Červená (Jetětice)

část obce Jetětice v okrese Písek
Tento článek je o části obce Jetětice. O zaniklé obci pojednává článek Červená nad Vltavou (zaniklá obec).

Červená (též Červená nad Vltavou) je vesnice, část obce Jetětice v okrese Písek v Jihočeském kraji.

Červená
Jetětické Samoty
Jetětické Samoty
Lokalita
Charakter malá vesnice
Obec Jetětice
Okres Písek
Kraj Jihočeský kraj
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 34 (2011)[1]
Katastrální území Jetětice (13,75 km²)
PSČ 398 43
Počet domů 25 (2011)[1]
Červená
Červená
Další údaje
Kód části obce 404667
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K Červené patří osady Jetětické Samoty, Truhlařov, Pazderna, Kopanický, hájovna Habr a několik chatových osad a rekreačních areálů. Prochází jí železniční trať Tábor–Ražice a leží zde železniční nádraží Červená nad Vltavou. Žije zde 34[1] obyvatel.

Červená je nástupcem stejnojmenné bývalé vesnice, rozkládající se na březích Vltavy, jejíž I. díl patřil administrativně pod Jetětice nejpozději k roku 1869.[2] Vesnice zanikla na konci 50. let 20. století v souvislosti s výstavbou orlické vodní nádrže.

HistorieEditovat

Stabilní katastr z první poloviny 19. století zachycuje na dnešním katastrálním území jetětické části Červená několik samot ve vltavském údolí:

  • Pazdera. Dnešní Pazderna.
  • Pepřil.
  • Saník. Od majitelů bratří Šejharů koupila mlýn v roce 1922 společnost Přemysl Bečka a společníci a přestavěla jej na továrnu, kde na 40 dělníků vyrábělo závitníky a další nástroje pro kovoprůmysl.[3] Výroba šroubárny se po napuštění přehrady přesunula do objektů dnešní restaurace U Šáchů.
  • Kopanický.
  • Honsa. Podle pozdějších majitelů nazývaný Šejharův mlýn. Mlynář Šejhar budovu po roce 1902 vybavil dynamem, moderní turbínou a elektrickým osvětlením.[4]
  • Šimek. Samota, podle které je v současnosti nazvána Šimkova strouha.
  • Mašek. Pozdější Adámkův mlýn mlel na Hrejkovickém potoce dvěma vodními koly. V létě roku 1927 si zde pronajal pokoj malíř Václav Špála a během svého pobytu namaloval několik pláten s tématikou červenského údolí.[5]
 
Budova nádraží

Přes území vesnice byla v roce 1889 zprovozněna železniční trať Tábor–Ražice. Vltavu trať překonává na unikátním železničním mostě. Původně na trati stálo pouze nádraží, které se tehdy jmenovalo Jetětice. Teprve na jaře roku 1939 ho na podnět Odboru turistů v Milevsku ministerstvo železnic nechalo přejmenovat na Červená nad Vltavou. Občané Jetětic se navíc v roce 1917 částkou 2000 korun složili na postavení zastávky poblíž obce.[6] Obec tedy měla zastávku i železniční nádraží.

Na konci druhé světové války útočily americké stíhací letouny, tzv. hloubkaři, na území okupovaném Němci na pozemní cíle, které měly vykazovat činnost k vojenským účelům. Vybíraly si především parní lokomotivy, nákladní a cisternové vagony, výtopny, na silnicích pak na vojenská vozidla a v neposlední řadě německá letiště. Po výjezdu z nádraží Červená nad Vltavou ve směru na Tábor byl takto 24. dubna 1945 v půl jedenácté napaden osobní vlak č. 1043. Letouny poškodily lokomotivu a jedenáct vagonů. Podle očitého svědectví četníků bylo zabito sedm osob (z toho dva vojáci), sedmnáct zraněno těžce (z toho šest vojáků) a pět lehce.[7]

V roce 1959 bylo na Červené u Vltavy zprovozněno velké rekreační středisko Letov, svůj areál zde mělo i ZVVZ Milevsko.

Do rekreačního střediska Vltava, které patří ministerstvu vnitra, byly během vojenského konfliktu na východě Ukrajiny na dobu 6 měsíců umísťovány rodiny volyňských Čechů.[8] Zásluhou toho vykazovala obec v srpnu 2016 nezaměstnanost 19,8 %.[9]

PamátkyEditovat

  • Železniční most přes Vltavu z let 1886–1889.
  • Železniční nádraží Červená nad Vltavou na trati Tábor–Ražice.
  • Kaple Panny Marie Lurdské v Jetětických Samotách z 1. poloviny 20. století.[10]
  • Památník Karla Šebka, umístěný u silnice v osadě Truhlařov, s nápisem: „K uctění světlé památky Karla Šebka, naroz. dne 27. VIII. 1896, padl ve světové válce v boji u Sokalu v Haliči dne 6. V. 1917, věnováno otcem a sourozenci.“

InfrastrukturaEditovat

V současnosti je zde evidováno 173 adres.[11] V roce 2011 zde trvale žilo 34 obyvatel.[12]

Nacházejí se zde restaurace U Šáchů (čp. 152), penzion Kerak (čp. 85), velká rekreační střediska Vltava (čp. 126, patřící ministerstvu vnitra) a bývalé Letov a ZVVZ.

Značené turistické trasy na sever od Červené musely být v minulosti přetrasovány. Procházely totiž rukávečskou oborou vlastněnou Schwarzenbergy, kteří oboru nechali oplotit, následně v roce 2017 odstranili přelízky, rozcestníky sundali ze stromů a značky zamazali. Klub českých turistů a okolní obce tak budoucí podobu místa řeší soudní cestou.[13] Orlická přehrada nabízí možnosti koupání.

Během posledních let se v části Jetětické Samoty staví nové rodinné domy. Do míst obec v minulosti zavedla vodovod, dešťovou a splaškovou kanalizaci a čističku odpadních vod.[14]

DemografieEditovat

Vývoj počtu obyvatel[15][16][17][18]
1843 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1991 2001 2011
220 218 176 159 140 134 140 127 95 32 21 94 101 34
Vývoj počtu domů[19][20][21][22]
1843 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1991 2001 2011
31 30 24 22 21 24 23 29 33 9 6 44 64 25

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. 
  3. Čáka (1996), s. 205
  4. Čáka (1998), s. 206
  5. Čáka (1998), s. 208
  6. Kytka (2003), s. 75
  7. Hloubkaři [online]. 2007-05-04 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  8. GÁLIS, Radek. Ukrajinští krajané: Hlavní je pro nás najít práci. Deník.cz. 2015-03-06. Dostupné online [cit. 2020-03-30]. (česky) 
  9. Kde je v Česku nejvíce lidí bez práce? Nejhorší obec nenajdete na severu, ukazuje žebříček. Aktuálně.cz [online]. 2016-09-21 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  10. Hladký (2007), s. 84
  11. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné online. 
  12. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 190. 
  13. Zákaz vstupu na panské. Turisté chtějí průchod cenným lesem hájit u soudu [online]. iDnes.cz, 2018-03-13 [cit. 2018-04-11]. Dostupné online. 
  14. Jetětice: Hlavní jsou nyní Jetětické Samoty [online]. Písecký deník.cz, 2014-07-29 [cit. 2018-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12. 
  15. Palacký (1848), s. 334
  16. Kytka (2003), s. 75
  17. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. 
  18. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. (česky) 
  19. Palacký (1848), s. 334
  20. Kytka (2003), s. 75
  21. Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. 
  22. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 [online]. [cit. 2020-03-31]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. 1. vyd. Pistorius & Olšanská, Příbram 2007. ISBN 978-80-87053-03-4
  • ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. 1. vyd. BAROKO&FOX, Beroun 1996. ISBN 80-85642-26-3; 2. vyd. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-491-3
  • HANESCH, Josef. Velkostatek Orlík nad Vltavou. Třeboň 1969.
  • HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 1. vyd. Město Milevsko, Milevsko 2007. ISBN 978-80-254-0640-3; 2. vyd. Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, Praha 2011. ISBN 978-80-254-0640-3
  • KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Nákladem odboru klubu českých turistů v Milevsku, Milevsko 1940.
  • PALACKÝ, František. Popis království českého. 1. vyd. Knihkupectví J. G. Kalve, Praha 1848; 2. vyd. PhDr. Ivo Sperát, Brno 2019.
  • RŮŽKOVÁ, Jiřina a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, I. díl. Český statistický ústav, Praha 2006.
  • TYL, František. Paměti zvíkovské. 1. vyd. Šimáček, Praha 1888; 2. vyd. GARN, Brno 2013.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat