Jeho válečná anabáze začala útěkem z Němci okupované Prahy v roce 1940.[3]

Alfréd Ressel
Alfred.Ressel.(1900-1983).Tablo.1934.gif
Narození 9. června 1900
Valašské Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. listopadu 1983 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Bubenečský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Důstojníkem dělostřelectva z povolání byl Alfréd Ressel od roku 1919.[3] Mezi léty 1919 až 1934 prošel v prvorepublikové československé armádě řadou velitelských funkcí.[3] V roce 1934 ukončil studia na pražské Válečné škole, [p 1] jejíž absolvování mu umožnilo působit v různých funkcích na Hlavním štábu československé branné moci.[3] Spolu se svou rodinou odešel Alfréd Ressel v roce 1940 přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie.[3] Tady vykonával funkci náčelníka štábu dělostřelectva 1. československé divize.[3] Po napadení Francie hitlerovským Německem (a po její kapitulaci) odjel Alfréd Ressel do Velké Británie.[3] Tady působil ve funkci vedoucího studijní skupiny ofenzivního oddělení zpravodajského odboru československého Ministerstva národní obrany (MNO) v Londýně.[3] Od roku 1943 pracoval ve Štábu pro vybudování branné moci při MNO.[3] Na vlastní žádost byl Alfréd Ressel v listopadu 1944 převelen do Sovětského svazu jako posila velitelského sboru československých jednotek v SSSR.[3] Nejprve mu byla svěřena funkce zástupce velitele dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR.[3] Od 2. února 1945 se Alfréd Ressel stal velitelem dělostřelectva 1. československého armádního sboru v SSSR.[3] Do osvobozeného Československa se Alfréd Ressel vrátil v hodnosti plukovníka generálního štábu.[3] Po skončení druhé světové války se významnou měrou podílel na budování nové poválečné československé armády.[3] Poté, co absolvoval v Moskvě Nejvyšší vojenskou akademii Klimenta Jefremoviče Vorošilova, byl povýšen do hodnosti brigádního generála a ustavoven do funkce náčelníka pražské Vysoké školy válečné.[3]

V roce 1951 (ve svých jedenapadesáti letech) byl Alfréd Ressel z armády propuštěn. Aby uchránil rodinu, pracoval pak jeden a půl roku v ostravských dolech. Po návratu do Prahy našel zaměstnání jako právník v automobilových opravnách, nakonec se stal ředitelem. Podnik zanikl a Alfréd Ressel přešel do reklamní firmy sídlící na Václavském náměstí v Praze. I tam se vypracoval až do nejvyšší funkce. Po odchodu do starobního důchodu se věnoval zahrádce a dělal průvodce na zámcích. Nakonec se nechal přesvědčit, aby své vzpomínky sepsal v knize Mé cesty válkou. Ta vyšla v několika jazycích, ale kvůli cenzuře pouze jako upravená verze, kde některé části životopisu chybějí.[8] Za svou bojovou činnost na frontách druhé světové války obdržel celou řadu vyznamenání.[3]

VyznamenáníEditovat

a další řády a medaile:

DíloEditovat

  • RESSEL, Alfred. Mé cesty válkou. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1975. 377 s. Edice: Boje, svazek 170; Resume: Autor vypráví o své válečné anabázi, počínající útěkem z okupované Prahy a pokračující přes Maďarsko, Jugoslávii, Francii, Anglii do SSSR, a o vítězném návratu se Svobodovou armádou do Prahy. 
  • RESSEL, Alfred. Šestnástimi krajinami za slobodou. 1. vyd. Bratislava: Pravda, 1978. 319 s. (slovensky) Edice: Memoáre, Členská knižnica: Pravda. 

