Plukovník Štefan Čáni (12. února 1900 Báčsky Petrovec20. května 1968 Bratislava) byl československý a slovenský důstojník a účastník Slovenského národního povstání.

Plk. Štefan Čáni
Narození12. února 1900
Báčsky Petrovec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. května 1968
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostslovenská
Povolánívoják
ChoťTerézia Vaňková
Dětine
RodičeSamuel Čáni, Ľudmila Migrová
Příbuznísestry Anna Beránková a Božena
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Mládí a první světová válka editovat

Štefan Čáni se narodil 12. února 1900 v Báčském Petrovci na území rakousko-uherské Vojvodiny v rodině bankovního podúředníka Samuela Čáni a Ľudmily Migrové. Mezi lety 1906 a 1911 navštěvoval lidovou školu v Ružomberoku, poté do roku 1917 studoval na klasickém piaristickém gymnáziu tamtéž. Středoškolské studium dokončil posledním ročníkem v roce 1918 na státním klasickém gymnáziu v Novém Sadu. Poté nastoupil prezenční vojenskou službu v jejímž rámci studoval na škole pro důstojníky v záloze. Na samotný závěr první světové války sloužil jako velitel čety na albánské frontě.

Mezi světovými válkami editovat

Po skončení první světové války se Štefan Čáni vrátil v prosinci 1918 do Československa. K 1. lednu 1919 se přihlásil do dobrovolnické jednotky v Rožomberoku a z ní v březnu téhož roku přešel do řad regulérní československé armády. Následně se zúčastnil bojů proti Maďarům a poté sloužil v Šahách. Již jako poručík byl odvelen v roce 1921 do Prahy, kde setrval do roku 1924, kdy byl přemístěn k pluku útočné vozby do Milovic. Až na krátké intermezzo v Košicích v roce 1928 setrval v Milovicích do roku 1937, přičemž kariérně i hodnostně stoupal a vzdělával se. K 20. září 1937 byl převelen k 2. praporu útočné vozby do Vyškova, kde přožil i mnichovskou krizi.

Druhá světová válka editovat

V listopadu 1938 byl Štefan Čáni převelen do Bratislavy a v únoru 1939 do Turčianského Martina, kde ho zastihlo rozbití Československa a kde převzal velení praporu útočné vozby. Mezi červnem a srpnem 1941 a prosincem 1942 a červnem 1943 se dvakrát zúčastnil tažení proti Sovětskému svazu. Od 1. srpna 1943 zastával velitelské funkce v Bratislavě, dosáhl hodnosti plukovníka. V březnu 1944 odešel na zdravotní dovolenou. Hned po vypuknutí Slovenského národního povstání se přihlásil Turčianském Martině k dispozici. Přesunul se do Banské Bystrice odkud organizoval povstalecké obrněné jednotky. Zároveň řídil i práce na sestavení improvizovaných obrněných vlaků ve zvolenských železničních dílnách. Po porážce povstání byl Štefan Čáni 11. listopadu 1944 zajat Němci. Internován byl postupně v Ružomberoku, Bratislavě, Kaisersteinbruchu v Rakousku a Altenburgu v Německu, kde byl v dubnu 1945 osvobozen Američany.

Po druhé světové válce editovat

Po skončení druhé světové války a zdravotní dovolené byl Štefan Čáni v říjnu 1945 ustanoven technickým zástupcem velitele tankových vojsk na Ministerstvu národní obrany v Praze. K 1. prosinci 1947 byl převelen na post dočasného velitele tankového vojska bratislavského vojenského okruhu, k 1. únoru 1948 byl status jeho funkce změněn na plnohodnotný. V květnu 1949 byl funkce zbaven a byl nucen odejít na dovolenou. Do výslužby byl přeložen k 1. lednu 1950, do října téhož roku pracoval jako úředník ve výrobním družstvu v Bratislavě. Od 1. listopadu 1951 byl v invalidním důchodu. Zemřel 20. května 1968 v Bratislavě.

Rodina editovat

Štefan Čáni se oženil s Terézií Vaňkovou. Manželství zůstalo bezdětné.

Vyznamenání editovat

Odkazy editovat

Literatura editovat

Externí odkazy editovat