Zdenka Fantlová
Zdenka Fantlová (28. března 1922 Blatná – 14. listopadu 2022 Londýn) byla česká-australsko-britská herečka, spisovatelka a přeživší holokaustu.
| Zdenka Fantlová | |
|---|---|
| Narození | 28. března 1922 Blatná |
| Úmrtí | 14. listopadu 2022 (ve věku 100 let) |
| Povolání | autorka memoárů a herečka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Biografie editovat
Zdenka Fantlová se narodila v Blatné dne 28. března 1922 a vyrůstala v Rokycanech. Tam také navštěvoval gymnázium, ale kvůli židovskému původu byla během druhé světové války ze studií vyloučena.[1] Se svou rodinou byla stejně jako velká část židovského obyvatelstva v Československu deportována v lednu 1942 do ghetta v Terezíně, kam byl předtím odvezen i její přítel Arno. S vyhlídkou na odvlečení z Terezína vyrobil Arno cínový prsten s nápisem "Arno 13.6.1942", který dal Zdence jako zásnubní dar. Následujícího dne byl Arno odvlečen a už nikdy nebyl spatřen.[2] Za těžkých okolností si Zdenka cínový prsten ponechala jako památku na svou lásku z mládí a později se stal součástí názvu její autobiografie.[3]
Fantlová se účastnila divadelního života v Terezíně. Ghetto bylo uzavřeno na podzim 1944 a jeho obyvatelé byli přesunuti do jiných táborů. Dne 17. října 1944[4] byla Fantlová spolu s matkou a sestrou deportována v dobytčích vagonech do Osvětimi, kde byla matka krátce po příjezdu zavražděna.[2][3] Se sestrou Lydií pak prošly tábory Gross-Rosen v Německu, Mauthausen v Rakousku a nakonec Bergen-Belsen, kde její sestra Lydie zemřela při tyfové epidemii, která tam probíhala. Zdenka Fantlová pobyt v táboře přežila a dne 15. dubna 1945 ji osvobodila britská armáda. Po válce Zdenka Fantlová nějakou dobu pobývala ve Švédsku, kde se jí dostalo akutní péče a zotavení pod záštitou Červeného kříže.
Zdenka Fantlová emigrovala v roce 1949 do Austrálie, kde se věnovala herectví, a v roce 1969 se přestěhovala do Londýna. Po mnoho let navštěvovala školy a další organizace a vyprávěla o svých zážitcích s nacistickým týráním během druhé světové války.
Zdenka Fantlová zemřela dne 14. listopadu 2022 ve věku 100 let.[5] V Rokycanech na domě, kde žila byla instalována pamětní deska s jejím jménem.[1]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zdenka Fantlová na anglické Wikipedii.
- ↑ a b HAVRÁNEK, Václav. Zdenka Fantlová z Rokycan nikdy neodešla. Zesnula ve sto letech. Rokycanský deník. 2022-11-27. Dostupné online [cit. 2024-04-17].
- ↑ a b BLOCH, Ben. Auschwitz survivor and Holocaust educator Zdenka Fantlova dies at 100. www.thejc.com [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BATTERSBY, Eileen. The girl who survived Belsen. The Irish Times [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Holocaust Educational Trust - Zdenka Fantlova 1922-2022. www.het.org.uk [online]. [cit. 2024-04-17]. Dostupné online.
- ↑ BROUGHTON, Simon. Zdenka Fantlová obituary. The Guardian. 2022-12-26. Dostupné online [cit. 2024-04-17]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
Bibliografie editovat
- Klid je síla, řek̕'tatínek. Primus. 1996. OCLC 36752461, ISBN 80-85625-71-7
- My lucky star. New York: Herodias. 2001. Libris 6938579. ISBN 1-928746-20-9
- Fantlová, Zdenka; Viney, Deryck (2012). The Tin Ring: how i cheated death. Alnwick, Northumberland : McNidder & Grace. Libris 16015278. ISBN 9780857160447
- Haggith, Toby; Newman, Joanna, ed. (2005).Holocaust and the moving image: representations in film and television since 1933. Přispěvatel Zdenka Fantlová. Londýn: Wallflower Press. Libris 9805801.ISBN 1-904764-52-5
