Vištáspa

Vištáspa[pozn. 1] je postava ze zarathuštrické mytologie, nejvýznamnější z raných příznivců Zarathuštry, který se v pozdějším podání stal významným vladařem dynastie Kajánovců a předkem různých íránských královských rodů. Tradičně je označován za syna Luhráspy, který byl podle Bundahišnu pravnukem kaje Písína, bratra Kajusova.[1]

Vištáspa na ilustraci k Šáhnáme, cca 1522

Otázka historicity Vištáspy a doby jeho života je předmětem sporů. Podle podání středoperských zdrojů došlo k Zarathuštrovu zjevení 258 či 300 let před dobytím Perské říše Alexandrem Makedonským roku 330 př. n. l. To by znamenalo, že jeho současník Vištáspa žil v 6. století př. n. l. a byl také současníkem například Kýra II. Velikého, zakladatele achaimenovské říše. Římský historik Ammianus Marcellinus, působící ve 4. století, ztotožnil Vištáspu s Hystaspem, otcem achaimenovského krále Dareia I. Toto podání vedlo k hypotéze, že Vištáspa vládl v Parthii v době vzniku Perské říše. Pozdější bádání však začalo klást Zarathuštrův, potažmo Vištáspův život do doby starší, přibližně 1 2001 000 př. n. l. K zastáncům starší datace patří například Mary Boyce nebo Jean Kellens.[1]

Vištáspa je titulován jako kavi, přičemž význam tohoto slova není zcela jasný, může však znamenat třídu kněží věnujících se uctívání daévů. Kaviové v Avestě vystupují jako protivníci Zarathuštry, s výjimkou Vištápsy, který jeho učení přijal. Podle jiných názorů měli kaviové i světskou moc, například podle Mary Boyce titul kavi označoval vládce s prorockými kvalitami a Vištáspa tak disponoval světskou mocí. V pozdějších jaštech a především středoperských textech pak slovo kavi, v podobě kaj, počalo označovat vládce mytické kajánovské dynastie, jejímž členem měl Vištáspa být. Ve středoperských textech byl také ztotožněn s různými achaimenovskými králi, především Kýrem II., nebo označen za předka Sasánovců.[1]

AvestaEditovat

V gáthách, nejstarších částech Avesty, je Vištáspa zmiňován jen vágně jako jeden z příznivců Zarathuštry. Dále je zmiňován v pozdějších jaštech, V pátém jaštu, k poctě Anáhity, se naznačuje že patří k rodu Naotarovců[pozn. 2] a je označen za syna Aurvatáspy. Také jsou zmiňovány jeho modlitby za vítězství nad příznivci Klamství, stejně tak v tomto textu činí Zairivairi, který je podle pozdějších tradice Vištáspovým mladším bratrem. V devátém jaštu je zmiňována je manželka Hutaosa, která se též podílela na šíření zarathuštrického náboženství. V třináctém jaštu, věnovaném fravašiům, jsou Vištáspovi fravašiové uváděni hned po Zarathuštrových, a podle devatenáctého jaštu je držitelem chvareny, kterou se honosil i Zarathuštra a světští vládci.[1]

Pozdější podáníEditovat

Podle pozdějších podání se po desetiletém neúspěšné šíření svého učení v severním Íránu vydal Zarathuštra do Chorasánu, kde byl přijat knížetem-kavim Vištáspem v jeho paláci. Jeho příchod provázeli různé zázraky a úspěšné podstoupení ordálu, což vedlo k tomu že jej kníže přijal. Kvůli intrikám karapů a kaviů však skončil ve vězení, z kterého se dostal když vyléčil Vištáspova koně Behzáda. Nakonec celá knížecí rodina přijala novou víru a Zarathuštrovy nepřátelé na dvoře byli potrestáni. V textech jsou také zmiňováni Vištáspovi synové Isfandjár a Péšjotan. Od Zarathuštry se také Vištáspovi dostalo duchovního vhledu, jeho synu Isfandjárovi nezranitelnosti, Péšjotanovi nesmrtelnosti a vezírovi Džámáspovi znalosti minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Podle jiných podání Zarathuštra Vištáspu přesvědčil vyléčením jeho otce a bratra.[2]

Osmnáct let potom co se kníže obrátil na víru měl na jeho území zaútočit túrský král Ardžátáspa, přičemž druhý jmenovaný byl poražen v bitvě u Mervu či u Amurdarji. K druhé invazi Ardžátáspa došlo poté co Vištáspa Isfandjárovi odmítl dát slíbenou královskou korunu a namísto toho jej nechal uvěznit. Oslabené království tak mohlo být napadeno, ale opět zvítězilo.[2]

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. avestánsky, nejspíše ve významu „ten jehož koně jsou vypuštěni (k závodu)“. Jméno se v objevuje v mnoha dalších podobách: staroperské Vištáspa, starořecké Hystáspés, elamitské Mi-is-da-áš-ba, akkadské Uš-ta-as-pa, parthské Vištásp, arménské Vštasp a středoperské Vištásp. V novoperštině se objevuje jako Goštásp, případně jako Goštásb nebo Goštásf. Jméno bylo také arabizováno do podoby Beštásf.
  2. podle patnáctého však náležela k tomuto rodu Hutaosa

ReferenceEditovat

  1. a b c d SHAHBAZI, Alireza Shapour. Encyclopædia Iranica - Goštāsp [online]. [cit. 2022-01-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b KLÍMA, Otakar. Zarathuštra. [s.l.]: Orbis, 1964. S. 55–57. 

Externí odkazyEditovat