Zootechnika (slovo pocházející z řečtiny znamená umění chovat zvířata) je zemědělský obor zabývající se chovem zvířat. Člověk se věnuje chovu zvířat již mnoho tisíc let, tedy od doby, kdy byla první zvířata domestikována.

Význam slova editovat

Jak už bylo zmíněno výše, slovo zootechnika pochází z řečtiny a znamená znalost chovat zvířata. Synonymem chovu zvířat je pak živočišná výroba. Např. na středních a vysokých školách zemědělských se tento předmět nazývá zootechnika, obecná zootechnika, speciální zootechnika, živočišná výroba či chov zvířat.

Historie editovat

Za zakladatele 'zootechniky' jako vědního oboru v Čechách se považuje František Bílek, který v roce 1933 specifikoval obor jako „nauku pojednávající o chovu a produkci domácích zvířat“.

Rozdělení editovat

Zootechniku dělíme primárně na obecnou (tedy popisnou) a speciální (tedy praktickou). Obecná zootechnika pracuje se znalostmi ze zoologie, anatomie, embryologie, fyziologie (výživy zvířat), patologie, genetiky; matematikystatistiky a zkoumá původ plemen (plemeno je základním taxonem zootechniky); morfologické, fyziologické a psychologické vlastnosti zvířat a metody plemenitby (tedy šlechtění zvířat). Speciální zootechnika pak zvyšuje užitkovost zvířat a uplatňuje přitom poznatků obecné zootechniky v praxi. Dbá také na zdraví zvířat, udržování ekologické rovnováhy a svoji vlastní ekonomičnost.

Význam chovu zvířat editovat

Sledují se tři základní významy. Jedná se primárně o funkci výživy obyvatel (produkty: mléko, maso, vejce, tuk, med), dále o zdroj surovin (např. kůže, srst, peří, kosti, vosk, hedvábí), využití energie zvířat (zvířata využívána k tahu většinou v chudších zemích) a ekologická funkce (produkce chlévské mrvy, přirozený okus a sešlap pastvin). Na závěr je nutné připomenout, že zootechnika nesmí chápat zvíře jako výrobní prostředek, ale jako živou bytost.

Prvky obecné zootechniky editovat

Externí odkazy editovat