Alexandr I. Karađorđević

král Srbů, Chorvatů a Slovinců, později jugoslávský král
(přesměrováno z Alexandr I. Karadjordjević)

Alexandr I. Karađorđević (srbsky Александар I Карађорђевић, 16. prosince 1888, Cetinje9. října 1934, Marseille) byl druhým králem Jugoslávie (v letech 19211929 nazývané Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) od roku 1921 až do své smrti.

Alexandr I.
král Srbů, Chorvatů a Slovinců (do 1921)
Jugoslávský král (od 1929)
Král Alexandr I
Král Alexandr I
Doba vlády 16. srpen 19219. říjen 1934
Narození 16. prosince 1888
Cetinje
Úmrtí 9. října 1934 (ve věku 45 let)
Marseille, FrancieFrancie Francie
Pohřben Oplenac
Předchůdce Petr I. Karađorđević
Nástupce Petr II.
Manželka Marie Hohenzollern-Sigmaringen
Potomci Petr
Princ Tomislav Jugoslávský
Princ Andrej Jugoslávský
Dynastie Karađorđevićové
Otec Petr I. Karađorđević
Matka Zorka Černohorská
Podpis Alexander I of Yugoslavia Signature.svg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VládaEditovat

Alexandr byl až druhým synem srbského krále Petra I., jeho starší bratr Jiří Karađorđević však byl nucen vzdát se následnictví poté, co v záchvatu vzteku ubil svého sluhu. Alexandr byl od roku 1914 regentem Srbska během první světové války a vrchním velitelem srbských vojenských sil. Během první balkánské války a druhé balkánské války byl velitelem První armády a zaznamenal řadu vítězství. Po smrti svého otce v roce 1921 zdědil trůn mezitím vytvořeného Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jako monarcha se obával růstu vlivu Itálie a restaurace Rakousko-Uherska.[1]

Během politické krize se 6. ledna 1929 ujal absolutní moci, změnil jméno státu na Království Jugoslávie a územně ho reorganizoval.

Atentát a smrtEditovat

V prosinci roku 1933 se ustašovci neúspěšně pokusili na krále při jeho návštěvě Záhřebu spáchat atentát. O rok později využili královu cestu do Francie. Atentát naplánoval sám Ante Pavelić. Teroristická skupina se spojila s VMRO. Ve Francii se atentátníci rozdělili na dvě skupiny: marseillskou, složenou z Bulhara z VMRO Vlada Černozemského a ustašovce Mija Kralja, a pařížskou, složenou z Ivana Rajiće a Znovimira Pospišila. První skupina se měla pokusit zabít krále ihned po přistání v Marseille, druhý skupina byla v záloze pro případ, že by se atentát nepovedl. Při přistání lodi 9. října 1934 se Vladovi Černozemskému podařilo přiblížit k otevřenému automobilu, ve kterém král jel, a zastřelit jej. Při incidentu byl zbloudilou kulkou zabit i tehdejší francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Králův vrah, bulharský revolucionář Vlado Černozemski (rozený Veličko Dimitrov Kerin) byl francouzským policistou zabit na místě činu.[2] Stopy atentátu vedly vedly nejenom k Ustaše a VMRO, ale i k maďarské, italské a německé tajné službě, neboť vládám těchto států byla trnem v oku Alexandrova profrancouzská orientace, a tak měly zájem na jeho odstranění. Králova údajná poslední slova byla: "Střezte Jugoslávii!" Ve skutečnosti král nic takového neřekl. [3]

Po jeho smrti se stal králem jeho teprve jedenáctiletý syn Petr II. Karađorđević, za něhož do jeho plnoletosti (1941) vládla tříčlenná regentská rada vedená jeho strýcem Pavlem Karađorđevićem, podle královy závěti.[4]

Alexandr I. podporoval ČSR, přispěl například prostředky na výstavbu a vybavení pravoslavného chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech v Praze. Byl také odpůrcem Adolfa Hitlera.

RodinaEditovat

8. června 1922 se oženil s Marií Hohenzollernskou, která mu porodila tři sny:

  1. ~ 1956 Kristýna Markéta Hesenská
  2. ~ 1962 Kira Leiningenská
  3. ~ 1974 Eva Jugoslávská

VyznamenáníEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Alexandra I. Karađorđeviće.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga I – KRALJEVINA JUGOSLAVIJA. Bělehrad: Nolit Kapitola Šestojanuarska diktatura, s. 201. (srbochorvatština) 
  2. PIRJEVEC, JOŽE. Jugoslávie 1918-1992 : vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. 1. vyd. vyd. Praha: Argo 537 str. s. Dostupné online. ISBN 80-7203-277-1, ISBN 978-80-7203-277-8. OCLC 443760355 
  3. RYCHLÍK, JAN, 1954. Dějiny Chorvatska. 1. vyd. vyd. Praha: Lidové noviny 576 str. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7106-885-3, ISBN 80-7106-885-3. OCLC 439041818 
  4. PETRANOVIĆ, Branko. ISTORIJA JUGOSLAVIJE, knjiga I – KRALJEVINA JUGOSLAVIJA. Bělehrad: Nolit Kapitola seŠestojanuarska diktatura, s. 211. (srbochorvatština) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Petr I. Karađorđević
  Jugoslávský král
19211934
král Srbů, Chorvatů a Slovinců (do 1929)
  Nástupce:
Petr II. Karađorđević