Tennessee Williams

americký dramatik

Tennessee Williams [viljems], vlastním jménem Thomas Lanier Williams (26. března 191125. února 1983), byl americký dramatik, představitel psychologického dramatu. Roku 1948 a roku 1955 obdržel Pulitzerovu cenu za drama.

Tennessee Williams
Tennessee Williams NYWTS.jpg
Rodné jméno Thomas Lanier Williams
Narození 26. března 1911
Columbus
Úmrtí 25. února 1983 (ve věku 71 let) nebo 24. února 1983 (ve věku 71 let)
New York
Příčina úmrtí dušení
Místo pohřbení Calvary Cemetery
Bydliště Clarksdale
New Orleans
Mississippi
Columbus
St. Louis
Alma mater Iowská univerzita
University of Missouri
Washington University
The New School
Zaměstnavatel The New School
Ocenění Pulitzerova cena za drama (1948)
Tony Award for Best Play (1951)
Pulitzerova cena za drama (1955)
St. Louis Literary Award (1974)
Kennedy Center Honors (1979)
… více na Wikidatech
Rodiče Cornelius Coffin Williams a Edwina Estelle Dakin
Funkce prezident poroty Filmového festivalu v Cannes
Podpis Tennessee Williams – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Byl synem imigrantů, kteří se do Spojených států přestěhovali ze Sicílie. Sám měl těžké dětství, ať už kvůli dysfunkčnímu vztahu jeho rodičů nebo prostředí amerického jihu, jehož konzervativní hodnoty tvrdě kontrastovaly s Williamsovou citlivostí a feminitou. Otcem, mj. závislým na alkoholu, byl proto soustavně ponižován. Jeho dětství mělo významný vliv na jeho pozdější tvorbu.[1]

Vystudoval střední školu v St. Louis, později studoval žurnalistiku na University of Missouri (1929–1931).[2] Pod vlivem znudění a psychických problémů ale školu nedokončil. V průběhu studií si vydělával psaním divadelních her. Jeho první byla Krása je slovo (Beauty Is the Word, 1930) později následovaná hrami Horké mléko ve tři ráno (Hot Milk at Three in the Morning, 1932) a Já, Vashya (Me, Vashya, 1937).[3] Po nedokončeném studiu na University of Missouri začal Williams koncem roku 1937 studovat na University of Iowa, kde získal bakalářský titul z anglického jazyka. Zhruba v této době se Williamsovi rodiče rozešli kvůli neutuchajícímu alkoholismu ze strany jeho otce, nikdy se ovšem úředně nerozvedli. Williamsově sestře Rose byla v průběhu let diagnostikována schizofrenie a v roce 1943 podstoupila lomotomii. Williams se následně o sestru staral a pravidelně jí posílal procentuální zisky se svých her. Ostatně to byla i její nemoc, která měla na jeho tvorbu významný vliv a ze strachu, že stejně jako ona „zešílí“, prohloubila jeho vlastní závislost na alkoholu, amfetaminu a barbiturátech.[4]

Širší popularitu si jeho díla získala v průběhu 40. a 50. let, kdy vydal řadu her produkovaných na Broadwayi. Mezi nimi například Tramvaj do stanice Touha (1947), Léto a dým (1948), Tetovaná růže (1951), Sestup Orfeův (1955), Kočka na rozpálené plechové střeše (1955) nebo Sladké ptáče mládí (1959). V průběhu svého života za svá díla obdržel dvě Pulitzerovy ceny, jednu cenu Tony a řadu dalších ocenění.

VztahyEditovat

V průběhu 30. let začal po několika neúspěšných vztazích s ženami zkoumat vlastní homosexuální orientaci.

V létě 1940 měl krátký vztah s Kipem Kiernanem, mladým kanadským tanečníkem, kterého potkal v Provincetown. Brzy nato se ovšem rozešli, protože Kiernan se rozhodl oženit s ženou. Jeho smrt čtyři roky poté byla pro Williamse další tvrdou ranou.

Mezi lety 1948 a 1962 byl ve vztahu s Frankem Merlo, přistěhovalcem ze Sicílie a bývalým námořníkem z druhé světové války. Trvalo čtrnáct let nevěr a drogových závislostí na obou stranách než svůj vztah ukončili. Merlo pro Williamse přesto nabízel stabilitu a pracoval jako jeho osobní sekretář. Krátce po jejich rozchodu byla Merlovi diagnostikována rakovina plic. Williams se k němu vrátil a pečoval o něj až do jeho smrti v září 1963. Ta jen prohloubila jeho období depresí a závislostí.[5]

Další vážný vztah navázal až v 70. letech, kdy začal chodit s mladým veteránem z vietnamské války Robertem Carrollem. Williams jejich vztah chápal pozitivně, naopak Williamsův kamarád Maria St. Just jej popisoval jako „destruktivní“, kvůli drogovým závislostem, kterými oba trpěli. V roce 1979 se rozešli, zůstali ale přáteli.

SmrtEditovat

Dne 25. února 1983 byl nalezen mrtvý ve svém hotelovém pokoji. Příčinou smrti bylo udušení plastovým víčkem. Později bylo zjištěno, že víčko používal k inhalaci barbiturátů.[6]

DíloEditovat

Ve svých hrách vycházel z vlastních zkušeností, především ze svého mládí. Pocházel z jihu, kde v době po první světové válce platila velmi puritánská pravidla. Hrdinové jeho her často utíkají do světa iluzí.

  • Bitva andělů1940, známá spíše pod verzí Sestup Orfeův1955 (poprvé inscenováno v r. 1957). Hra je postavena na kombinaci dvou mýtů - řeckého o Orfeovi a křesťanského o Kristovi. Orfea a zároveň Krista představuje tulák s kytarou Val Xavier, který vstupuje do jižanského pekla pokrytecké morálky, rasismu, aby z něj vyvedl Lady (Eurydiku), která svůj vztah a vzpouru proti svému okolí zaplatí životem. Je zastřelena svým manželem, když brání Vala před lynčováním.
  • Skleněný zvěřinec1944 (zfilmováno, 1987)
  • Tramvaj do stanice Touha1947, psycholog. drama, vrchol americké dramatické tvorby; zevrubná analýza krutého zhroucení iluzivních představ o minulosti, které vedou k sebeklamu; krutost, hrubost, násilí, brutalita – ničení lidských tužeb a nadějí. Hl. postava: Blanche, sestra Stella (zfilmováno)
  • Léto a dým
  • Tetovaná růže1951
  • Sestup Orfeův1955, přepracovaná verze Bitvy Andělů
  • Kočka na rozpálené plechové střeše1955, zfilmováno. Ústřední postavou, této hry je Maggie, která se vdá za syna jižanského milionáře. Tento milionář dostane rakovinu. Celé dílo je postaveno na snaze mnoha zúčastněných získat přízeň milionáře a tak se dostat do závěti. Maggie se díky těmto sporům znovu sblíží s manželem, který má sklony k alkoholismu.
  • Náhle loňského léta1958 (zfilmováno 1959)
  • Sladké ptáče mládí1959, mužského hrdinu (ztroskotanec, gigolo) vykastrují najatí lidé, za to, že před lety nakazil pohlavní chorobou dceru jižanského politického bosse.
  • Noc s leguánem1961

Dále napsal značné množství jednoaktovek a povídek se stejným či velmi podobným námětem.

PovídkyEditovat

České překlady prozaických dělEditovat

  • Římské jaro paní Stoneové (česky 1966, 1997) (zfilmováno)
  • Louka modrých dětí a jiné povídky (česky 1988)
  • Osm smrtelnic posedlých (česky 1994)
  • Anděl ve výklenku (česky 1995)
  • Sladké ptáče mládí (románová verze) (česky 2007)

Rozhlasová zpracováníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennessee Williams na anglické Wikipedii.

  1. ROUDANÉ, Matthew Charles. The Cambridge companion to Tennessee Williams. [s.l.]: Cambridge ; New York : Cambridge University Press 310 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-49533-2, ISBN 978-0-521-49883-8. 
  2. Notable Alumni | Theatre Department. web.archive.org [online]. 2017-09-13 [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  3. Manuscript Materials in University of Missouri Special Collections. web.archive.org [online]. 2011-02-02 [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  4. Tennessee Williams | The Writing University. www.writinguniversity.org [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  5. JESTE, Neelum D.; PALMER, Barton W.; JESTE, Dilip V. Tennessee Williams. The American Journal of Geriatric Psychiatry. 2004-07-01, roč. 12, čís. 4, s. 370–375. Dostupné online [cit. 2020-11-09]. ISSN 1064-7481. DOI:10.1097/00019442-200407000-00004. (anglicky) 
  6. Drugs Linked to Death of Tennessee Williams. archive.nytimes.com [online]. [cit. 2020-11-09]. Dostupné online. 
  7. Tennessee Williams: Inventura ve Fontana Bella na stránkách Českém rozhlasu
  8. Tvůrčí skupina Drama a literatura. Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec [online]. Český rozhlas, 2016-12-24 [cit. 2016-12-25]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat