Wikipedistka:Někdo úplně jiný/Jane Bowles et al.

LITERATURA

• CARR, Virginia Spencer. Paul Bowles: A Life. London: Peter Owen Publishers, 2005. 431 s. ISBN 0-7206-1254-3. (anglicky) 

Paul

Život

Mládí

Paul Frederick Bowles se narodil 30. prosince 1910 ve čtvrti Jamaica v newyorském Queensu jako jediné dítě zubaře Clauda Dietze Bowlese a jeho manželky Reny. Jeho předci z matčiny strany – Winnewisserovi (její rodné příjmení) – pocházeli z Německa, odkud odešli do Ameriky v polovině 19. století. Již ve dvou letech údajně dokázal číst nápisy na obalech od cereálií a ve třech napsal svou první povídku o zvířatech. Již v tomto věku mu rovněž matka četla povídky Edgara Allana Poea, a v šesti měl sám přečtené všechny jeho knihy, které v domácí knihovně našel. V raném věku rovněž objevil hudbu; první nástroj – citeru – dostal od dědečka, později se začal učit na klavír, a v sedmi letech začal skládat vlastní skladby.

V roce 1924 dokončil základní školní docházku a přihlásil se na Flushingskou střední, odkud ještě v prvním ročníku přestoupil na bližší Jamajskou střední. Tam začal přispívat do literárního měsíčku Oracle, kde záhy dostal funkci redaktora sekce poezie, a rovněž se stal prezidentem básnické společnosti. Před dokončením školy se stal nejpublikovanějším básníkem v historii časopisu. Již v té době vznikla většina jeho básní bez vědomého zásahu, dokázal napsat stránky textu aniž by věděl, co píše. V šestnácti letech – snažil se nedat najevo svůj věk – poslal dvě své básně redakci nedávno vzniklého francouzského experimentálního časopisu transition, který obě přijal a první otiskl v prosincovém vydání (1927).

Po dokončení středoškolských studií absolvoval čtyřměsíční letní výtvarný program na Manhattanu. V září 1928 nastoupil na Univerzitu ve Virginii v Charlottesvillu, kterou si vybral mimo jiné kvůli faktu, že tam krátce docházel i Poe, zejména však kvůli značné vzdálenosti od domova a rodičů. Školu však od počátku neměl v plánu dokončit; s pomocí několika přátel a bez vědomí rodičů se mu v dubnu 1929, v osmnácti letech, podařilo zařídit cestovní pas a s jednosměrnou jízdenkou nasedl na loď směřující do Francie. Usadil se v Paříži, kde pracoval v telefonní ústředně a krátce ve směnárně. Také hodně cestoval, navštívil mimo jiné i německý Černý les.

Začátky

Do Ameriky se nakonec po několika měsících vrátil, našel si vlastní bydlení a začal pracovat v jednom manhattanském knihkupectví. Rovněž se seznámil se skladatelem a klavíristou Henrym Cowellem, od něhož dostal doporučující dopis k Aaronu Coplandovi. Ten mu sice hned při prvním setkání oznámil, že není učitelem, ale dal mu možnost se s ním několikrát týdně sejít. Právě v tom Bowles nakonec našel výhodu, prostým povídáním si se naučil mnohem víc, než kdyby dostával lekce. Nadále se zajímal o literaturu; tou dobou pracoval na – nakonec nedokončeném – románu Without Stopping a dál publikoval básně v různých literárních časopisech, včetně Tambour, Messenger a Blues: A Magazine of New Rhythms, který vydával Charles Henri Ford. V létě 1930 absolvoval s Coplandem letní pobyt v uměleckém středisku Yaddo v Saratoga Springs.

V březnu 1931 se Bowles vydal na svou druhou cestu do Francie, kde se seznámil se spisovatelkou Gertrudou Steinovou, skladatelem Virgilem Thomsonem a jednou se setkal i s Ernestem Hemingwayem. Krátce pobýval v Berlíně s Coplandem, který do Evropy přijel několik týdnů po Bowlesovi. Později spolu odcestovali do severomarockého Tangeru a navštívili i jižněji, ve vnitrozemí položené město Fes; po Coplandově odjezdu Bowles cestoval za doprovodu režiséra Harryho Dunhama. V prosinci 1931 se osobně zúčastnil premiéry své Sonáty pro hoboj a klarinet v Londýně. V následujících měsících pokračoval v cestování po Evropě, znovu navštívil Tanger a Fes a také Alžírsko. Na rodný kontinent, kam odjel s přestupem a týdenní pracovní zastávkou v Portoriku, se rozhodl vrátit až koncem května 1934.

Po návratu do nenáviděného New Yorku se Bowles nadále věnovat skládání; důležitým projektem byl Dunhamův film Bride of Samoa (1934), který sám o sobě není zásadní, ale otevřel Bowlesovi dveře k rozsáhlejší práci skladatele filmové a scénické hudby. Roku 1936 složil hudbu k uvedení her Who Fights This Battle? v režii Josepha Loseyho a Horse Eats Hat a Doctor Faustus režírované Orsonem Wellesem.

V roce 1937 se prostřednictvím společného přítele, textaře Johna Latouche seznámil s dvacetiletou Jane Auerovou. Spolu s ní a malířem Kristiansem Tonnym s jeho manželkou se záhy vydal na cestu do Mexika. Dne 21. února 1938 se Bowles v New Yorku oženil s Jane Auerovou a počátkem příštího měsíce se vydali na několikaměsíční svatební cestu přes střední Ameriku (Guatemala, Kostarika, Panama) do Paříže a následně na pobřeží Středozemního moře. Jejich manželství bylo zprvu sice sexuálně založené, počínaje rokem 1940 však velmi volné; Bowles měl povětšinou vztahy s muži, jeho manželka se ženami, většinou žili odděleně (vždy blízko jeden druhému), ale zůstávali manželi, cestovali spolu, ve čtyřicátých letech často do Mexika, později do Tangeru i jinam.

V následujícícím období Bowles dále složil hudbu k několika divadelním hrám, včetně Too Much Johnson v režii Orsona Wellese (1938), Mé srdce je v horách (My Heart's in the Highlands) od Williama Saroyana v režii Roberta Lewise (1939), Stará sladká píseň lásky (Love's Old Sweet Song), rovněž od Saroyana (1940), Večer tříkrálový (Twelfth Night) od Williama Shakespearea (1940), Liberty Jones od Philipa Barryho (1941) a Stráž na Rýně (Watch on the Rhine) od Lillian Hellmanové (1941). Také pracoval na hudbě k opeře Denmark Vesey (s libretem od Charlese Henriho Forda) o stejnojmenném bývalém otrokovi, který se vykoupil penězmi z výhry v loterii a vedl povstání otroků. V březnu 1943 byla v New Yorku uvedena Bowlesova zarzuela The Wind Remains, adaptace Federica Garcíi Lorcy, jedna z Bowlesových nejoblíbenějších skladeb.

Kromě hudby se koncem třicátých let – po vzoru své manželky, pracující na románu Dvě seriózní dámy (Two Serious Ladies) – sám vrátil k psaní. Z roku 1939 pochází povídka Tea on the Mountain, která odstrartovala Bowlesovu druhou kariéru, kariéru spisovatele. Také přispíval esejemi do časopisu Modern Music, kde měl později vlastní sloupek, recenzemi do New York Herald Tribune a různými texty, ať už vlastními nebo překladovými, do magazínu View. V roce 1940 dostal Bowles povolávací rozkaz do armády, ale neprošel psychiatrickým vyšetřením a do války neodešel. V roce 1945 byl v New Yorku uveden Bowlesův překlad Sartrovy hry S vyloučením veřejnosti (Huis clos, Bowlesův anglický název No Exit). Přestože se i nadále věnoval skládání hudby, od poloviny čtyřicátých let pracoval intenzivněji na psaní fikce. Jednou z jeho raných povídek je A Distant Episode, kterou vydal v prvním čísle roku 1947 čtvrtletník Partisan Review.

V červenci 1947 Bowles odjel do Maroka, kde během následujících měsíců napsal svůj první román Pod ochranou nebe (The Sheltering Sky). Ten původně napsal pro nakladatelství Doubleday, které jej však odmítlo s odůvodněním, že „to není román“, práva na knihu tedy převzala nakladatelství New Directions (USA) a John Lehmann (UK), která ji vydala v září 1949 V tomto období se rovněž sblížil s malířem Ahmedem Yacoubim. Nedlouho po vydání románu se vydal na Cejlon (dnešní Srí Lanka), kde strávil zimní měsíce, kdy je v Tangeru nepříznivé počasí. Na Cejlonu napsal část svého druhého románu Let It Come Down. Na Cejlon se často vracel i v následujících letech, v roce 1952 si dokonce koupil ostrůvek Taprobane ve weligamském zálivu na jihu ostrova. V té době rovněž pracoval na jiném projektu, a sice knižní sbírce povídek, která vyšla v srpnu 1950 ve dvou verzích: jedna, A Little Stone, kterou vydal Lehmann v Británii, obsahuje oproti americké, vydané nakladatelstvím Random House pod názvem The Delicate Prey and Other Stories, méně povídek. Před dokončením románu ještě stihl přeložil knihu The Lost Trail of the Sahara francouzského cesotvatele Rogera Frison-Roche. Bowlesův druhý román, Let It Come Down, vyšel v únoru 1952, britské vydání (Lehmann) nedlouho před americkým (Random House). V roce 1954 se spolu s Tennessee Williamsem podílel na dialozích filmu Senso italského režiséra Luchina Viscontiho.

Bowlesův třetí román, Pavoučí dům (The Spider's House), vyšel v listopadu 1955.

())

„pokus o zabití“

jazyky; francouzština, latina

Dílo

Hudební

• Denmark Vesey (opera, 1939, libreto Charles Henri Ford)
• The Wind Remains (zarzuela, 1943)
• Colloque sentimental (balet ve spolupráci se Salvadorem Dalím, 1947)

Scénická hudba

• Who Fights This Battle? (Kenneth White; 1936, r. Joseph Losey)
• Horse Eats Hat (Edwin Denby a Orson Welles; 1936, r. Orson Welles)
• Doctor Faustus (Christopher Marlowe; 1936, r. Orson Welles)
• Too Much Johnson (William Gillette a Orson Welles; 1938, r. Orson Welles)
• Mé srdce je v horách (My Heart's in the Highlands, William Saroyan; 1939, r. Robert Lewis)
• Stará sladká píseň lásky (Love's Old Sweet Song, William Saroyan; 1940)
• Večer tříkrálový (Twelfth Night, William Shakespeare; 1940)
• Liberty Jones (Philip Barry; 1941)
• Stráž na Rýně (Watch on the Rhine, Lillian Hellman; 1941)
• 'Tis Pity She's a Whore (John Ford; 1943)
• South Pacific (Dorothy Heyward a Howard Rigby; 1943)
• Skleněný zvěřinec (The Glass Menagerie, Tennessee Williams; 1944, r. Eddie Dowling a Margo Jones)
• Jacobowsky a plukovník (Jacobowsky and the Colonel, Franz Werfel; 1944)
• Ondina (Ondine, Jean Giraudoux; 1945)
• Cyrano z Bergeracu (Cyrano de Bergerac, Edmond Rostand; 1946)
• The Dancer (Julian Funt a Milton Lewis; 1946)
• Land's End (1946)
• Twilight Bar (Arthur Koestler; 1946, r. George Abbott)
• On Whitman Avenue (Maxine Wood; 1946, r. Margo Jones)
• Léto a dým (Summer and Smoke, Tennessee Williams; 1948, r. Margo Jones)
• V altánu (In the Summer House, Jane Bowles; 1953)

Filmová hudba

• Bride of Samoa (1934, r. Harry Dunham)

;;;; ostatní hudba z enwiki

|text=1931 – Sonata for Oboe and Clarinet}} |text=1937 – Yankee Clipper, ballet}} |text=1938 – Music for a Farce}} |text=1938 – Huapango – Cafe Sin Nombre – Huapango-El Sol, Latin American folk}} |text=1941 – A Little Closer, Please, words by William Saroyan}} |text=1941 – Love Like Wildfire, play}} |text=1941 – Pastorela, ballet}} |text=1942 – In Another Five Years or So, opera}} |text=1943 – Sonata for Flute and Piano and Two Mexican Dances}} |text=1945 – Three, words by Tennessee Williams}} |text=1945 – Three Pastoral Songs}} |text=1946 – Night Without Sleep, words by Charles Henri Ford}} |text=1946 – Blue Mountain Ballads ("Heavenly Grass", "Lonesome Man", "Cabin", "Sugar in the Cane"), words by Tennessee Williams}} |text=1946 – Concerto for Two Pianos}} |text=1947 – Sonata for Two Pianos}} |text=1947 – Pastorela: First Suite, a ballet/opera in one act}} |text=1948 – Concerto for Two Pianos, Winds and Percussion}} |text=1949 – Night Waltz}} |text=1953 – A Picnic Cantata}} |text=1955 – Yerma, opera}} |text=1958 – Edwin Booth, play}} |text=1959 – Sweet Bird of Youth, play}} |text=1962 – The Milk Train Doesn't Stop Here Anymore, play}} |text=1966 – Oedipus, play}} |text=1967 – The Garden, play}} |text=1969 – The Bacchae, play}} |text=1976 – Cross Country}} |text=1978 – Orestes, play}} |text=1978 – Caligula, play}} |text=1984 – Camp Cataract, play}} |text=1984 – A Quarreling Pair, play}} |text=1992 – Hippolytos, play}} |text=1992 – Black Star at the Point of Darkness}} |text=1993 – Salome, play}}

Literární

Romány

• Pod ochranou nebe (The Sheltering Sky, 1949; česky 2000)
• Let It Come Down (1952)
• Pavoučí dům (The Spider's House, 1955; česky 1994)
• Up Above the World (1966)

Překlady

Z francouzštiny

• Jean-Paul Sartre: No Exit (Huis clos, 1945)
• Jean Giraudoux: The Madwoman of Chaillot (La Folle de Chaillot, 1946)
• Roger Frison-Roche: The Lost Trail of the Sahara (1952)

Odkazy

Reference

Q

„My imagination was horribly active when I was a child, and for weeks at a time I had no glimpse of reality.“ (1930)