William Cornwallis

Sir William Cornwallis (10. února 17445. července 1819) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství (1755). Vyznamenal se ve válkách v koloniích a v Evropě, v roce 1799 dosáhl hodnosti admirála. Kariéru završil za napoleonských válek jako vrchní velitel v kanálu La Manche, poté odešel do výslužby.[2] Jeho starším bratrem byl Charles Cornwallis, 1. markýz Cornwallis (1738–1805), který byl jedním z vrchních velitelů v Severní Americe za války proti USA.

Admirál Sir William Cornwallis
William Cornwallis jako admirál Royal Navy (1802, rytina ze sbírek Národního námořního muzea v Greenwichi
William Cornwallis jako admirál Royal Navy (1802, rytina ze sbírek Národního námořního muzea v Greenwichi
Vrchní velitel RN v Lamanšském průlivu
Ve funkci:
1803 – 1806
PředchůdceJohn Jervis, 1. hrabě ze St Vincent
NástupceAlan Gardner

Narození10. února 1744
Úmrtí5. července 1819 (ve věku 75 let)
RodičeCharles Cornwallis, 1st Earl Cornwallis a Elizabeth Townshend
PříbuzníCharles Cornwallis[1], Lady Mary Cornwallis[1] a James Cornwallis[1] (sourozenci)
Alma materEtonská kolej
Profesepolitik a důstojník
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
CommonsWilliam Cornwallis (admiral)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Křižník HMS Royal Sovereign, vlajková loď Williama Cornwallise v Indii

Pocházel ze starého šlechtického rodu Cornwallisů připomínaného od 14. století, narodil se jako čtvrtý a nejmladší syn Charlese Cornwallise, 1. hraběte Cornwallise (1700–1762), po matce Elizabeth (1703–1785) byl potomkem vlivné politické dynastie Townshendů a vnukem dlouholetého ministra zahraničí 2. vikomta Townshenda.[3] Studoval v Etonu, do Royal Navy vstoupil v roce 1755 a s admirálem Boscawenem odplul do Severní Ameriky, kde se za sedmileté války zúčastnil obléhání Louisburgu, později pod admirálem Hawkem bojoval v bitvě u Quiberonu (1759). Poté sloužil ve Středozemním moři a v roce 1761 byl jmenován poručíkem, o rok později byl již komandérem (1762), po sedmileté válce dosáhl hodnosti kapitána (1765).[zdroj?]

Během války proti USA byl převelen do Karibiku a s admirálem Byronem se zúčastnil bitvy o Grenadu (1779), v níž byla poškozena jeho loď HMS Lion a stáhl se na Jamajku. U břehů Jamajky pak operoval následující dva roky a vedl další akce proti Francouzům. V roce 1781 se vrátil do Anglie, zúčastnil se obléhání Gibraltaru. Pak byl převelen zpět do Karibiku a v dubnu 1782 se pod admirálem Rodneyem zúčastnil několikadenní bitvy u Saintes, která odvrátila invazi Francouzů na Jamajku. Po pařížském míru (1783) několik let sloužil na královské jachtě. V listopadu 1788 v hodnosti komodora odplul na lodi HMS Crown do Indie, kde byl jmenován vrchním velitelem[4] (jeho starší bratr Charles byl v té době indickým generálním guvernérem). V oblasti Indického oceánu setrval do roku 1794 a podnikal zde opět útoky proti Francii. Mezitím byl povýšen na kontradmirála (1793) a odplul do Evropy, kde se v Lamanšském průlivu zapojil do válek proti revoluční Francii. V roce 1794 dosáhl hodnosti viceadmirála. Proslul svými manévry v oblasti Brestu, byl nicméně postaven před válečný soud za neuposlechnutí rozkazů admirality, soud jej však zprostil obvinění (1796; jednalo se o odmítnutí převzetí velení na Barbadosu bez patřičného komfortu odpovídající hodnosti viceadmirála). V roce 1799 byl povýšen na admirála[5] a během napoleonských válek řídil obranů jižního pobřeží Británie proti případné invazi ze strany Francie. V letech 1803–1806 byl vrchním velitelem v Lamanšském průlivu.[6] Po skončení napoleonských válek obdržel velkokříž Řádu lázně (1815). Jako mladší syn hraběte užíval celý život titul Ctihodný (Honourable), jako nositel Řádu lázně začal užívat šlechtický titul Sir. U řadového námořnictva se těšil velké oblibě, patřil také k přátelům admirála Nelsona.[7]

Kromě aktivní kariéry v námořnictvu byl také dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. Nejdéle reprezentoval volební obvod Eye, malé městečko v Suffolku poblíž rodových statků (1768–1774, 1782–1784 a 1790–1807). V letech 1784–1790 byl poslancem za přístav Portsmouth. Poslední léta života strávil na panství Newlands v Hampshire, které si nejprve pronajal (1800) a později koupil.[zdroj?]

Jeho nejstarší bratr Charles Cornwallis, první markýz Cornwallis (1738–1805) byl generálem, neuspěl sice ve válce proti USA, později byl ale generálním guvernérem v Indii (1786–1793) a poté místokrálem v Irsku (1798–1801). Další bratr James (1743–1824) byl duchovním a dlouholetým biskupem v diecézích Lichfield a Coventry (1781–1824).[zdroj?]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c Kindred Britain.
  2. Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 641 (heslo Cornwallis William) ISBN 80-7185-102-7
  3. Rodokmen hrabat Cornwallisů dostupné online
  4. Seznam vrchních velitelů v Indickém oceánu na webu threedecks dostupné online
  5. Služební postup admirála Williama Cornwallise na webu threedecks dostupné online
  6. Seznam vrchních velitelů Royal Navy v Lamanšském průlivu na webu threedecks dostupné online
  7. TRUCHANOVSKIJ, Vladimir: Osud admirála Nelsona; Praha, 1992; s. 46 ISBN 80-204-0126-1

LiteraturaEditovat

  • KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, I. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
  • KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. ISBN 978-80-7557-145-8
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazyEditovat