Zand-i Vahman jasn

zoroastrijské dílo

Zand-i Vahman jasn je středoperské zarathuštrické apokalyptické dílo, nejvýznamnější svého druhu. Text se zachoval ve středoperské verzi v písmu pahlaví, středoperské verzi zapsané pázandem s doplňující látkou, a ve zkomoleném novoperském překladu z roku 1496. Obraz čtyř větví stromu symbolizující jednotlivé věky dějin je srovnáván se snem o soše ze čtyř částí ve snu krále Nebukadnesara II. v biblickém knize Daniel, není však jestli je motiv původně íránský či židovský.[1][2]

Originálním středoperským názvem díla je Zand-i Vahman jasn, což bylo Anquetil Du Perronem zkráceno a zkomoleno na Bahman Yasht a Edwardem Williamem Westem na Zand-i wahman yasht. Jméno Vahman-Bahman je středoperskou, respektive novoperskou, formou jména Vohu Manah. Text sám o sobě mohl být původně součástí Avesty, nemá však nic společného s předpokládným jaštem na Vohu Manaha, jehož zbytky jsou někdy shledávány v jaštu 1.24-32.[2]

ObsahEditovat

První kapitola díla líčí Ahura Mazdovo zjevení Zarathuštrovi a popisuje strom s čtyřmi větvemi: zlatou, stříbrnou, ocelovou a poslední s „příměsí železa“. Tyto větve jsou ztotožněny s dobou vlády Vištáspy, Artachšéra – snad Artaxerxe I., Husrava I. a poslední s dobou panování daévů, čímž je zjevně myšlena doby arabské nadvlády. Kapitola druhá hovoří opět o Husravovi I. a tom jak zveřejnil texty Avesty, třetí opakuje ve větším detailu kapitolu první a popisuje tentokrát strom se sedmi kovovými větvemi.[1][2]

Čtvrtá, pátá a šestá kapitola popisuje invaze různých národů do ÍránuArabů, Byzantinců, Turků, Číňanů a dalších, jež způsobily úpadek náboženství, sociálního řádu, zákona, morálky i přírody. Sedmá, osmá a devátá kapitola popisují budoucí události – Vahrám a Pišjótan společně porazí cizí armády a obnoví Írán i jeho náboženství. Poté Pišjótan s pomocí Mihry porazí daévy a jejich vůdce Chéšmu. Po příchodu Ušédara pak bude osvobozen Aži Daháka, jež způsobí světu velkou újmu než bude poražen Karšáspou. Poté již následuje jen příchod Sóšjanse.[2]

ReferenceEditovat

  1. a b KLÍMA, Otakar. Dějiny avestské, staroperské a středoperské literatury. In: Jan Rypka. Dějiny perské a tádžické literatury. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1963. S. 28–29.
  2. a b c d SUNDERMANN, W. Andarz [online]. Encyclopædia Iranica [cit. 2020-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat