Aleš Procházka (komentátor)
Aleš Procházka (* 11. srpna 1950 Praha) je český rozhlasový reportér.
| Aleš Procházka | |
|---|---|
| Narození | 11. srpna 1950 (73 let) Praha |
| Povolání | komentátor, novinář, sportovní novinář a rozhlasový redaktor |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Posluchače si získal neokázalým stylem reportování hokejových zápasů s perfektní dikcí, bohatou slovní zásobou, kultivovaným a zároveň strhujícím projevem. Jeho jediným zaměstnavatelem byl Československý a později Český rozhlas, kde působil jako sportovní redaktor 50 let, z toho 10 let jako externí spolupracovník.
Ocenění editovat
Jako třetí žurnalista v historii byl v prosinci 2022 uveden do Síně slávy českého hokeje.[1] V roce 2014 obdržel od Českého olympijského výboru cenu Oty Pavla za celoživotní propagaci sportu a olympijských ideálů v publicistice. Pro ČsR a ČRo reportoval celkem 25 mistrovství světa v ledním hokeji, 6 olympijských turnajů včetně zlatého triumfu v Naganu 1998 a 2 světové poháry.[2]
Začátky v Čs. rozhlasu editovat
Ve sportovní redakci ČsR začal jako elév na podzim 1969. Během studia Fakulty žurnalistiky UK začal jezdit na živé reportáže legendárního pořadu s Mikrofonem za hokejem.[3][1] Při státní zkoušce obhájil diplomovou práci o rozhlasovém pořadu Pozor, zákruta!.
Po absolvování vojenské služby v Písku a Praze nastoupil v roce 1975 do sportovní redakce ČsR jako zaměstnanec. Doplnil tehdy legendární sestavu rozhlasových reportérů: Miroslav Holman, Karel Malina, Václav Svoboda (zaměření především na fotbal), Stanislav Sigmund st. (hokej), František Macák (atletika), Jaroslav Moucha (motorismus). Přijímal ho vedoucí sportovní redakce Josef Malý. S ohledem na rozdělení redakce byl zařazen do hokejové skupiny ke Stanislavu Sigmundovi. Vítal své nasazovaní především na ligové zápasy mimopražských klubů, velice často se hlásil z Litvínova, Pardubic nebo Kladna, později Karlových Varů.[1][2]
Rozhlasová kariéra editovat
V 70. letech dostal 3x možnost reportovat z utkání mistrovství světa v ledním hokeji, 1972 a 1978 v Praze a 1979 v Moskvě. Po další zkušenosti na MS v roce 1982 převzal o rok později po Stanislavu Sigmundovi pozici hlavního hokejového reportéra, v níž provázel posluchače slavnými i zdánlivě obyčejnými zápasy čtvrt století. Vinou vážných zdravotních problémů musel v roce 2006 přerušit svou sérii světových turnajů, vrátil se už jen na MS 2015 v Praze. Ve stejném roce Český rozhlas ukončil jeho pracovní poměr.[2]
Další 4 roky ještě pokračoval jako externí spolupracovník, v roce 2019 ukončil i tuto spolupráci.
Tvorba po odchodu z ČRo editovat
Po skončení práce pro rozhlas se začal věnovat psaní literárních příběhů, v nichž uplatnil svůj osobitý humor. Do roku 2023 vydal především v menších nakladatelstvích celkem 6 titulů, mj. Předposlední přání (Olympia, 2021) nebo Napůl ženská, napůl hrdina (Olympia, 2023).
Celý život žije ve stejném domě v Praze na Vinohradech, nedaleko budovy Čs. rozhlasu.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c BUMBÁLKOVÁ, Blanka. Do Síně slávy českého hokeje vstoupil legendární rozhlasový komentátor Aleš Procházka [online]. 2022-12-14. Dostupné online.
- ↑ a b c V Síni slávy českého hokeje bude mezi čtyřmi novými členy i reportér Aleš Procházka. www.sportovnilisty.cz [online]. [cit. 2023-07-14]. Dostupné online.
- ↑ LANGR, Michael. Novináři v Síni slávy. Kdo je pojmem v Česku?. NHL.com [online]. 2016-11-08. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Aleš Procházka (komentátor)
