Otevřít hlavní menu

Alexandre-Jacques-Bernard Law, markýz de Lauriston (1. února 1768 v Pondichéry (tehdy Francouzská Indie) – 10. června 1828 v Paříži) byl francouzský generál a maršál Francie.

Alexandre Jacques Bernard Law de Lauriston
Jacques Alexandre Bernard Law Lauriston
Jacques Alexandre Bernard Law Lauriston
Narození 1. února 1768
Puduččéri
Úmrtí 11. června 1828 (ve věku 60 let)
Paříž
Příčina úmrtí kardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise (48°51′33″ s. š., 2°23′36″ v. d.)
Alma mater collège des Grassins
vojenská vzdělávací instituce
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
rytíř Řádu zlatého rouna
Řád železné koruny
Maršál Francie
… více na Wikidatech
Partner(ka) Amélie Legallois
Děti Auguste-Jean-Alexandre Law de Lauriston
Rodiče Jean Law de Lauriston
Příbuzní Jean Guillaume Law de Lauriston (sourozenec)
Funkce ambassador of France to Russia (1811–1812)
Pair of France (1815–1828)
Ministre de la Maison du Roi (1820–1824)
Grand Huntsman of France (1823–1828)
Minister of State (od 1824)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Law, prasynovec Johna Lawa slavného skotského ekonoma a bankéře byl synem Jeana Lawa de Lauriston a jeho ženy Jeanne roz. De Carvalho. Byl třetím z celkem 6 synů. Absolvoval École Militaire v Paříži r. 1784 a sloužil v královské armádě, nejprve jako poručík v Toul. Roku 1789 se oženil – jeho ženou se stala Claude Antoinette Julie Le Duc (1772-1873!). V manželství se narodily 3 děti: Augusta 1790-1860, Coralie 1800-1891, Napoleon Adolphe 1805-1867. Přešel do vznikající revoluční armády a r. 1795 byl již plukovníkem dělostřelectva. Po 18. brumaire byl prvním konsulem povolán do generálního štábu a 1801 byl adjutantem. Brzy po návratu z diplomatické mise v Dánsku (1801) povýšen na brigádního generála. Roku 1805 velel obsazení Benátska a Dalmácie a proti přesile se opevnil v Dubrovníku (Ragusa). Po Tylžském míru se stal generálním guvernérem Benátska. 1808 přeložen k armádě ve Španělsku, 1809 statečně bojuje u Wagramu. 1811 je mimořádným vyslancem v Petrohradu. Po vypuknutí války roku 1812 se připojuje k armádě ve Smolensku a při ústupu je pod Neyem v zadním voji. 1813 organisuje 5. sbor v Magdeburgu, v jehož čele pak bojuje v tažení 1813. Při ústupu v bitvě u Lipska po předčasné destrukci mostu přes Elsteru přeplaval řeku, ale padl přímo do rukou nepřítele a byl zajat. Po restauraci se vrátil do Paříže, podřídil se Ludvíkovi XVIII. a byl jmenován kapitánem mušketýrů. Během 100 dnů se odebral na svůj statek a neangažoval se. Po druhé restauraci byl jmenován velitelem 1. divize gardové pěchoty. Roku 1820 ministr královského dvora a 1823 povýšen na maršála. Od roku 1822 byl členem Francouzského institutu a stal se nositelem velkokříže Čestné legie. Velel při expedici do Španělska r. 1823 druhému reservnímu sboru. Zemřel v Paříži náhle na mozkovou mrtvici. Jeho jméno je vyryto na Vítězném oblouku v Paříži.