Addáj Šér
Ibrahím Addáj Šér (syrsky ܐܕܝ ܫܝܪ, psán i Addai nebo Addaï a Scher, Sher nebo Sheir; 3. března 1867 Šaklava – červenec 1915 Tanze) byl poslední chaldejskokatolický arcibiskup Seertu (Siirt), orientalista a polyglot zavražděný během genocidy anatolských křesťanů v Osmanské říši.
| Jeho Excelence Addáj Šér | |
|---|---|
| Biskup ze Seert | |
 | |
| Církev | chaldejská katolická |
| Diecéze | Seert |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 3. března 1867 |
| Místo narození | Kirkúk |
| Datum úmrtí | 21. června 1915 (ve věku 48 let) |
| Místo úmrtí | Siirt |
| Povolání | katolický kněz, orientalista a katolický biskup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Addáj Šér se v rodině kněze chaldejské katolické církve, takže se od svého otce v mládí naučil syrsky.[1] Předčasná smrt matky ho přiměla soustředit se na asketický život. V roce 1880 vstoupil do semináře sv. Jana v Mosulu, institutu založeného v roce 1878 řádem bratří kazatelů. Tam studoval syrštinu, aramejštinu (chaldejštinu), arabštinu, francouzštinu, latinu a turečtinu, a také filozofii a teologii.
15. srpna 1889 byl Addáj Šér vysvěcen na kněze. Byl poslán do své rodné vesnice, kde učil na církevní škole.[1] Později sloužil jako asistent arcibiskupa Kirkúku. Naučil se také hebrejsky, řecky, persky a kurdsky a psal také německy a anglicky.[1]
Dne 18. srpna 1902 byl Addáj Šér jmenován chaldejským eparchou v Seertu. Biskupské svěcení přijal následujícího 30. listopadu od babylónského patriarchy Chaldejců Josepa Emmanuela II. Thomy, spoluvysvětil ho mosulský arcieparcha Syřanů Grégoire Pierre Habra.
V roce 1908 Addáj Šér podnikl dlouhou cestu. Cestoval do Istanbulu, kde ho přijal sultán Abdulhamid II., do Říma, kde se setkal s papežem Piem X., a do Paříže, kde měl příležitost propagovat své práce z oboru orientalistiky mezi místními učenci a některé z nich publikovat.[1]
V roce 1915 se Addáj Šér stal jednou z mnoha obětí masových zločinů spáchaných ve východní Anatolii osmanskými úřady. Toho roku osmanská armáda utrpěla během první světové války na Kavkaze porážku a ze strachu ze vzpoury křesťanského obyvatelstva byl vydán rozkaz vyhladit arménské, řecké a asyrské obyvatelstvo Anatolie. Zpočátku se Addájovi Šérovi podařilo podplatit guvernéra Siirtu 500 librami zlata, aby jeho spoluvěrce šetřil. To některým chaldejským křesťanům umožnilo z města uprchnout.
Samotnému biskupovi pomohl jeden kurdský hodnostář (aga), který ho ukryl ve svém domě ve vesnici Tanze.[2] Někteří Kurdové, sultánovi poddaní, jako aga z Tanze, náčelník kmenů Hadide a Atamissa, totiž byli přáteli biskupa a ochránci křesťanů. Addáje Šéra přestrojili za Kurda a vyvedli ho tajným východem z jeho sídla. Několik dní biskup zůstal v úkrytu, ale osmanští vojáci, kteří se dozvěděli o jeho útěku, se ho pokusili vystopovat. Protože zjistili, že ho ukryl kurdský náčelník, Kurda vyzvali, aby preláta vydal, jinak že zapálí jeho dům a zabijí ho. Aga se svou rodinou uprchl, ale zbývající Kurdové, čelící přesile, byli nuceni ukázat biskupův úkryt. Addáj Šér byl zajat, brutálně mučen a nakonec nedaleko od vesnice zabit.
Svědek popsal poslední hodiny arcibiskupova života takto: „Jednoho dne, když jsme byli v Siirtu, jsem byl svědkem strašlivé scény, jejíž hlavní postavou byl Jeho Milost Mar Addáj, chaldejský katolický arcibiskup tohoto města. Byl v žalostném stavu, bledý a vyhublý. Vojáci se mu začali vysmívat, tahali ho za vousy, bili ho pažbami svých pušek a stříleli před ním do vzduchu z revolverů. Pak arcibiskupa vyvedli za město a poté, co zabili jeho ochránce, agu Osmana, usmrtili ho střelou do hlavy a uřízli arcibiskupovi hlavu, aby ji ukázali guvernérovi.“ (Joseph Naayem, Shall This Nation Die?)
Klášter svatého Jakuba, sídlo biskupů poblíž Siirtu, byl vypleněn a zničen. Jeho drahocenná knihovna rukopisů, jejíž katalog vydal Addáj Šér v roce 1905, byla také ztracena. Zachránilo se pouze devatenáct rukopisů, které byly předtím darovány Národní knihovně Francie.
Dílo editovat
Addáj Šér byl velký znalec syrské literatury. Zasloužil se o objev druhého dílu starověké kroniky katoliků ze Seleukie-Ktésifónu, patriarchů církve Východu. Díky tomu je dnes toto dílo známé jako Siirtská kronika.[3] Addáj Šér se zasloužil o vydání této spolu s jejím překladem do francouzštiny (1908-1919).[4] Dále editoval a publikoval následující syrské texty: Cause de la foundation des écoles (Barhadbshabba 'Arbaya, vydáno v roce 1908), Livre des scholies (Théodora Bar Koni; 1910) a svazek Traités d'Išaï le docteur et de Ḥnana d'Adiabène sur les martyrs, le Vendredi d'or et les rogations, suivis de la Confession de foi à réciter par les évêques avant l'ordination (1911).
V arabštině Addáj Šér vydal slovník perských slov vypůjčených z arabštiny s názvem Kitāb al-alfāẓ al-Fārisīya al-mu'arrabah (v roce 1908). Je také autorem Histoire de la Chaldée et de l'Assyrie, publikované v arabštině ve dvou svazcích (Bejrút, 1912-1913), katalogů chaldejských knihoven v Siirtu (1905), Mosulu (1907) a Mardinu (1908) i biografických poznámek o syrských autorech.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Addaï Scher na italské Wikipedii.
- ↑ a b c d المطران أدي شير. web.archive.org [online]. 2011-05-01 [cit. 2023-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-01.
- ↑ Le Destin des Assyro-Chaldéens. sanate.free.fr [online]. [cit. 2023-11-21]. Dostupné online.
- ↑ Rukopis Arabe 6653 ve Francouzské národní knihovně
- ↑ Jean Maurice Fiey, L'apport de Mgr Addaï Scher († 1915) à l'hagiographie orientale, in Analecta Bollandiana 83 (1965), pp. 121-142.
