Wikipedistka:Janet11/Pískoviště2

Seznam pojmů v sakrální literatuře, architektuře a výtvarném umění

Odvětví

Architektura

A

• Ambit – je výraz pro křížovou chodbu (z něm. Kreuzgang), což je krytá, často klenutá chodba, která obepíná čtvercový vnitřní dvůr (tzv. rajský dvůr) klášterních nebo kapitulních budov a je do něho otevřena arkádami
• Apsida – (z řec. αψις (hapsis) – oblouk, zaoblení, obloha a lat. apsis či absis – výklenek) je půlkruhová či podkovovitá oltářní nika zaklenutá konchou, vzniklá v římské antické architektuře a používaná především v románské a románsko-gotické architektuře.
• Architráv – vodorovný pravoúhlý překlad (břevno) nesený podporami (sloupy nebo pilíři)
• Arkáda (arkády) – jeden nebo více oblouků (minimálně dva) oddělených sloupy či pilíři

B

• Bazilika – výraz se používá (nezávisle na kanonických funkcích, které kostel plní) pro kostely, které mají více lodí, kde hlavní loď je vyšší než boční a která má vlastní okna (nad střechami bočních lodí).

C

Č

D

E

• Empora – nadzemní, přístupná galerie, otevřená do hlavního prostoru lodi kostela, nebo jiného veřejného prostoru. Otevřená empora na západní stěně kostela, která slouží pro hudebníky a varhany, se nazývá kůr či kruchta

F

G

H

CH

• Chrám – (řecky vαός, náos, latinsky templum) je obecné označení pro stavbu nebo komplex staveb určenou k bohoslužbám a jiným podobným nebo souvisejícím náboženským účelům.

I

J

K

• Kaple – malá křesťanská modlitebna. Může to být jak samostatně stojící budova či stavba (i patrová), tak oddělená část (místnost, část místnosti či prostoru) v sakrální nebo světské stavbě se specifickým účelem (privátní kaple, pohřební kaple a pod.
• Kaplička – označení pro menší sakrální stavby, obvykle zasvěcené jednomu či více světcům. Označení se používá pro následující typy staveb: výklenková kaple (drobná stavba) nebo samostatně stojící kaple menších rozměrů (nebývá využívána pro bohoslužby, na rozdíl od výklenkových kaplí lze vstoupit)
• Katedrála – (též katedrální kostel nebo dóm) je hlavní kostel diecéze, resp. sídelní kostel biskupa
• Kazatelna – vyvýšené místo v kostele, odkud kněz přednáší kázání
• Kladí – nebo také břevnoví je vodorovný překlad nesený podporami (sloupy či pilíři, případně nebo pilastry)
• Koncha – (z latinského concha - lastura, mušle z řeckého konché téhož významu) je specifický typ kulové klenby, která kryje zpravidla prostor o polokruhovém, případně podkovovitém, či půloválovém půdorysu
• Kostel – (z latinského castellum s významem hrad z důvodu užívaného opevnění, též chrám ) je sakrální stavba, která slouží křesťanům k modlitbám a bohoslužbě
• Kruchta – vyvýšená, zpravidla zděná a podklenutá, někdy však pouze dřevěná konstrukce v zadní části lodi kostela, určená pro varhany, pěvecký sbor a hudebníky
• Křtitelnice – nádrž či nádoba se svěcenou vodou, užívaná v křesťanských chrámech ke svátosti křtu

L

M

N

• Narthex – chrámová předsíň, neboli vstupní prostor u hlavního vchodu do kostela

O

• Oltář – (řecky βῆμα, béma, latinsky ara, v křesťanském užití altare) je místo, na němž se v náboženství přináší dar jako oběť, obvykle bohu či božstvu

P

• Pilastr – nosný prvek čtverhranného průřezu zapuštěný do stěny
• Pilíř – volný nosný prvek čtverhranného průřezu
• Presbytář – (z latinského presbyterium) je výraz pro kněžiště nebo též chór, což je část prostoru křesťanského kostela či katedrály, která je vyhrazena kněžím

R

Ř

S

• Sakristie – (z latinského sacristia, odvozeno od sacre, svatý) je místnost v kostele, umístěná zpravidla bočně od kněžiště (původně severně či jižně od něj) nebo za hlavním oltářem, v níž jsou uchovávána bohoslužebná roucha kněží i ministrantů a předměty užívané při bohoslužbě. Mimo to slouží sakristie kněžím a ministrantům jako prostor pro přípravu a převléknutí se na obřady.
• Sanktusník – malá a štíhlá věžička, nacházející se zpravidla na hřebeni střechy presbytáře kostela zhruba nad hlavním oltářem
• Sloup – svislý, volně stojící nosný prvek, zpravidla kruhového průřezu; sloup zčásti zapuštěný do stěny se nazývá polosloup

Š

T

• Tambur – (z franc. tambour, buben) nebo také tholobat je válcový nebo hranolovitý nástavec pod kupolí na církevních a veřejných budovách. Slouží jednak ke zvýšení a optickému zvýraznění stavby, jednak může okny osvětlovat vnitřní prostor
• Triforium – ochoz používaný u chrámů katedrálního typu, umístěný v síle zdi a otevřený do vnitřního prostoru katedrály zpravidla sloupkovými arkádami

U

V

• Vlys – střední část kladí mezi architrávem a římsou, který tvoří průběžný hladký anebo členěný pás

Z

Ž

Literatura

A

• Aluze – odkaz na jiný text nebo společenskou realitu
• Antropomorfismus – (z řeckého ανθρωπος anthrópos – člověk; a μορφή morfē – tvar, forma) je myšlenkový a řečový postup, kdy se skutečnostem či jevům přisuzují lidské rysy, vlastnosti či přímo lidská podoba, tendence vykládat skutečnost analogií s člověkem, jeho prožíváním a jednáním

B

• Bazilika – (z starořeckého βασιλική στοά basiliké stoá královské sloupořadí) je původně stavba v antickém Řecku, v níž úřadovali archonti. Ve starověkém Římě to byla tržnice či soudní síň na hlavním náměstí (forum). Ve středověku se bazilika stala čestným titulem některých kostelů, zpravidla sídel vyšších církevních hodnostářů

E

• Eucharistie – (z řeckého εὐχαρίστειν eucharistein – děkovat) je jedna ze základních součástí křesťanského kultu, při kterém se připomíná Poslední večeře Ježíše Krista přijímáním vína a chleba a vzdávají se díky za spasení. Ústředním bodem celého slavení eucharistie je děkovná modlitba

K

• Kapitula – je sborem kanovníků, tj. společenstvím kněží konkrétní církve, jimž přísluší konat slavnostní bohoslužbu (liturgie) v katedrálním nebo kolegiátním kostele

L

• Liturgie – (z řec. λειτουργία veřejná služba) znamená dnes bohoslužbu, veřejné shromáždění podle tradice a pravidel toho kterého náboženství či církve