Wikipedie

Wikipedista:Valentina Kúrová/Rodina Goltz

Otto Goltz byl jedním z nejvýznamnější podnikatelů počátku 20. století v Liberci. Spolu se svojí ženou Annou patřili mezi 800 identifikovaných libereckých obětí holocaustu.

Otto Goltz editovat

(5. 12. 1865 Vídeň - 4. 12. 1942 Terezín). Rodiče Otty Goldschmiedta patřili oba k vídeňské židovské obci a oba pocházeli z rodin význačných obchodnických rodů rakouské monarchie, potažmo německého jazykového okruhu.[1] Ze vzpomínek jeho vnoučat vyplývá, že Otto absolvoval všechno vzdělání ve Vídni. Údajně studoval na Tereziánské akademii – soukromé, internátní, a hlavně prestižní škole.[2] Ottova nejmladší dcera Gerda vzpomínala, že její otec by udělal lépe, kdyby se věnoval dalšímu studiu, ale že zasáhl Siegmund Goldschmiedt (otec), který měl údajně Ottu povýšit na ředitele rodinné textilky v Hrádku nad Nisou, což pro něj ani rodinný business nebylo úplně příhodné. Jak vzpomíná Ottova vnučka Anette Simbruner, právě tímto způsobem opustil Otto v blíže neznámem roce Vídeň a odešel na sever Čech do Hrádku nad Nisou a později Liberce.[3] Otto Goldschmiedt rozhodně nevyrůstal v čase ani v prostředí, jež by bylo jakkoli nakloněno lidem jeho víry.[4] V dospělosti byl vášnivý sportovec, zbožňoval hlavně horolezectví, možná byl i první v Liberci, co začal provozovat lyžování. Uměl velmi dobře komunikovat a dlouze mluvit s lidmi, což se mu hodilo v době, kdy byl předsedou svazu textilních průmyslníků v Liberci. Další Ottova vlastnost byla, že uměl o věcech spíše mluvit, než je prakticky vykonávat.[5]

Anna Goltz (původně Friess) editovat

(1. 3. 1871 Brno - 27. 12. 1943 Osvětim) žila s rodinou v obci Věžky, nedaleko Kroměříže.[6] Její rodina, stejně jako rodina jejího snoubence Otty Goldschmiedta, se živila průmyslem – Friessovi konkrétně cukrovarnictvím a lihovarnictvím. Jejich rodinné bohatství pocházelo snad původně z výroby likérů, jejichž výroba probíhala pod hlavičkou firmy založené Jonášovým otcem Leopoldem – společnost Leopold Friess & Sohn.[7] Anna Friess tak vyrůstala v prostředí této průmyslnické aristokracie.[8] Neznáme ovšem žádné bližší detaily z jejího života až do roku 1896, kdy byla ve zborovickému kostele sv. Bartoloměje sezdána s Ottou Goldschmiedtem, synem továrníka z Hrádku nad Nisou. A ačkoliv ji život po boku Otty Goldschmiedta zavál na nejrůznější místa, přesto se Anna ráda do Věžek a do Zborovic vracela a jejich děti také: zejména pak nejmladší Gerda, která ještě jako slečna na Moravu často jezdívala, aby (jak uvádí Gerhart Goltz) unikla poněkud strnulému životnímu stylu, který vedli její rodiče v Liberci. A starý zámek ve Věžkách, onen „Hundertjähriges Haus, umgeben von uralten Bäumen“, se také stal posledním místem, kde Otto s Annou trávili poslední měsíce na svobodě před nuceným přestěhováním do Prahy v roce 1941.[9] Anna byla žena v domácnosti a dohlížela na služebnictvo. Byla vzdělaná a přispívala do novin Reichenberger Zeitung. Vnoučata na ni vzpomínají jako na přísnou, ale vlídnou a trpělivou ženu. Většinou stála v čele organizování společenských událostí v liberecké vile. Ke služebnictvu se též chovala vlídně.[10] [11]

Děti Anny a Otty Goltz editovat

Otto F. Goltz (20. 9. 1897 Hrádek nad Nisou - ?) byl prvorozený syn Anny a Otta. Stal se kandidátem práv a hlásil se k německé národnosti. Domovskou příslušnost měl v Hrádku nad Nisou. Byl římskokatolického vyznání.

Fritz Goltz (7. 11. 1899 Hrádek nad Nisou - ?) byl druhorozený syn. Jako Otto F. se stal také kandidátem práv. Hlásil se k německé národnosti. Domovskou příslušnost měl v Hrádku nad Nisou. Byl římskokatolického vyznání.

Marianne Goltz (7. 4. 1903 Hrádek nad Nisou - ?) byla první dcera Anny a Otta. Jako mladá slečna byla studentka („Studiert“). Hlásila se k německé národnosti a domovskou příslušnost měla také v Hrádku nad Nisou. Byla římskokatolického vyznání.

Gerda Goltz (8. 6. 1907 Žitava - ?) byla druhou dcereou Anny a Otty. Studovala gymnázium. Byla německé národnosti a domovskou příslušnost měla v Hrádku nad Nisou. Byla římskokatolického vyznání.[12]

Manželství Anny a Otta editovat

Nezachovalo se žádné rodinné vyprávění, které by přibližovalo okolnosti nejen seznámení, ale ani příčin jejich zasnoubení – snad jen, že k němu snad mohlo dojít ve Vídni na nějaké společenské akci. Jako jedna z příčin, a samozřejmě ta úplně prvoplánová, je nabídka manželství jako prostředku oboustranných průmyslových výhod. Svatba Anny s Ottou Goldschmiedtem proběhla 18. 6. 1896.[13] Po svatbě se Anna a Otto stěhovali z jižní Moravy do Hrádku nad Nisou, kde bujel textilní průmysl. V roce 1911 si nechali změnit příjmení z výrazně židovského „Goldschmiedt“ na neutrálně německy znějící Goltz.[14] Nejspíše chtěli zakrýt svůj židovský původ (Ottovi předci měli židovské vyznání) a konvertovat ke katolictví. Hned asi o rok později si Otto nechává navrhnout nový dům v Liberci. Pro budování domu byla vybrána parcela v areálu clam-gallasského zámeckého statku, známého jako Meierhof na Gablonzerstrasse – Jablonecké ulici. Stavba byla dokončena na přelomu let 1912 a 1913 a na jaře 1913 musela být vila připravena k nastěhování.[15] [16]

Transport

Kvůli násilnostem, odehrávajícím se v pohraničí, Otto a Anna Goltzovi opustili ve středu 28. 9. 1938 Liberec.[17] Nebyli sami. Výrazný odliv židů z československého pohraničí nastal už v březnu 1938 buď do zahraničí, nebo vnitrozemí.[18] Mnozí z těchto uprchlíků se již nikdy do svých bývalých domovů nevrátí – jako Goltzovi do vily na Jablonecké ulici. Většina rodiny už dávno utekla do zahraničí. Anna a Otto utekli do rodiště Anny na jih Moravy do Zborovic nebo do Věžek u Kroměříže. Podle všeho zde strávili manželé jeden rok – původně se zde chtěli ukrýt na 3 roky (1938-1941).[19] Od 21. srpna do konce září bydleli v Praze v hotelu Paříž.[20] Brzy se však přestěhovali do vlastního bytu na karlínské Královské třídě, kde byli hlášeni až do května 1941, poté se znovu stěhovali – opět do vlastního bytu v Praze XII, kde žili až do transportu do Terezína.[21] Anna Goltz byla deportována transportem AAp č. 141 z Prahy do Terezína a později byla přesunuta transportem Dr. č. 682 z Terezína do Osvětimi, kde 27. 12. 1943 umírá. Otto byl deportován transportem AAp č. 142 z Prahy do Terezína, kde 4. 12. 1942 umírá.[22] Vilu Goltzových v Jablonecké ulici úřady arizovaly a začala být využívána jako sídlo bezpečnostní služby říšského vůdce SS, tzv. Sicherheitsdienst.[23]

