Adolf Dubský z Třebomyslic

Adolf Dubský z Třebomyslic, německy též Adolf Dubsky von Třebomyslic, plným jménem Adolf Jan Křtitel František Serafinský Evžen z Třebomyslic (6. března 1833 Vídeň2. srpna 1911 Vídeň[1][2][3]) byl rakouský a moravský šlechtic a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Adolf Dubský z Třebomyslic

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1867 – 1897

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1865 – 1871
Ve funkci:
1871 – 1902

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1902 – 1911
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana
(ústavověrný velkostatek)
Coroniniho klub
Strana středu

Narození 6. března 1833
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 2. srpna 1911
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť

1.Sophie von Stockau

2.Marie Gizella Gabriella Mauritia Palffyová z Erdődu
Rodiče

František Josef Ignác Nepomuk Dubský z Třebomyslic

Evženie z Bartensteina
Děti

Marie Gislinda Žofie Dubská z Třebomyslic

Viktor František Adolf Dubský z Třebomyslic

Evžen August Adolf Dubský z Třebomyslic

František Mořic Adolf Dubský z Třebomyslic
Příbuzní Marie von Ebner-Eschenbachová a Viktor Dubský z Třebomyslic (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Příbuzenstvo
není

BiografieEditovat

Pocházel z hraběcího rodu Dubských z Třebomyslic.Jeho matka byla Evženie Dubská z Třebomyslic, která pocházela z rodu svobodných pánů z Bartensteina. Jeho otec František Dubský z Třebomyslic byl komořím a majorem rakouské armády. Adolf rovněž sloužil v armádě u jízdy, kde se v poměrně krátké době stal rytmistrem u kyrysníků (regiment číslo 4). Roku 1857 byl jmenován c. k. komořím. 15. srpna 1862 byl povýšen na majora u kyrysníků (5. regiment) a adjunkta generála Franze Liechtensteina. V roce 1865 vystoupil v hodnosti nadporučíka z aktivní služby. Koncem 60. let žil na svém panství v Skaličce na Moravě.[3]

Jeho první manželkou byla Sophie von Stockau z rodu pánů ze Stockau, vdova po vojevůdci bánovi Josipu Jelačićovi.[4] Sophie von Stockau zemřela v roce 1877 ve Vídni. S první manželkou měl děti Marie Gislinda Žofie Dubská z Třebomyslic, Viktor František Adolf Dubský z Třebomyslic, Evžen August Adolf Dubský z Třebomyslic.[5]

Druhou manželku byla Mária Gizella Gabriella Mauritia Pálffyová z Erdődu, která byla dcerou Mořic Pálffyho z Erdődu a vzali se roku 1880 v Bratislavě.[5] S druhou manželkou měl jednoho syna Františka Mořice Adolfa Dubského z Třebomyslic.[5]

Po odchodu z armády byl aktivní politicky. V roce 1865 byl zvolen na Moravský zemský sněm za kurii velkostatkářskou.[3] Byl sem znovu zvolen v zemských volbách v březnu 1867.[3] Zastupoval velkostatkářskou kurii, II. sbor.[6] Zemský sněm ho 10. dubna 1867[3] zvolil i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii velkostatkářskou na Moravě. Opětovně byl zemským sněmem do Říšské rady delegován i v roce 1870 a 1871. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou na Moravě. Mandát zde obhájil i ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891.[7]

V zákonodárných sborech byl členem provídeňsky orientované Strany ústavověrného velkostatku.[2] Na zemském sněmu pronášel projevy výlučně německy. Mezi českými politiky ale požíval respektu. Označovali ho sice za člověka rázné ruky, ale zároveň pilného a znamenitého odborníka.[8] Po volbách v roce 1879 se uvádí jako příslušník ústavověrného tábora.[9][10] V prosinci 1882 se přidal k nově ustavenému poslaneckému Coroniniho klubu, oficiálně nazývanému Klub liberálního středu, který byl orientován vstřícněji k vládě Eduarda Taaffeho.[11] Za člena Coroniniho klubu se uvádí i po volbách do Říšské rady roku 1885.[12] V jednom zdroji z roku 1887 je řazen mezi poslance Německorakouského klubu,[13] ale v roce 1890 se uváděl opět coby člen Coroniniho klubu.[14]

V zemském sněmu zasedal i ve funkčním období od roku 1870. V zemských volbách v roce 1871, kdy během dočasného vládního obratu za vlády Karla von Hohenwarta zvítězila historická šlechta a český státoprávní blok, zvolen nebyl.[6] Jako zástupce centralistické provídeňské menšiny sněmu tehdy spolupodepsal protest proti volbě ve II. sboru velkostatkářské kurie.[8] Do sněmu se ale vrátil již v opakovaných volbách téhož roku, stejně jako v zemských volbách roku 1878, 1884, 1890 a 1896.[6]

Po delší dobu zastával funkci předsedy správní rady banky Union a správní rady duchcovsko-podmokelské dráhy.[2]

Roku 1902 byl povolán do Panské sněmovny (horní, jmenovaná komora Říšské rady) jako její doživotní člen.[2] V Panské sněmovně náležel do klubu Strany středu.

Zemřel v roce 1911 ve Vídni poté, co se vrátil z cesty po Švýcarsku.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Generation 1 [online]. patricus.info [cit. 2014-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Hrabě Adolf Dubský zemřel. Národní politika. Srpen 1911, roč. 29, čís. 212, s. 4. Dostupné online. 
  3. a b c d e Reichsraths-Almanach für die Session 1867. Vídeň: K.k. Hof- und Univ.-Buchhandlung Wien, 1867. Dostupné online. Kapitola Dubsky (Adolph Graf), s. 98. (německy) 
  4. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 39. Wien: [s.n.], 1879. Dostupné online. Kapitola Stockau, die Grafen, Genealogie, s. 72. (německy) 
  5. a b c Patrius.Info/Rodokmeny/ Dubsky. patricus.info [online]. [cit. 2020-18-1]. Dostupné online. 
  6. a b c MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. 
  7. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  8. a b VAŇKOVÁ, Lenka: Významné osobnosti lysické větve rodiny Dubských v 19. století [online]. muni.cz [cit. 2014-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  9. Národní listy, 11. 7. 1879, s. 1.
  10. Das Vaterland, 11. 7. 1879, s. 1-2.
  11. (Linzer) Tages-Post, 12. 12. 1882, č. 283, s. 2.
  12. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  13. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  14. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.