Barvitou historku ze života nositele Zlaté hvězdy hrdiny Sovětského svazu Antonína Sochora uvádí generál Ressel ve svých pamětech Mé cesty válkou:

Kteréhosi dne v létě roku 1950 jsme seděli se Sochorem u kávy v mé kanceláři velitele Vysokého vojenského učiliště v Praze a vzpomínali. Hlavním tématem naší rozpravy nebyla válečná minulost, ale nedávná havárie československého vojenského letounu, který se zřítil se Sochorem na palubě nad mimoňským vojenským táborem a pohřbil ve svých troskách pilota. Mezi ohořelými zbytky letounu mělo být i Sochorovo tělo. Ale nebylo. Sochor byl živ a zdráv. Bylo to neuvěřitelné a skutečně mnoho lidí v té době nevěřilo v takový zázrak. Měli pravdu. Sochor se nezachránil zázrakem, ale díky své fantastické chladnokrevnosti. Ve zlomku vteřiny si vypočetl, že během pádu letounu k zemi má podle jistého počtu pravděpodobnosti možnost záchrany. Vyprávěl mi tehdy toto: Létal jsem s pilotem nad prostorem vojenského výcvikového tábora, když se letoun dostal náhle do vývrtky. Veškeré úsilí pilota dostat ho z ní bylo marné. ...Seděl jsem v mašině bez padáku. Musel jsem se rozhodnout teď... Pode mnou v rozptýlené sestavě leželo několik stanových táborů. ...vyskočím-li, je tu pravděpodobnost jedna ku x milionům, že dopadnu na stan, a jsem zachráněn. Když jsem dospěl v několika málo vteřinách k tomuto závěru, vyskočil jsem. ...Padl jsem na stan. Napjatá plachtovina mne jednou, dvakrát vymrštila do výše, než jsem dopadl na tvrdou zem. ...Prostě — pokračoval jsem v zaměstnání.

—Alfred Ressel, Mé cesty válkou[9]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V úvodním info–boxu je na fotografii Alfréd Ressel v hodosti kapitána na tablu absolventů pražské Válečné školy, (třída) ročník XIII. (1931 až 1934)

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Valašské Meziříčí
  2. Alfréd Ressel [online]. isabart.org [cit. 2014-09-01]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w BROŽ, Miroslav; KOPECKÝ, Milan; FILIP, Jiří. Československé vojenské jednotky na východě: svědectví dokumentů, fotografií a věcných exponátů o vzniku a bojové činnosti 1. čs. armádního sboru v SSSR.. Redakce Pavlová Zuzana (jazyková redakce); Charfreitag Jiří (technická redakce); Mojžíš Milan (technická redakce); Rak Michal (technická redakce); ilustrace Štysová Anna (grafický návrh a zpracování). 1. vyd. Praha: Československá obec legionářská; Nakladatelství Epocha, 2019 (2019 tisk). 494 s., ilustrace (převážně barevné), portréty, faksimile. Dostupné online. ISBN 978-80-7557-200-4, ISBN 978-80-87919-59-0. Kapitola Generálmajor ve výslužbě Alfréd Ressel (* 9. 6. 1900, Valašské Meziříčí – † 1. 11. 1983, Praha), s. 261. 
  4. ŠTRUPL, Vladimír; ŠTRUPL, Jan. Hrob Alfred Ressel [online]. Praha 6, Antonína Čermáka, hřbitov Bubeneč (střed hřbitova: N50°06'28.83 E14°23'57.42): Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2010-02-14 [cit. 2017-04-21]. Dostupné online. 
  5. a b Alfred Ferdinand Ressel v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  6. Historie Geografické služby AČR 1918 - 2008. Redakce Jaroslav Roušar (pověřen řízením redakce), Eva Kašáková (odpovědná redaktorka); ilustrace Libora Schulzová (výtvarné řešení a zlom). 1. vyd. Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, tisk: TRIANGL, Praha 9: Ministerstvo obrany - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), Redakce účelové tvorby, c2008 ( tisk). 198 s. ISBN 978-80-7278-463-9. Kapitola Historie vzniku, vývoj a úkoly Vojenské zeměpisné služby v letech 1918-1950; Působení československých zeměměřičů za protektorátu, s. 19. Neprodejné. 
  7. Plukovník ve výslužbě Ing. Zdeněk Karas, CSc. a kolektiv. Vojenský zeměpisný ústav – historie, tradice a odkaz [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005-10-24 [cit. 2017-02-25]. Kapitola Vojenský zeměpisný ústav v období od října 1938 do osvobození v roce 1945. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  8. Paměť národa: Milan Ressel
  9. RESSEL, Alfred. Mé cesty válkou. 1. vyd. vyd. Svazek 170. Praha: Mladá fronta, 1975. 377 s. (Boje). 

Související článkyEditovat