Otevřít hlavní menu

Zasnoubení (latinsky sponsalia) je slib mezi mužem a ženou o tom, že spolu vstoupí do manželství. Nemá žádné právní následky, je právně nevynutitelný, přesto je jako dohoda nutným předpokladem k tomu, aby k uzavření manželství následně došlo.

Vývoj zásnubních formalitEditovat

V českých zemích je pojem zásnub znám už od středověku, kdy se zasnubovali (a zásnuby též rušili) představitelé vládnoucích rodů.[1] Ještě v první polovině dvacátého století měly zásnuby formu zásnubní hostiny. Ta byla intimnější než svatba. Oznámení zásnub se zpravidla nedělo v tisku, což je vidět z poměru zveřejněných zásnubních a svatebních oznámení.[2] Zásnubní hostinu pořádali rodiče snoubenky.[3] V současné době se výraz zasnoubení či zásnuby používá nejen pro takto formálně organizovanou slavnost, ale i tehdy, požádá-li muž o ruku ženu pouze v její společnosti a rodičům je zasnoubení oznámeno následně.[4]

Právní hlediskoEditovat

Za právní institut zasnoubení považoval pouze obecný zákoník občanský z roku 1811, který však přesto výslovně stanovil: „Zasnoubení čili zatímní slib vstoupiti v manželství, nechť byl dán nebo přijat za jakýchkoliv okolností nebo podmínek, nezpůsobuje právního závazku, ani uzavříti manželství samo, ani plniti, co pro případ odstoupení bylo vymíněno.“[5] Tehdejší právní úprava nicméně s takovým slibem některé právní následky spojovala, např. právo snoubenky na věno a snoubence na výbavu od svých rodičů nebo možnost uzavřít svatební smlouvu a v případě zrušení zasnoubení právo na náhradu nezaviněné skutečné škody a právo požadovat zpět poskytnuté dary.[6]

Pozdější právní úpravy již zasnoubení jakožto právní institut neznaly. Zákon o právu rodinném z roku 1949 ještě používal pojem „snoubenci“,[7] ale zákon o rodině z roku 1963 už muže a ženu, kteří chtěli uzavřít manželství, označoval jako „občany“.[8] Zasnoubení se do českého práva vrátilo až roku 1998,[9] avšak opět jen jako právně nezávazná dohoda o uzavření manželství. Zákon po snoubencích vlastně pouze vyžaduje, aby před uzavřením manželství navzájem poznali svůj zdravotní stav a aby zvážili uspořádání budoucích majetkových poměrů a bydlení.[10] I tato právní norma je ale jen deklaratorní, mající více morální rozměr než právní - její nedodržení totiž nemá na platnost manželství vliv. Je jí spíše zdůrazněn význam manželství ve smyslu životního společenství a zdravého prostředí pro založení rodiny.[11]

ReferenceEditovat

  1. Acoma. Václav III. [online]. E-stredovek.cz [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. 
  2. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 14. 8. 1921, s. 5. Dostupné online. 
  3. Guth-Jarkovský: Zprávy osobní a rodinné/Zasnoubení. Národní listy (Příloha). 8. 5. 1921, s. 4. Dostupné online. 
  4. BERANOVÁ, Adéla. Etiketa: Zásnuby a která pravidla zasnoubení je dobré znát. WeddingMag [online]. 2014-09-07 [cit. 2017-08-28]. Dostupné online. 
  5. § 45 císařského patentu ze dne 1. června 1811, č. 946/1811 ř. z., obecný zákoník občanský (dále jen jako „obecný zákoník občanský“)
  6. § 46, § 1217, § 1220, § 1231 a § 1247 obecného zákoníku občanského
  7. Např. § 1 odst. 2 zákona ze dne 7. prosince 1949, č. 265/1949 Sb., o právu rodinném
  8. § 2 zákona ze dne 4. prosince 1963, č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění do 31. července 1998
  9. Zákon ze dne 3. dubna 1998, č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů
  10. § 665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  11. Milana Hrušáková a kolektiv: Zákon o rodině, Zákon o registrovaném partnerství, komentář. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 6–7, ISBN 978-80-7400-061-4

Externí odkazyEditovat