Zasnoubení

slib snoubenců o budoucím uzavření manželství a následující období příprav svatby

Zasnoubení (latinsky sponsalia) je slib dvou osob (snoubenci) o tom, že spolu vstoupí do manželství. Jde vlastně o určitou přípravnou fázi před uzavřením manželství, v České republice právně neupravenou.[1] Upraveno je ale např. v kanonickém právu a zakládá překážku manželství „impedimentum publicae honestatis“.[2]

Muž žádá ženu o ruku

Vývoj zásnubních formalit v českých zemíchEditovat

V českých zemích je pojem zásnub znám už od středověku, kdy se zasnubovali (a zásnuby též rušili) představitelé vládnoucích rodů.[3] Ještě v první polovině dvacátého století měly zásnuby formu zásnubní hostiny. Ta byla intimnější než svatba. Oznámení zásnub se zpravidla nedělo v tisku, což je vidět z poměru zveřejněných zásnubních a svatebních oznámení.[4] Zásnubní hostinu pořádali rodiče snoubenky.[5] V současné době se výraz zasnoubení či zásnuby používá nejen pro takto formálně organizovanou slavnost, ale i tehdy, požádá-li muž o ruku ženu pouze v její společnosti a rodičům je zasnoubení oznámeno následně.[6]

Právní hledisko v českých zemíchEditovat

Institut zasnoubení jako smlouvu o smlouvě budoucí znalo již římské právo (sponsalia sunt mentio et repromissio nuptiarum futurarum).[2] Za právní institut zasnoubení považoval také obecný zákoník občanský z roku 1811, který však přesto výslovně stanovil: „Zasnoubení čili zatímní slib vstoupiti v manželství, nechť byl dán nebo přijat za jakýchkoliv okolností nebo podmínek, nezpůsobuje právního závazku, ani uzavříti manželství samo, ani plniti, co pro případ odstoupení bylo vymíněno.“[7] Tehdejší právní úprava nicméně s takovým slibem některé právní následky spojovala, např. právo snoubenky na věno a snoubence na výbavu od svých rodičů nebo možnost uzavřít svatební smlouvu a v případě zrušení zasnoubení právo na náhradu nezaviněné skutečné škody a právo požadovat zpět poskytnuté dary.[8]

Pozdější české právní úpravy již zasnoubení jakožto právní institut neznaly. Zákon o právu rodinném z roku 1949 ještě používal pojem „snoubenci“,[9] ale zákon o rodině z roku 1963 už muže a ženu, kteří chtěli uzavřít manželství, označoval jako „občany“.[10] Zasnoubení se do českého práva vrátilo až roku 1998,[11] avšak opět jen jako právně nezávazná dohoda o uzavření manželství. Obdobně zasnoubení pojímá i občanský zákoník, který roku 2014 zákon o rodině nahradil. Podle něj platí, že snoubenci jsou muž a žena, kteří spolu hodlají vstoupit do manželství.[12] Zákon po snoubencích ale vyžaduje pouze to, aby před uzavřením manželství navzájem poznali svůj zdravotní stav a aby zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů a bydlení.[13] I tato právní norma je ale jen deklaratorní, mající více morální rozměr než právní – její nedodržení totiž nemá na platnost manželství vliv. Je jí spíše zdůrazněn význam manželství ve smyslu životního společenství a zdravého prostředí pro založení rodiny.[14] Zasnoubení tak sice nemá žádné právní následky, je právně nevynutitelné, přesto je jako předchozí dohoda předpokladem k tomu, aby k uzavření manželství následně došlo.[15]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655–975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, ISBN 978-80-7400-795-8, str. 197.
  2. a b Zdeňka Králíčková: Předmanželská smlouva de lege lata a rekodifikace českého rodinného práva. In Právní rozhledy č. 6/2003, s. 263 a násl.
  3. Acoma. Václav III. [online]. E-stredovek.cz [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. 
  4. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 14. 8. 1921, s. 5. Dostupné online. 
  5. Guth-Jarkovský: Zprávy osobní a rodinné/Zasnoubení. Národní listy (Příloha). 8. 5. 1921, s. 4. Dostupné online. 
  6. BERANOVÁ, Adéla. Etiketa: Zásnuby a která pravidla zasnoubení je dobré znát. WeddingMag [online]. 2014-09-07 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. 
  7. § 45 císařského patentu ze dne 1. června 1811, č. 946/1811 ř. z., obecný zákoník občanský (dále jen jako „obecný zákoník občanský“).
  8. § 46, § 1217, § 1220, § 1231 a § 1247 obecného zákoníku občanského.
  9. Např. § 1 odst. 2 zákona ze dne 7. prosince 1949, č. 265/1949 Sb., o právu rodinném.
  10. § 2 zákona ze dne 4. prosince 1963, č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do 31. července 1998.
  11. Zákon ze dne 3. dubna 1998, č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů.
  12. § 656 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  13. § 665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
  14. Milana Hrušáková a kolektiv: Zákon o rodině, Zákon o registrovaném partnerství, komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 6–7, ISBN 978-80-7400-061-4
  15. Milana Hrušáková. Heslo „Zasnoubení“. Právnický slovník, 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, ISBN 978-80-7400-059-1

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat