Alžběta Sasko-Altenburská (1865–1927)

Alžběta Sasko-Altenburská
	ruská velkokněžna
Úplné jméno	Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská
Narození	25. ledna 1865; Meiningen
Úmrtí	24. března 1927; Lipsko
Předchůdce	Alexandra Řecká a Dánská
Nástupce	Anastázie Černohorská
Sňatek	27. dubna 1884
Manžel	Konstantin Konstantinovič Romanov
Potomci	Jan; Gabriel; Taťána; Konstantin; Oleg; Igor; Jiří; Věra
Rod	Wettinové
Otec	Mořic Sasko-Altenburský
Matka	Augusta Sasko-Meiningenská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alžběta Sasko-Altenburská (též Elezaveta Mavrikievna, celým jménem Alžběta Augusta Marie Anežka Sasko-Altenburská; 25. ledna 1865, Meiningen – 24. března 1927, Lipsko) byla dcera sasko-altenburského vévody Mořice a sňatkem s Konstantinem Konstantinovičem Romanovem ruská velkokněžna.

Život editovat

Alžběta Augusta Marie Anežka se narodila 25. ledna 1865 v Meiningenu, odkud pocházela její matka, která zde zůstala i po svatbě. Byla druhým potomkem vévody Mořice a jeho manželky Augusty. Vyrůstala s jedním bratrem a třemi sestrami, avšak jedna z nich zemřela poměrně mladá.

Manželství editovat

V roce 1882, jako sedmnáctiletá, poznala svého budoucího chotě, který byl právě v Altenburgu na návštěvě u svých příbuzných: sama Alžběta byla jeho sestřenkou. Ačkoliv sama byla ke sňatku svolná, Konstantin údajně zaváhal. Byl navíc o sedm let starší, a když se oba rozešli, on jí slíbil, že si s ní bude dopisovat: nikdy jí ale žádný dopis neposlal. Nicméně psal o ní básně, které nikdy nezveřejnil. O dva roky později, roku 1884, se vydala Alžběta do Ruska a byla oznámena svatba s Konstantinem. První zádrhel se objevil poměrně rychle: ještě před svatbou se nechala slyšet, že je jejím přáním, aby si mohla ponechat luteránsku víru, ve které byla vychována. To samozřejmě otřáslo Konstantinem, který byl pravoslavný.

I přes rozdíly v povahách obou svatebčanů se 27. dubna 1884 odehrála svatba. Alžběta jej prý vroucně a oddaně milovala. Nakonec z manželství vzešlo devět dětí: šest synů a tři dcery, přičemž jedna z dcer zemřela v dětství.

Jan (5. července 1886 – 18. července 1918) ⚭ 1911 Helena Srbská (děti Vsevolod a Kateřina), zavražděn bolševiky společně s bratry Konstantinem a Igorem
Gabriel (15. července 1887 – 28. února 1955)
⚭ 1917 Antonie Rafailovna Nesterovská (1890–1950)

⚭ 1951 Irina Ivanovna Kurakina (1903–1993)
Taťána (23. ledna 1890 – 28. srpna 1979)
⚭ 1911 Konstantin Bagration Mukhrani

⚭ 1921 Alexandr Vasiljevič Koročencov
Konstantin (1. ledna 1891 – 18. července 1918), zavražděn společně s Janem a Igorem; bezdětný
Oleg (27. listopadu 1892 – 12. října 1814), zabit během první světové války; bezdětný
Igor (10. června 1894 – 18. července 1918), zavražděn společně s Konstantinem a Janem; bezdětný
Jiří (6. května 1903 – 7. listopadu 1938), zemřel bezdětný po nezdařené operaci
Natálie (*/† 1905), zemřela v dětství
Věra (24. dubna 1906 – 11. ledna 2001), zemřela bezdětná

Alžběta, která po svatbě přijala jméno Elezaveta Mavrikievna a v rodině byla oslovována „Mavra“, byla velice populární a měla velice dobré vztahy s carem Mikulášem II. Svoji víru si ponechala a s manželem se usadili v paláci Marble.

Sama přežila většinu svých dětí, konkrétně pět. Její nejmladší dcera Věra se dokonce dožila čtyřiadevadesáti let a zemřela roku 2001. První zemřela dcera Natálie ve věku necelých dvou měsíců. Když vypukla první světová válka, podporovala zbrojení proti vlastní rodné zemi a její synové se také do armády rekrutovali. Právě během jedné z bitev v Litvě byl zabit Alžbětin syn Oleg. Když se dozvěděla, že její syn umírá, vypravila se za ním a skutečně k němu dorazila ještě před jeho smrtí. O rok později zemřel předčasně i její manžel Konstantin a umírá i zeť (manžel Taťány) Konstantin Bagration.

Nástup bolševiků editovat

Po skončení války musela spěšně Rusko opustit, aby ji nezadrželi bolševici. Jí se to skutečně podařilo, nicméně tři její synové, nejstarší Konstantin, Jan a Igor, byli chyceni a zastřeleni v Alapajevsku. Roku 1919 pak zemřel i velkokníže Dmitrij Konstantinovič Romanov. Princ Jiří a princezna Věra se mezitím ukrývali v palác Pavlovsk a na podzim 1918 dostali od bolševiků povolení k opuštění země. Na pozvání švédské královny Viktorie Bádenské se tedy vypravili přes Tallinn a Helsinky až do Stockholmu. Zde se Věra i Jiří opět setkali s Alžbětou.

Pozdější léta editovat

Společně žili další dva roky ve Švédsku, ale pak se přestěhovali, na pozvání krále Alberta, do Belgie. Nakonec se ale usadili v Alžbětině rodném Německu, konkrétně v Altenburgu, kde žili jen s krátkou přestávkou dalších třicet let.

24. března 1927 Alžběta umírá v Lipsku na rakovinu.