Wikipedista:Psax/Pískoviště/Gemmoterapie
Gemmoterapie je pseudovědecký[1] aternativní léčebný postup vyvynutý belgickým lékařem Polem Henrym, který využívá rostoucí embryonální tkáně rostlin, jako jsou mladé výhonky, pupeny a kořínky, připravené macerací ve směsi vody, glycerinu a alkoholu k získání extraktu zvaného „glycerinový macerát“. Vychází z předpokladu, že meristém obsahuje tzv. „informační energii“, která může léčit.[2][3][4]
Podle zásad medicíny založené na důkazech je gemmoterapie od počátku neopodstatněná, protože její tvůrci a propagátoři nikdy nepředložili žádné důkazy o léčebné účinnosti. Kromě toho žádná vědecká studie neprokázala účinnost.[5]
Historie editovat
Slovo gemmoterapie pochází z latinského "gemmae", což znamená jak poupě, tak drahý kámen, což je narážka na zdánlivou stabilitu poupat v zimě a zároveň na jejich drahocennost.
Pol Henry byl první, kdo tvrdil, že meristém (rostlinná tkáň tvořená rychle se dělícími buňkami, která tvoří růstovou zónu rostlin) údajně obsahuje veškerou „informační energii“ ve vývoji stromů a že tato energie může léčit. Tuto léčebnou praxi nazval „fytoembryoterapií“, která se později stala gemmoterapií. Tento název jí dal homeopat Max Tetau.[2][3][4]
V ČR se gemmoterapií nejdříve zabýval bylinář Rudol Franěc, později Josef A. Zentrich a ing. Jiří Janča.[6]
Údajné principy fungování editovat
Pupen má u báze meristematickou zónu tvořenou nediferencovanými buňkami, které nevytvářejí fotosyntézu (nefunkční plastidy), které se ale v době prasknutí pupenu velmi rychle množí. Dokud je naživu, může meristém růst neomezeně dlouho a každý rok vytváří listy stromu (jedna z těchto rostlinných buněk může in vitro obnovit celou rostlinu).[2]
Podle Philippa Andriannea obsahují tyto pupeny veškerou „sílu rostliny“.[7] Embryonální buňky jsou ve fázi intenzivního množení buněk a obsahují více nukleových kyselin (genetické informace) než ostatní tkáně, obsahují minerální látky, stopové prvky, vitamíny a různé růstové faktory, jako jsou hormony (auxiny, giberelin) a enzymy, a také koncentrovanou minerální mízu, kterou strom nebo rostlina vytváří na jaře.[3][4]
Podle Pola Henryho gemmoterapie mobilizuje „potenciální biologické energie“[2] embryonálních prvků. Pupeny mají být skutečným koncentrátem informací, obsahující potenciál celého rostlinného organismu. Glycerinový macerát z lípy stříbrné (Tilia tomentosa) by tak měl mít jak sedativní účinky květů, tak depurativní a diuretické účinky dřeva. Podobně i pupen hlohu (Crataegus oxyacantha nebo Crataegus monogyna) má mít léčivé vlastnosti plodů (působení na srdeční sval) i květů (srdeční rytmus).[4]
Koncentrovaný galenický přípravek editovat
Tuto metodu doporučuje belgická škola. Čerstvé pupeny se macerují ve směsi alkoholu, rostlinného glycerinu a vodných rozpouštědel tak, aby každá kapalina tvořila 1/3 celkové hmotnosti. Po maceraci a filtraci se získá glycerinový macerát.
Výhody editovat
- Jako rozpouštědlo se používá voda. Ta pak údajně může hrát svou roli při extrakci účinných látek a „energetickém přenosu“ pupenu.[3]
- Dávkování se pohybuje v průměru od 5 do 15 kapek denně. Tento počet kapek lze snadno spočítat.
Nevýhody editovat
- Nepřiměřené používání tohoto výrobku se může rychle ukázat jako nebezpečné.[zdroj?]
Nedostatek důkazů o účinnosti editovat
Gemmoterapie je od počátku neopodstatněná, protože její tvůrci a propagátoři nikdy nepředložili žádné důkazy o léčebné účinnosti.[5]
I když vědeckých poznatků o léčivých účincích rostlin stále přibývá, gemmoterapie dosud nebyla předmětem žádné seriózní vědecké publikace.
Nebyla předmětem žádné randomizované dvojitě zaslepené studie, jediné metody uznávané jako spolehlivé, ani nebyla publikována v uznávaném odborném časopisu.[5]
Gemmoterapie je propagována zejména na veletrzích věnovaných „wellness“, uprostřed koktejlu dalších pseudověd a „falešných léků“.[8]
Souvislosti s tradiční senegalskou medicínou editovat
V tradiční senegalské medicíně byly zaznamenány léčebné postupy, které sice používají odlišné metody přípravy, ale jinak jsou podobné, a to ještě před Pol Henryho koncepcí gemmoterapie: maceráty kořenů baobabu afrického a kořenů Cassia occidentalis k získání močopudných účinků, mladé listy a kořeny Terminalia laxiflora zbavené šťávy k léčbě kachexie a úplavice u Fulanů a Toucouleurů, trituraci kořenů a mladých semenáčků Prosopis africana k získání močopudných účinků nebo různá použití datlovníku Phoenix reclinata: kořeny u Wolofů a Lebousů proti bolestem žaludku, celá poupata nebo odvar u Bassarů proti únavě spojené s fyzickou námahou, mladé listy proti očním chorobám.[9]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ GONZÁLES, Gloria; ARROYO, Jesús. Sanidad clasifica 73 técnicas como pseudoterapia y estudia incluir 66 más [online]. Sanitaria ¨¨, 28. 2. 2019. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ a b c d POL, Henry. Gemmotherapie Therapeutique par les extraits embryonnaires végétaux. [s.l.]: [s.n.], 1982. (francouzsky)
- ↑ a b c d ANDRIANNE, Philippe; LEUNIS, J. C. Les bases de la prescription en gemmothérapie : paramètres biologiques sériques et phytosociologie. Phytothérapie. 14. 11. 2008, roč. 6, s. 301–305. (francouzsky)
- ↑ a b c d ANDRIANNE, Ph. La gemmothérapie: passé, présent et avenir. Phytothérapie. 11. 1. 2008, čís. 6, s. 29–32. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c KERSCHNER, B. Heilsame Knospen? Die fragwürdige Welt der Gemmotherapie [online]. Medizin Transparent, 1. 12. 2016. Dostupné online. (německy)
- ↑ ZENTRICH, Josef A. Gemmoterapie. [s.l.]: Eminent, 2007. 171 s. Dostupné online. ISBN 8072813216.
- ↑ ANDRIANNE, Philippe. Traité de gemmothérapie : la thérapeutique par les bourgeons. Bruxelles: AMYRIS, 2011. 384 s. ISBN 978-2875520012. (francouzsky)
- ↑ HERTEL, Olivier; DELATTRE, Valentine. Reportage: Salon Marjolaine : le rendez-vous des fakemed. Sciences et Avenir [online]. 29. 11. 2018. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ KERHARO, J. L'aromathérapie et la gemmothérapie dans la pharmacopée sénégalaise traditionnelle. S. 109–141. Journal d'agriculture tropicale et de botanique appliquée [online]. 1971. Roč. 18, čís. 4, s. 109–141. DOI 10.3406/jatba.1971.6847. (francouzsky)