Reference editovat

  1. ↑ GAUGUSCH, Georg. Wer einmal war A-K: Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938. Vídeň: Almathea, 2011. ISBN 978-3-85002-750-2. Strany 296-297. (dle T. Bendáska)
  2. ↑ Rozhovor s Anette Simbruner vedený online 16. 12. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  3. ↑ Rozhovor s Anette Simbruner vedený online 16. 12. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  4. ↑ OSTERLOH, Jörg. Nacionálněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě Sudety v letech 1938-1945. Praha: Argo, 2010, 774 s. Historické myšlení, sv. 43. ISBN 978-80-257-0213-0. Strany 36-38. (dle T. Bendáska)
  5. ↑ Rozhovor s Kurtem Arnoldem vedený online 12. 1. 2021. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  6. ↑ Výpis židovské obce v Liberci (dle T. Bendáska)
  7. ↑ MADĚRA, Lukáš. Výroba cukru v Českých zemích dříve a nyní. Plzeň, 2016. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce doc. Mgr. Václav Richtr, CSc. Strana 14. (dle T. Bendáska)
  8. ↑ Rozhovor s Gertem Goltzem vedený online 19. 10. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  9. ↑ Rozhovor s Gertem Goltzem vedený online 19. 10. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  10. ↑ Rozhovor s Gertem Goltzem vedený online 19. 10. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  11. ↑ Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. 1918, 59(88). ISSN 1214-6587. Strany 3-4. (dle T. Bendáska)
  12. ↑ Státní okresní archiv Liberec, sčítací operáty pro dům Liberec 7/V. Číslo bytu 1. (dle T. Bendáska)
  13. ↑ Svatební oznámení Otto Goldschmiedt a Anna Friess. (dle T. Bendáska)
  14. ↑ Rozhovor s Kurtem Arnoldem vedený online 12. 1. 2021. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  15. ↑ Vila Otto Goltze: Jablonecká 7 | Liberec – Kristiánov. Liberec-Reichenberg: Architektura na severu Čech [online]. [cit. 2021-5-19]. Dostupné z: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/50-vila-otto-goltze. (dle T. Bendáska)
  16. ↑ Státní okresní archiv Liberec, fotoalbum- (1908-1925) Rodinný archiv Goltzových, NAD 849. (dle T. Bendáska)
  17. ↑ Výpis židovské obce v Liberci (dle T. Bendáska)
  18. ↑ OSTERLOH, Jörg. Nacionálněsocialistické pronásledování Židů v říšské župě Sudety v letech 1938-1945. Praha: Argo, 2010, 774 s. Historické myšlení, sv. 43. ISBN 978-80-257-0213-0. Strany 130-133. (dle T. Bendáska)
  19. ↑ Rozhovor s Anette Simbruner vedený online 16. 12. 2020. Osobní archiv Tomáše Bendáska.
  20. ↑ Dnes Sokolská ulice. (dle T. Bendáska)
  21. ↑ Dnes ulice Na Šafránce. (dle T. Bendáska)
  22. ↑ holocaust.cz (dle T. Bendáska)
  23. ↑ ENGELMANN, Isa. Židé v Liberci: k dějinám obyvatel města pod Ještědem. Liberec: Kruh autorů Liberecka, 2007. ISBN 978-80-239-9169-7. Strana 102. (dle T. Bendáska)

Literatura editovat

Reichenberger Zeitung: Organ für die deutsch-nationale Partei in Böhmen. ISSN 1214-6587.

ENGELMANN, Isa. Židé v Liberci: k dějinám obyvatel města pod Ještědem. Liberec: Kruh autorů Liberecka, 2007. ISBN 978-80-239-9169-7.

LHOTOVÁ, Markéta: Synagogy v plamenech. Křišťálová noc 1938 v českém pohraničí. Severočeské muzeum v Liberci, Liberec 2013. ISBN 978-80-87266-14-4.

PÁNKOVÁ, Jitka. Tzv. konečné řešení židovské otázky – případ advokátů z Moskevské ulice v Liberci. Liberec, 2019. Diplomová práce. Technická univerzita Liberec. Vedoucí práce Mgr. Kateřina Portmann, Ph.D.

BENDÁSEK, Tomáš. Příběh rodiny Goltz. Liberec, 2021. Diplomová práce. Technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie.

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Valentina_Kúrová/Rodina_Goltz&oldid=23021212“