Abdulhamid II.
Abdülhamid II. (jiné přepisy: Abdülhamit II., Abdulhamid II., Abdü 'l-Hamíd; arab. Abd al-Hamíd II., Abdu 'l-Hamíd, arab. nepřesně Abdul Hamíd II., arab. nepřesně Abdulhamíd II.; 21. září 1842, Konstantinopol – 10. února 1918, Konstantinopol) byl turecký sultán. Rozporuplná osoba tureckých dějin. Podporoval rozvoj školství a infrastruktury a považoval se za hlavu všech muslimů (chalífa). Jeho hlavním politickým spojencem bylo Německo.
| Abdulhamid II. | |
|---|---|
| |
| Narození | 21. září 1842 Istanbul |
| Úmrtí | 10. února 1918 (ve věku 75 let) Istanbul |
| Pohřben/a | Mausoleum of Mahmud II |
| Tituly a úřady | |
| Sultán Osmanské říše (Pádišáh) | |
| Období | 31. srpna 1876 – 27. dubna 1909 |
| Předchůdce | Murad V. |
| Nástupce | Mehmed V. |
| Manžel/ka | Nazikedâ Kadın Efendi Sazkâr Hanım Efendi Müşfika Kadın Efendi Peyveste Hanımefendi Fatma Pesend Hanımefendi Behice Hanımefendi Emsalinur Kadınefendi Dilpesend Kadınefendi Nurefsun Kadınefendi Mezide Mestan Kadınefendi Bedrifelek Kadınefendi Biydâr Kadın Efendi Saliha Naciye Hanım |
| Děti | Ulviye Sultan, Mehmet Selim Efendi, Zekiye Sultan, Fatma Naime Sultan, Naile Sultan, Mehmed Burhaneddin Efendi, Şadiye Sultan, Hamide Ayşe Sultan, Refia Osmanoglu, Abdürrahim Hayri Efendi, Mehmet Abid Efendi, Hatice Sultan a Şehzade Mehmed Abdülkadir |
| Otec | Abdülmecid I. |
| Matka | Tirimüjgan Sultan |
| Příbuzní | Murad V., Mehmed V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Ahmed Nureddin Efendi, Süleyman Selim Efendi, Mehmed VI. a Ahmed Kemaleddin (sourozenci) Rahime Perestu Sultan (adoptivní rodič) |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna Řád zvěstování velkokříž Řádu věže a meče velkokříž Řádu svatého Olafa Řád černé orlice … více na Wikidatech |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
I když zpočátku usiloval o demokratické reformy říše (první ústava, vyhlášení konstituční monarchie), tak po porážce ve válce s Ruskem v roce 1878 je všechny sám zrušil. Krvavě potlačil povstání v Arménii a řecké nepokoje na Krétě, což v roce 1897 vedlo k řecko-turecké válce.
Po vítězství mladoturků byl v roce 1908 přinucen obnovit ústavu. V roce 1909 byl sesazen a poslán do vyhnanství do Soluně.
Sesazení z trůnuEditovat
Bývalý sultán byl vyhoštěn do exilu v Soluni. V roce 1912 připadla Soluň pod nadvládu Řecka a Abdulhamid se vrátil zpět do Istanbulu. Své poslední dny strávil studiem, tesařstvím a psaním memoárů v paláci Beylerbeyi u Bosporu, za doprovodu pěti manželek a dětí. Zemřel 10. února 1918, pár měsíců předtím, než se jeho bratr Mehmed V. stal sultánem. Byl pohřben v Istanbulu.
V roce 1930 dostalo devět vdov a třináct jeho dětí majetek v hodnotě 50 milionů amerických dolarů jako dědictví. Jeho celkový majetek však byl odhadován na 1,5 miliardy amerických dolarů.
Abdulhamid byl posledním sultánem Osmanské říše, který měl absolutní nadvládu v zemi. Během 33 let jeho vlády země čelila úpadku a ostatní evropské země Říši nazývaly „nemocným mužem na Bosporu“ (Řecko-turecká válka#Nemocný muž na Bosporu, Turecká válka za nezávislost#Nemocný muž na Bosporu).
PanislámismusEditovat
Abdulhamid věřil, že myšlenky tanzimatu nemohou přinést zemi nesourodé názory, tak jako osmanismus. Přisvojil si nový ideologický princip – panislámismus. Od roku 1517 byli osmanští sultáni zároveň i chálífou. Tuto skutečnost chtěl Abdulhamid hojně propagovat a zdůrazňovat existenci Osmanského chalífátu. Vnímal, že v Osmanské říši žije mnoho etnik a tak jediným způsobem, jak lidi různých národností sjednotit, pro něj byla víra, tedy islám.
Povzbudil panislámismus tím, že oslovil všechny muslimy žijící v evropských státech, aby se sjednotili – např. v Rakousku albánské muslimy, v Rusku Tatary a Kurdy, ve Francii marocké muslimy a v Británii indické muslimy. Zároveň byly omezeny výsady cizinců v Osmanské říši, které byly překážkou pro efektivní vládu. Na konci jeho vlády nakonec poskytl finanční prostředky k zahájení stavby strategicky důležité konstantinopolsko-bagdádské železniční dráhy, díky čemuž se více lidem přiblížila možnost cesty do Mekky k vykonání svaté pouti. Poté, co byl sesazen z trůnu byla výstavba železnice zrychlena a dokončena díky Mladoturkům. Misionáři poté mohli být vysíláni do vzdálenějších zemí, kde mohli hlásat nadřazenost islámu a chalífátu.
Panislámismus byl značně úspěšný. Po řecko-turecké válce mnoho muslimů oslavovalo vítězství a výhru Osmanů považovali za výhru všech věřících. V muslimských oblastech byla po válce kritizována evropská nadvláda a byly vyřčeny námitky proti kolonizaci. Výzvy Abdulhamida k muslimskému cítění však nebyly vždy příliš účinné kvůli rozšířené neloajálnosti uvnitř říše. V Mezopotámii a Jemenu byla nespokojenost i mezi samotnou armádou.
PotomstvoEditovat
Sultán Abdulhamid II. měl celkem 13 manželek a 17 dětí:
| Jméno | Narození | Úmrtí | Poznámky |
|---|---|---|---|
| S Emine Nazikedâ Kadınefendi (sňatek 1863) – 1 dítě | |||
| Ulviye Sultan | 1868 | 5. října 1875 | narodila se a zemřela v paláci Dolmabahçe
pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho |
| S Bedrifelek Kadınefendi (sňatek 1868) – 3 děti | |||
| Şehzade Mehmed Selim | 11. ledna 1870 | 4. května 1937 | oženil se šestkrát, měl dvě dcery a jednoho syna |
| Zekiye Sultan | 21. ledna 1872 | 13. července 1950 | provdala se a měla dvě dcery
zemřela ve Francii |
| Şehzade Ahmed Nuri | 11. února 1878 | 7. srpna 1944 | oženil se a neměl žádné děti
zemřel ve Francii |
| S Nurefsun Kadınefendi – žádné děti | |||
| S Bidar Kadınefendi (sňatek 1875) – 2 děti | |||
| Naime Sultan | 3. září 1876 | 1945 | provdala se dvakrát a měla jednu dceru a jednoho syna |
| Şehzade Mehmed Abdülkadir | 16. ledna 1878 | 16. března 1944 | oženil se pětkrát, měl čtyři syny a dvě dcery |
| S Dilpesend Kadınefendi (sňatek 1883) – 1 dítě | |||
| Naile Sultan | 9. ledna 1884 | 25. října 1957 | provdala se a neměla žádné děti
pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho |
| S Mezidimestan Kadınefendi (sňatek 1885) – 1 dítě | |||
| Şehzade Mehmed Burhaneddin | 19. prosince 1885 | 15. června 1949 | oženil se čtyřikrát a měl dva syny
zemřel v New Yorku |
| S Emsalinur Kadınefendi (sňatek 1885) – 1 dítě | |||
| Şadiye Sultan | 30. listopadu 1886 | 20. listopadu 1977 | provdala se dvakrát a měla jednu dceru
pohřbena v hrobce sultána Mahmuda II. |
| S Müşfika Kadınefendi (sňatek 1886) – 1 dítě | |||
| Hamide Ayşe Sultan | 31. října 1887 | 10. srpna 1960 | provdala se dvakrát a měla jednu dceru a tři syny
pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho |
| Se Sazkar Hanımefendi (sňatek 1890) – 1 dítě | |||
| Refia Sultan | 15. června 1891 | 1938 | provdala se a měla dvě dcery
zemřela v Damašku v Sýrii |
| S Peyveste Hanımefendi (sňatek 1893) – 1 dítě | |||
| Şehzade Abdurrahim Hayri | 14. srpna 1894 | 1. ledna 1952 | oženil se dvakrát a měl jednu dceru
zemřel v Paříži |
| S Fatma Pesend Hanımefendi (sňatek 1896) – 1 dítě | |||
| Hatice Sultan | 10. července 1897 | 14. února 1898 | narodila se a zemřel v paláci Yıldız
pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho |
| S Behice Hanımefendi (sňatek 1900) – 2 děti | |||
| Şehzade Ahmed Nureddin | 22. června 1901 | prosinec 1944 | oženil se a měl jednoho syna
zemřel v Paříži |
| Şehzade Mehmed Bedreddin | 22. června 1901 | 13. října 1903 | dvojče Ahmeda Nureddina
pohřben na hřbitově Yahyi Efendiho |
| Se Saliha Naciye Hanımefendi (sňatek 1904) – 2 děti | |||
| Şehzade Mehmed Abid | 17. září 1905 | 8. prosince 1973 | oženil se dvakrát a neměl žádné děti
zemřel v Nice ve Francii |
| Samiye Sultan | 16. ledna 1908 | 24. ledna 1908 | zemřela den po narození |
VyznamenáníEditovat
rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 24. července 1879[1][2]
rytíř Řádu zlatého rouna – Španělsko, 19. prosince 1880[1][3]
rytíř velkokříže Řádu Kamehamehy I. – Havajské království, 1881[4]
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána – Rakousko-Uhersko, 1881[5]
rytíř Řádu slona – Dánsko, 13. prosince 1884[1][6]
rytíř velkokříže Řádu svatého Olafa – Švédsko-norská unie, 11. února 1885[7]
velkostuha s řetězem Řádu chryzantémy – Japonsko, říjen 1887 – udělil japonský císař Meidži
velkokříž Řádu bílého sokola – Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství, 1891[8]
rytíř Řádu Mahá Čakrí – Siam, 18. prosince 1892[9]
rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 29. července 1897
velkokříž s řetězem Řádu Karla I. – Rumunské království, 1907[10]
rytíř Řádu černé orlice – Německé císařství[1][11]
rytíř Řádu zvěstování – Italské království[1]
rytíř velkokříže Řádu věže a meče – Portugalské království
velkokomtur s meči Královského hohenzollernského domácího řádu – Německé císařství
_ribbon.svg){kind=small}
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b c d e Justus Perthes, Almanach de Gotha (1909) pp. 99-100 Dostupné online
- ↑ Sveriges statskalender. 1905. s. 440 Dostupné online
- ↑ Guía Oficial de España. 1887. s. 147 Dostupné online
- ↑ The Royal Tourist—Kalakaua's Letters Home from Tokio to London. Editor: Richard A. Greer. 10. března 1881
- ↑ A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online.
- ↑ PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559–2009. [s.l.]: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2. S. 300. (dánsky)
- ↑ Norges statskalender. 1890. s. 595–596 Dostupné online
- ↑ Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" s. 16 Dostupné online Archivováno 6. 9. 2020 na Wayback Machine
- ↑ Royal Thai Government Gazette. 18. prosince 1892 Dostupné online
- ↑ Ordinul Carol I. Familia Regala [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. (rumunsky)
- ↑ HENGST, Hermann. Die Ritter des Schwarzen Adlerordens. Berlín: [s.n.], 1901. S. 349.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Abdulhamid II. na Wikimedia Commons 
Osoba Abdülhamit II. ve Wikicitátech
| Předchůdce: Murad V. |
|
Osmanský sultán 1876–1909 |
|
Nástupce: Mehmed V. |
