Abdulhamid II.

osmanský sultán

Abdülhamid II. (jiné přepisy: Abdülhamit II., Abdulhamid II., Abdü 'l-Hamíd; arab. Abd al-Hamíd II., Abdu 'l-Hamíd, arab. nepřesně Abdul Hamíd II., arab. nepřesně Abdulhamíd II.; 21. září 1842, Konstantinopol10. února 1918, Konstantinopol) byl turecký sultán. Rozporuplná osoba tureckých dějin. Podporoval rozvoj školství a infrastruktury a považoval se za hlavu všech muslimů (chalífa). Jeho hlavním politickým spojencem bylo Německo.

Abdulhamid II.
Portrait of Abdul Hamid II of the Ottoman Empire.jpg

Narození21. září 1842
Istanbul
Úmrtí10. února 1918 (ve věku 75 let)
Istanbul
Místo pohřbeníMausoleum of Mahmud II
ChoťNazikedâ Kadın Efendi
Fatma Pesend Hanımefendi
Peyveste Hanımefendi
Sazkâr Hanım Efendi
Behice Hanımefendi
Dilpesend Kadınefendi
Saliha Naciye Hanım
Emsalinur Kadınefendi
Müşfika Kadın Efendi
Mezide Mestan Kadınefendi
Safinaz Nurefzun Kadın Efendi
Emsalinur Kadınefendi
Bedrifelek Kadınefendi
Dilpesend Kadın Efendi
Biydâr Kadın Efendi
Nurefsun Kadınefendi
RodičeAbdülmecid I. a Tirimüjgan Sultan
DětiUlviye Sultan
Mehmet Selim Efendi
Zekiye Sultan
Fatma Naime Sultan
Naile Sultan
Mehmed Burhaneddin Efendi
Şadiye Sultan
Hamide Ayşe Sultan
Refia Osmanoglu
Abdürrahim Hayri Efendi
Mehmet Abid Efendi
Hatice Sultan
Şehzade Mehmed Abdülkadir
PříbuzníMurad V., Mehmed V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Ahmed Nureddin Efendi, Süleyman Selim Efendi, Mehmed VI. a Ahmed Kemaleddin (sourozenci)
Rahime Perestu Sultan (adoptivní rodič)
Profesepanovník
Náboženstvíislám
Oceněnírytíř Řádu zlatého rouna
Řád zvěstování
velkokříž Řádu věže a meče
velkokříž Řádu svatého Olafa
Řád černé orlice
… více na Wikidatech
PodpisAbdulhamid II., podpis
CommonsSultan Abdülhamit II
Některá data mohou pocházet z datové položky.

I když zpočátku usiloval o demokratické reformy říše (první ústava, vyhlášení konstituční monarchie), tak po porážce ve válce s Ruskem v roce 1878 je všechny sám zrušil. Krvavě potlačil povstání v Arménii a řecké nepokoje na Krétě, což v roce 1897 vedlo k řecko-turecké válce.

Po vítězství mladoturků byl v roce 1908 přinucen obnovit ústavu. V roce 1909 byl sesazen a poslán do vyhnanství do Soluně.

Sesazení z trůnuEditovat

Bývalý sultán byl vyhoštěn do exilu v Soluni. V roce 1912 připadla Soluň pod nadvládu Řecka a Abdulhamid se vrátil zpět do Istanbulu. Své poslední dny strávil studiem, tesařstvím a psaním memoárů v paláci Beylerbeyi u Bosporu, za doprovodu pěti manželek a dětí. Zemřel 10. února 1918, pár měsíců předtím, než se jeho bratr Mehmed V. stal sultánem. Byl pohřben v Istanbulu.

V roce 1930 dostalo devět vdov a třináct jeho dětí majetek v hodnotě 50 milionů amerických dolarů jako dědictví. Jeho celkový majetek však byl odhadován na 1,5 miliardy amerických dolarů.

Abdulhamid byl posledním sultánem Osmanské říše, který měl absolutní nadvládu v zemi. Během 33 let jeho vlády země čelila úpadku a ostatní evropské země jej považovala za nejvíce nemocného panovníka.

PanislámismusEditovat

Hlavní článek: Osmanský chalífát

Abdulhamid věřil, že myšlenky tanzimatu nemohou přinést zemi nesourodé názory, tak jako osmanismus. Přisvojil si nový ideologický princip - panislámismus. Od roku 1517 byli osmanští sultáni zároveň i chálífou. Tuto skutečnost chtěl Abdulhamid hojně propagovat a zdůrazňovat existenci Osmanského chalífátu. Vnímal, že v Osmanské říši žije mnoho etnik a tak jediným způsobem, jak lidi různých národností sjednotit, pro něj byla víra, tedy islám.

Povzbudil panislámismus tím, že oslovil všechny muslimy žijící v evropských státech, aby se sjednotili - např. v Rakousku albánské muslimy, v Rusku Tatary a Kurdy, ve Francii marocké muslimy a v Británii indické muslimy. Zároveň byly omezeny výsady cizinců v Osmanské říši, které byly překážkou pro efektivní vládu. Na konci jeho vlády nakonec poskytl finanční prostředky k zahájení stavby strategicky důležité konstantinopolsko-bagdádské železniční dráhy, díky čemuž se více lidem přiblížila možnost cesty do Mekky k vykonání svaté pouti. Poté, co byl sesazen z trůnu byla výstavba železnice zrychlena a dokončena díky Mladoturkům. Misionáři poté mohli být vysíláni do vzdálenějších zemí, kde mohli hlásat nadřazenost islámu a chalífátu.

Panislámismus byl značně úspěšný. Po Řecko-turecké válce mnoho muslimů oslavovalo vítězství a výhru Osmanů považovali za výhru všech věřících. V muslimských oblastech byla po válce kritizována evropská nadvláda a byly vyřčeny námitky proti kolonizaci. Výzvy Abdulhamida k muslimskému cítění však nebyly vždy příliš účinné kvůli rozšířené neloajálnosti uvnitř říše. V Mezopotámii a Jemenu byla nespokojenost i mezi samotnou armádou.

PotomstvoEditovat

Sultán Abdulhamid II. měl celkem 13 manželek a 17 dětí:

Jméno Narození Úmrtí Poznámky
S Emine Nazikedâ Kadınefendi (sňatek 1863) - 1 dítě
Ulviye Sultan 1868 5. října 1875 narodila se a zemřela v paláci Dolmabahçe

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

S Bedrifelek Kadınefendi (sňatek 1868) - 3 děti
Şehzade Mehmed Selim 11. ledna 1870 4. května 1937 oženil se šestkrát, měl dvě dcery a jednoho syna

zemřel v Damašku v Sýrii

Zekiye Sultan 21. ledna 1872 13. července 1950 provdala se a měla dvě dcery

zemřela ve Francii

Şehzade Ahmed Nuri 11. února 1878 7. srpna 1944 oženil se a neměl žádné děti

zemřel ve Francii

S Nurefsun Kadınefendi - žádné děti
S Bidar Kadınefendi (sňatek 1875) - 2 děti
Naime Sultan 3. září 1876 1945 provdala se dvakrát a měla jednu dceru a jednoho syna

zemřela v Tiraně v Albánii

Şehzade Mehmed Abdülkadir 16. ledna 1878 16. března 1944 oženil se pětkrát, měl čtyři syny a dvě dcery

zemřel v Sofii v Bulharsku

S Dilpesend Kadınefendi (sňatek 1883) - 1 dítě
Naile Sultan 9. ledna 1884 25. října 1957 provdala se a neměla žádné děti

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

S Mezidimestan Kadınefendi (sňatek 1885) - 1 dítě
Şehzade Mehmed Burhaneddin 19. prosince 1885 15. června 1949 oženil se čtyřikrát a měl dva syny

zemřel v New Yorku

S Emsalinur Kadınefendi (sňatek 1885) - 1 dítě
Şadiye Sultan 30. listopadu 1886 20. listopadu 1977 provdala se dvakrát a měla jednu dceru

pohřbena v hrobce sultána Mahmuda II.

S Müşfika Kadınefendi (sňatek 1886) - 1 dítě
Hamide Ayşe Sultan 31. října 1887 10. srpna 1960 provdala se dvakrát a měla jednu dceru a tři syny

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

Se Sazkar Hanımefendi (sňatek 1890) - 1 dítě
Refia Sultan 15. června 1891 1938 provdala se a měla dvě dcery

zemřela v Damašku v Sýrii

S Peyveste Hanımefendi (sňatek 1893) - 1 dítě
Şehzade Abdurrahim Hayri 14. srpna 1894 1. ledna 1952 oženil se dvakrát a měl jednu dceru

zemřel v Paříži

S Fatma Pesend Hanımefendi (sňatek 1896) - 1 dítě
Hatice Sultan 10. července 1897 14. února 1898 narodila se a zemřel v paláci Yıldız

pohřbena na hřbitově Yahyi Efendiho

S Behice Hanımefendi (sňatek 1900) - 2 děti
Şehzade Ahmed Nureddin 22. června 1901 prosinec 1944 oženil se a měl jednoho syna

zemřel v Paříži

Şehzade Mehmed Bedreddin 22. června 1901 13. října 1903 dvojče Ahmeda Nureddina

pohřben na hřbitově Yahyi Efendiho

Se Saliha Naciye Hanımefendi (sňatek 1904) - 2 děti
Şehzade Mehmed Abid 17. září 1905 8. prosince 1973 oženil se dvakrát a neměl žádné děti

zemřel v Nice ve Francii

Samiye Sultan 16. ledna 1908 24. ledna 1908 zemřela den po narození

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e Justus Perthes, Almanach de Gotha (1909) pp. 99-100 Dostupné online
  2. Sveriges statskalender. 1905. s. 440 Dostupné online
  3. Guía Oficial de España. 1887. s. 147 Dostupné online
  4. The Royal Tourist—Kalakaua's Letters Home from Tokio to London. Editor: Richard A. Greer. 10. března 1881
  5. A Szent István Rend tagjai. web.archive.org [online]. 2010-12-22 [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. 
  6. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559–2009. [s.l.]: Syddansk Universitetsforlag, 2009. ISBN 978-87-7674-434-2. S. 300. (dánsky) 
  7. Norges statskalender. 1890. s. 595–596 Dostupné online
  8. Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" s. 16 Dostupné online Archivováno 6. 9. 2020 na Wayback Machine
  9. Royal Thai Government Gazette. 18. prosince 1892 Dostupné online
  10. Ordinul Carol I. Familia Regala [online]. [cit. 2019-11-23]. Dostupné online. (rumunsky) 
  11. HENGST, Hermann. Die Ritter des Schwarzen Adlerordens. Berlín: [s.n.], 1901. S. 349. 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Murad V.
  Osmanský sultán
18761909
  Nástupce:
Mehmed V.