Otevřít hlavní menu

Řepany jsou malá vesnice, část obce Lubenec v okrese Louny. Nachází se asi 2 km na východ od Lubence. V roce 2009 zde bylo evidováno 19 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 18 obyvatel.[2]

Řepany
Řepany z cesty od Ležek
Řepany z cesty od Ležek
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 18 (2011)
Domů 19 (2009)
Lokalita
PSČ 439 83
Obec Lubenec
Okres Louny
Historická země Čechy
Katastrální území Drahonice u Lubence (5,44 km²)
Zeměpisné souřadnice
Řepany
Řepany
Další údaje
Kód části obce 87921
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řepany leží v katastrálním území Drahonice u Lubence o výměře 5,44 km².[3]

Obsah

NázevEditovat

Název vesnic je odvozen z příjmení Řepa ve významu ves lidí Řepových. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: de Rzepan (1360), de Rziepan (1382), de Zrziepan (1386), z Rzepan w Rzepanech (1434), in villis Rzepanech (1464) a z Řepan (1538).[4]

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1360, kdy patřila Odolenovi z Řepan připomínanému ještě v roce 1400. Jeho mladší syn Zikmund Řepanský se během husitských válek stal příznivcem husitského hnutí, a na čas dokonce podporovatelem radikálního hnutí Adamitů. Zemřel roku 1428 a jeho manželka Markéta z Hrádku o šest let později v Žatci.[5] Řepanské panství potom získali dva bratři, z nichž jeden byl Oldřich z Ležek. Jeho polovina později přešla na Jana Caltu z Kamenné Hory a od roku 1450 na Buška z Haugvic. V letech 1474–1488 se často připomínali Purkart a Hylbrant Muštové z Řepan. Okolo roku 1516 vesnici získal Jechonyáš Strojetický ze Strojetic, který si ji o třicet let později nechal vložit do desk zemských.[6] V zápise se uvádí také zdejší tvrz.[5]

Panství potom patřilo jeho potomkům Janovi (zmíněn roku 1600) a Václavovi, který tu žil ještě v roce 1628. Posledním majitelem z rodu Strojetických byl Purkart, který statek velmi zadlužil. Mezi léty 1670–1683 probíhala jednání o zadluženém panství, které nakonec koupil Antonín Libštejnský z Kolovrat, ale o čtyři roky později je prodal Jiřímu Václavu Michnovi z Vacínova.[6] V té době pravděpodobně zanikla nepotřebná tvrz.[5] Stávala snad na kruhovém návrší obklopeném původně vodním příkopem, na které se vstupovalo po mostě z návsi naproti hospodářskému dvoru.[7] Později bylo panství připojeno k Drahonicím a poté k Chyši.[6]

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 113 148 126 130 130 109 135 58 45 39 30 21 20 18
Domy 16 16 18 18 18 18 19 15 . 9 8 10 13 6
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Lubenec.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Řepany, s. 556. 
  5. a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Řepany – tvrz, s. 301. 
  6. a b c SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Loketsko a Plzeňsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze okolo Chyš, s. 231. 
  7. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Řepany – tvrz, s. 414. 
  8. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 305. 

Externí odkazyEditovat