Otevřít hlavní menu

Čeněk Šercl

český lingvista

Čeněk Šercl (28. září 1843 Beroun[1]4. prosince 1906 Lublaň) byl český lingvista a polyglot, profesor srovnávací jazykovědy v Charkově. Pro své rozsáhlé znalosti evropských i asijských jazyků si již v mládí vysloužil přezdívku „český Mezzofanti[2][3] Jeho hlavním oborem byl sanskrt, ale ovládal celkem 45 jazyků, byl odborníkem na řeč hluchoněmých, psal srovnávací studie o afrických nářečích a zabýval se i okrajovými tématy jako mimika nebo dorozumívání pomocí vějířů a barev.[4]

Čeněk Šercl
Čeněk Šercl (1880)
Čeněk Šercl (1880)
Narození 28. září 1843
Beroun
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. prosince 1906 (ve věku 63 let)
Lublaň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Starý křesťanský hřbitov v Oděse
Alma mater Univerzita Karlova
Zaměstnavatel Oděská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V dětství ho jazyky nelákaly. Aby se dostal na německou hlavní školu na Malé Straně, musel své znalosti předstírat. Ale přibližně v šestnácti letech se začal intenzívně učit cizím jazykům.[3] Nejprve italsky, pak přidával další.[5] Učil se především sám, protože kvůli omezeným prostředkům i nedostatku učitelů neměl jinou možnost.[6] Všemožně sháněl slovníky a mluvnice a využíval příležitosti ke konverzaci – nejčastěji na pražské ulici s vojáky z různých zemí rakouské monarchie.[3] V roce 1865 ukončil studium práv. V té době znal už několik desítek evropských i asijských jazyků a mezi přáteli byl známý jako „český Mezzofanti“. Zvládal i těsnopis.[3] Mnozí ovšem vyprávění o jeho fenomenálních schopnostech nevěřili.[3] Všiml si ho ale Vojtěch Náprstek poté, co v jeho Americkém klubu dam uspořádal přednášku o „řečech starého světa“[3] a projevil zájem, účastnit se výpravy do východní Asie, připravované rakouskou vládou.[7] Aby jej vyzkoušel, pozval ho na 12. února 1866 do svého domu společně se znalci všech jazyků, o kterých tvrdil, že je ovládá. Zkoušky se účastnily i významné osobnosti jako náměstek místodržitele Lažanský, biskup Jan Valerián Jirsík, František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Rieger a také zástupci tisku. Šercl obstál a přítomní žasli. Prokázal znalosti třiceti jazyků Evropy i Asie, například španělštiny, mongolštiny, francouzštiny, arabštiny, ruštiny, švédštiny, polštiny, perštiny, čínštiny a malajštiny; znal i romštinu a zlodějskou hantýrku.[7][8] Následující den přinesl zprávu denní tisk a o „Mezzofantim“ už věděl celý národ. Aby vyhověl zájmu veřejnosti, uspořádal dvě populární přednášky: První 8. dubna 1866 ve velkém sále Staroměstské radnice a druhou o týden později na Žofíně.[3] V první mluvil všeobecně o řeči, jejích zvucích a písmu; hovořil také o cvičení paměti a mnemotechnických pomůckách. Popsal svůj život ve všech evropských jazycích a pro oživení uvedl ukázky zlodějské hantýrky.[9] Na Žofíně pak připomněl, že řeč není člověku vrozena, ale naučena; jedna se o vymoženost vůle a cviku. Přiblížil různá písma Evropy a Asie a vyslovil neobvyklé hlásky z jazyků od nizozemštiny po čínštinu.[10]

Na radu V. Náprstka odjel 5. května 1866 do Londýna. Získal tam místo v Britském muzeu – pořádal cizojazyčné knihy a vytvářel jejich katalog. Nakrátko se také podíval do Paříže a na ostrov Jersey.[6] V roce 1868 odcestoval do Ruska, kde se na národopisné výstavě v Moskvě seznámil s petrohradským zastupitelem Bykovem. Ten jej uvedl mezi ruské vzdělance a přesvědčil ho, aby v jejich zemi zůstal.[6] Šercl absolvoval orientální fakultu petrohradské univerzity a složil zkoušku ze sanskrtu.[5] Potom se věnoval studiu jazyků ruských národů. Strávil tři měsíce ve Finsku, plavil se k ústí řeky Pečory.[5] V roce 1869 vydal rozpravu O osobních náměstkách v sanskrtě (Личные местоимения в санскрите).[5][11] Uskutečnil také krátkou návštěvu Anglie, aby se oženil se slečnou Brittonovou, která o něj předtím v Londýně pečovala v době jeho nemoci. Oba se pak společně vrátili do Petrohradu.[6] Později Šercl získal titul docenta srovnávacího jazykozpytu v Charkově. Roku 1870 předložil studii O číslovkách v jazycích indoevropských (Числительные в индоевропейских языках) a stal se profesorem. V letech 1871–73 vedl kurs slovanské filologie.[5]

Roku 1885 na žádost profesora Lavrovského přešel na univerzitu do Oděsy. Zabýval se studiem národů na Krymu.[5] Na trzích mluvil s venkovany v jejich jazycích, podobně jako kdysi v Praze s vojáky.[12] Vydal řadu jazykovědných prací v ruštině – Srovnávací mluvnice slovanských a příbuzných jazyků (Сравнительная грамматика славянских и других родственных языков, 1871), Názvy barev a jejich symbolický význam (Названия цветов и символическое значение их, 1884), O konkrétnosti v jazycích (О конкретности в языках, 1885). Podepisoval se jako Vikentij Ivanovič Šercľ (Викентий Иванович Шерцль).[11] Z jeho českých prací byla známá Mluvnice ruského jazyka a Základy lidské mluvy.[5]

V Charkově přednášel 16 let, v Oděse dvanáct. Později se s rodinou přestěhoval do Štýrského Hradce a nakonec ze zdravotních důvodů do Lublaně, kde si osvojil poslední jazyk — slovinštinu.[4]

Šercl byl ve své době proslulý jazykovědec. Po sérii vystoupení v roce 1866 se dostal do obecného povědomí a všichni doufali, ze svými znalostmi přispěje k proslavení českého národa i v teto vědní disciplíně.[6] Tyto naděje naplnil úspěšným působením v Londýně a především v Rusku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/) a z projektu Kramerius NK ČR (http://kramerius.nkp.cz).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Giuseppe Gasparo Mezzofanti (1774 – 1849) byl italský kardinál, proslulý svou znalostí asi sedmdesáti jazyků. Více o něm viz “How to learn any language” (anglicky).
  3. a b c d e f g Čeněk Šercl. Světozor. 5. 1869, roč. 3, čís. 21, s. 175 - 176. Dostupné online. 
  4. a b »Český Mezzofanti«, prof. Čeněk Šercl, zemřel. Národní listy. 12. 1906, roč. 46, čís. 336, s. 2. Dostupné online. 
  5. a b c d e f g Prof. Dr. Čeněk Šercl. Zlatá Praha. 1. 1888, roč. 5, čís. 7, s. 107. Dostupné online. 
  6. a b c d e Čeněk Šercl. Světozor. 6. 1869, roč. 3, čís. 23, s. 187 - 188. Dostupné online. 
  7. a b Denní zprávy. Národní listy. 2. 1866, roč. 6, čís. 43, s. 2. Dostupné online. 
  8. Českou zlodějskou hantýrku se učil mimo jiné od J. R. Vilímka st., který byl v době Bachova absolutismu vězněn z politických důvodů. Více o tom ve Vilímkově životopisné vzpomínce (kniha Ze zašlých dob).
  9. Denní zprávy. Národní listy. 4. 1866, roč. 6, čís. 97, s. 1. Dostupné online. 
  10. Denní zprávy. Národní listy. 4. 1866, roč. 6, čís. 104, s. 1. Dostupné online. 
  11. a b Большая биографическая энциклопедия - Шерцль, Викентий Иванович.
  12. Čeněk Šercl. Humoristické listy. 9. 1880, roč. 22, čís. 38, s. 298. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat