Wikipedista:Mojmir Churavy/TestovaciStrankaDA

Marie Churavá
Marie Churavá (březen 1942)
Rodné jméno	Volfová
Narození	14. dubna 1897 Praha, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. ledna 1982 Praha, Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy v Praze, Hřbitov VII, Oddělení 14c, Hrob číslo 23 (50°4′52,2″ s. š., 14°27′51″ v. d.)
Bydliště	Lucemburská 35, Praha 11; Nitranská 11, Praha 3
Národnost	česká
Vzdělání	Městská ženská škola průmyslová pro šití bílého prádla a oděvnictví
Povolání	žena v domácnosti
Domovské město	Praha
Ocenění	Pamětní odznak SOPVP 1939–1945 (1948); Pamětní odznak druhého národního odboje (1951); Pamětní plaketa za záslužnou činnost – Ústřední výbor národní fronty (1968)
Nábož. vyznání	katolické
Choť	Josef Churavý
Děti	Plukovník ve výslužbě Ing. Václav Churavý (1923–2001); PhDr. Miloslav Churavý (1926–2014)
Rodiče	Václav Volf (1870–1944); Marie Volfová (rozená Heroldová; 1875–1962)
Příbuzní	bratr: Antonín Volf/Wolf (1895–1951)

Marie Churavá (14. dubna 1897, Praha – 29. ledna 1982, Praha) byla manželkou plukovníka generálního štábu (in memoriam brigádního generála) Josefa Churavého. Patřila mezi statečné ženy druhého československého odboje. Až do 25. srpna 1943, kdy byla zatčena, aktivně pomáhala v ilegální činnosti svému muži a po jeho zatčení 9. října 1941 pak pokračovala sama v podzemní organizaci zabývající se sociální péčí o mládež v rodinách zatčených a popravených. Po druhé světové válce byl v roce 1948 oceněn její přínos pro domácí odboj v protektorátu udělením Pamětního odznaku SOPVP 1939–1945, v roce 1951 obdržela Pamětní odznak druhého národního odboje a v roce 1968 ji Ústřední výbor národní fronty udělil k 50. výročí vzniku ČSR Pamětní plaketu za záslužnou činnost.

Život

Marie Churavá (rozená Volfová) se narodila 14. dubna 1897 v Praze do rodiny Václava Volfa (1870–1944) a jeho manželky Marie Volfové (1875–1962), rozené Heroldové. Její otec byl klempířský mistr a měl malou soukromou živnost na pražském Žižkově. Mariin o dva roky starší bratr Antonín Volf (1895–1951) byl odborným učitelem a v klempířské dílně pomáhal s živností svému otci.

Marie vychodila v letech 1903 až 1908 pětitřídní obecnou dívčí školu na pražském Žižkově (IV. obvod). (Oficiálně se škola jmenovala IV. obecná škola dívčí pětitřídní v Žižkově.) Po jejím absolvování pokračovala na Dívčí škole měšťanské v Žižkově, kterou absolvovala během let 1908 až 1911. Následovalo (mezi léty 1911 až 1914) studium na odborné škole v Karlíně. Jednalo se o Městskou ženskou školu průmyslovou pro šití bílého prádla a oděvnictví (někdy uváděna zjednodušeně v dotaznících jako čtyřletá průmyslová škola pro ženská povolání). Studium na této průmyslové pokračovací škole pro dívky bylo podmíněno školným ve výši 40 Korun na školní rok musel být uhrazeno předem v pololetí. Kromě této školy se Marie věnovala ještě trochu hudebnímu vzdělání a to v Klavírní škole Ludmily Bubeníčkové v Žižkově. Tady se učila (v letech 1907 až 1909) teorii hudby, hraní etud a skladeb i čtyřruční klavírní hře.

• Marie Volfová před svatbou v roce 1922
• 
  1913
• 
  V kroji (1914)
• 
  1914
• 
  S nastávajícím (1915)
• 
  1917
• 
  1918

Po desetileté známosti se Marie Volfová dne 4. února 1922 vdala za kapitána dělostřelectva Josefa Churavého. V následujícím roce se jim narodil syn Václav (* 1923) a o tři roky později syn Miloslav (* 1926).

• S manželem a oběma syny
• 
  1926
• 
  1927
• 
  1927

• S oběma syny
• 
  Před cestou do Ameriky (1930)
• 
  Před cestou do Ameriky, detail (1930)
• 
  V březnu 1942

Druhá světová válka

Josef Churavý

Stručné shrnutí klíčových informací o manželovi Josefu Churavém uvedla Marie Churavá v dokumentu souvisejícím s novou úpravou důchodového zabezpečení odbojářů ve smyslu zákona schváleného národním shromážděním 19. prosince 1968. V dokumentu požadovala přepočet svého vdovského důchodu a k osobě svého manžela uvedla následující:

Můj manžel Josef Churavý byl v době od 17. listopadu 1917 do 17. února 1920 v ruských legiích (osobní číslo legií 52312; legionářské potvrzení číslo 40099 z 27. června 1923), evakuován na lodi Shunko-Maru s československou důstojnickou školou ruských legionářů jako poručík, aktivován byl 19. června 1920, po absolvování Vysoké školy válečné v Praze od 20. září 1923 důstojníkem generálního štábu, poslední povýšení za života 1. ledna 1937 na plukovníka, hned po zřízení protektorátu začal ilegálně pracovat, 6. února 1940 odešel do podzemí a pracoval ve skupině ON, později ÚVOD, 6. srpna 1940 odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti, zatčen 9. října 1941 a 30. června 1942 popraven zastřelením, 26. října 1946 (Osobní věstník Ministerstva národní obrany číslo 101 ze dne 26. října 1946) povýšen in memoriam na brigádního generála propůjčením služebního místa 2. platové stupnice ve služební kategorii důstojníků absolventů vojenské akademie s účinností a pořadím od 1. května 1942.

Marie Churavá, O svém choti Josefu Churavém v žádosti o přepočet vdovského důchodu (rok 1969),

Po 15. březnu 1939 a příchodu Němců ukryl plukovník Josef Churavý cenné přístroje a mapy z Vojenského zeměpisného ústavu v Praze Bubenči. Velmi záhy se zapojil do podzemního vojenského protiněmeckého hnutí, jehož byl čelným představitelem. A byl to právě on, kdo podával cenné zpravodajské informace i do východní oblasti. Unikl zatčení a dne 6. února 1940 se uchýlil do ilegality, kde pracoval ve skupině ON, v PVVZ a později i v ÚVODu jako zpravodaj a správce cařihradské vysílačky. Komě toho se věnoval sociální práci v Katolické Charitě a v Sociální péči o mládež, kde jeho manželka Marie pracovala společně s ním. V nepřítomnosti byl odsouzen 6. srpna 1940 k trestu smrti; dopaden a zatčen byl 9. října 1941; vězněn, vyslýchán a těžce mučen; nakonec popraven 30. června 1942 na střelnici v pražských Kobylisích.

Antonín Volf

Její bratr Antonín Volf v klempířské dílně svého otce vyráběl v roce 1939 pro odbojáře (svého švagra plukovníka generálního štábu Josefa Churavého; dr. Václava Holého; podplukovníka Josefa Mašína; podplukovníka Josefa Balabána a podplukovníka Jana Studlara) ochranná plechová letovaná pouzdra na zbraně a na písemnosti. Antonín Volf byl zatčen 24. srpna 1942 v bytě Marie Churavé v Lucemburské 35 na Praze XI.

Marie Churavá

Po celou dobu pobytu Josefa Churavého v ilegalitě mu jeho manželka Marie pomáhala v odbojové práci. I po jeho zatčení (9. října 1941) dál pracovala v odboji a neustala v této činnosti ani po jeho popravě (30. června 1942). Po zatčení manžela jej zastoupila v podpůrné akci skupiny při sociální péči o mládež.

Ihned po odchodu Josefa Churavého do podzemí (ilegality, 6. února 1940) navštívila Marii Churavou paní Růžena Honzů, která pracovala v sociální péči, což byla organizace ilegálně podporující rodiny zatčených a popravených pracovníků národního odboje. Pravidelně pak rodině Churavých přinášela peněžitou podporu a často i živobytí.

Se svojí odbojovou činností se mně přímo nesvěřoval. Byla jsem skutečně více než životní družkou, nebylo mezi námi tajností, avšak o svojí ilegální činnosti nerad mluvil a když tak jenom v náznacích. Věděla jsem, že je ilegálně činným, věděla jsem, kde se v podzemí ukrývá, stýkal jsem se tam s ním, avšak moje vědomost byla omezena jen na kusé zprávy, jimž bych mohla těžko dáti určitý spád.

Marie Churavá v roce 1947, O ilegální činnosti svého manžela Josefa Churavého,

Bývalý podplukovník Josef Dobeš (* 10. února 1898, Jevíčko okres Svitavy), bytem Praha 2 – Vinohrady, Uruguayská 23, předával v době, kdy se musel Josef Churavý v únoru 1940 uchýlit do ilegality, důležitý zpravodajský materiál určený pro odbojové skupiny, kde byly oba zapojeni (tj. Obrana národa a „Bílá Hora“). Jednalo se o materiály z Vojenského zeměpisného ústavu (a jeho nástupní organizace) a to zejména mapy, tištěné tam pro potřeby nacistické branné moci a pro německou armádu. V podzemním spojení Churavý – Dobeš zajišťovala Marie (až do svého zatčení 25. srpna 1943) spojku: předávala požadavky odboje Dobešovi a zpětně od něj přijímala materiály, které předávala odboji.

S otcem pracovala i moje matka, která byla přímo činná v skryté síti sociální péče. Spolu se svým bratrem byla zatčena v srpnu 1943 pro neohlášené tajné schůzky s mým otcem, a to na udání jeho bývalého nelegálního bytného. Jen díky její osobní statečnosti při konfrontaci s tím člověkem jsme byli s bratrem ušetřeni věznění.

Miloslav Churavý, O zatčení matky Marie a jejího bratra

V srpnu 1943 vyzradil v místní hospodě v opilosti stánkař Linhart, že se v jeho bytě skrýval vysoký důstojník odboje a že jej tam navštěvovala jeho manželka a děti. Při konfrontaci Linharta a Marie Churavé před soudem svým rozhodným postojem zachránila Marie své děti tvrzením, že synové nikdy v bytě pana Linharta nebyli a že se se svým otcem v ilegalitě nikdy nesetkali. Vyzvala pana Linharta, aby jí do očí zopakoval svoje tvrzení o návštěvě synů u něj doma, což on neučinil. Vzala tím vinu na sebe..

Byla zatčena kvůli stánkaři Linhartovi, který prodával na Nuselském trhu. Byl to prostý člověk, rád si přihnul. A jednou se v hospodě začal chlubit, že ukrýval také důstojníka. Byl tam fízl, sbalil ho a po nátlaku prozradil, že jsme se všichni s otcem stýkali!

Miloslav Churavý, O zatčení jeho matky Marie Churavé, ústní vzpomínka

Byla zatčena 25. srpna 1943. Marie i její bratr Antonín byli nařčeni ze styku s ilegálně pracujícími osobami, hlavně pak z podpory a ukrývání Josefa Churavého.

Matka nezapírala, že se s ním vídala. Ale nás se snažila za každou cenu uchránit. Uvěřili jí. Ale sama prošla třemi koncentračními tábory.

Miloslav Churavý, O zatčení jeho matky Marie Churavé, ústní vzpomínka

Po celou dobu věznění Marie Churavé v nacistických káznicích a koncentračních táborech se paní Růžena Honzů starala o Mariiny syny Václava a Miloslava, aby netrpěli hladem. V ilegální činnosti pomáhala paní Růženě Honzů i její mladá dcera Mahulena. Obě ženy také pomáhaly s vyřizováním úředních věcí týkajících se rodin popravených. (U Honzů doma se také nějaký čas rozmnožoval ilegální časopis V boj.)

Věznění Marie

Marie Churavá prošla po svém zatčení několika vězeními a německými koncentračními tábory. V Praze na Pankráci byla držena ve vazbě prvních sedm měsíců (od 25. srpna 1943 do 21. března 1944) Dne 21. března 1944 následoval její přesun do Malé pevnosti v Terezíně, kde byla vězněna pět měsíců (od 21. března 1944 do 10. srpna 1944). Poté následovala 10. srpna 1944 deportace do KT Ravensbrücku (na severu Německa asi 90 km od Berlína), kde pobývala jen dva týdny, tj. v době od 10. srpna 1944 do 25. srpna 1944. Nejdelší dobu věznění v Německu ovšem prožila Marie v Siemensstadtu u Oranienburgu nedaleko Berlína, kde byla od 25. srpna 1944 do 28. března 1945, tj. sedm měsíců. (V koncentračním táboře byly vesměs Rusky, Polky, Italky, Jihoslovanky a Francouzsky a jenom asi šest Češek.) Necelý měsíc pak strávila ke konci druhé světové války v KT Sachsenhausenu (od 28. března 1945 do 21. dubna 1945).

Mezi lokalitami Lützow a Parchim je vzdálenost asi 50 km vzdušnou čarou.

Poté, co dosáhla Rudá armáda rychlým postupem břehů řeky Odry a fronta se přiblížila k táboru, rozkázal velitel tábora již na počátku února 1945 zahájit přípravy k evakuace tábora. Dne 21. dubna 1945 opustilo zhruba 25 000 vězňů koncentrační tábor a vydalo se po skupinách spolu s dalšími 8 000 vězni z blízké letecké továrny Heinkel na tzv. pochod smrti (každý, kdo nestačil třebas pro nemoc, únavu, z hladu apod. byl na místě během přesunu zastřelen) směrem na severozápad. Cílem byl KT Neuengamme v Hamburku, kam ale vězni už nedošli. Během dvou týdnů (od 21. dubna 1945 do 4. května 1945) prošla Marie s pochodem smrti trasu dlouhou asi 300 km až do Lützowa u Parchimu v dnešní spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. V posledních dnech druhé světové války panoval v Parchimu velký chaos. Městem projížděly četné uprchlické vlaky, byli zde nejen vězni z koncentračních táborů. ale i rozptýlení vojáci Wehrmachtu a Waffen-SS. Americká průzkumná jednotka vedená Williamem Allenem Knowltonem přešla město bez boje směrem k městu Lübz. Kolem 3. května 1945 Rudá armáda definitivně obsadila Parchim. Tam se také 4. května 1945 dočkala Marie osvobození. Návrat do vlasti přes Polsko jí (ještě s dalšími osvobozenými vězni) trval měsíc. Během putováni si vařili polévku z kopřiv a jedli, co vyžebrali nebo našli na polích a zahradách. Vzpomínala, jak je jednou na cestě obdarovali soudkem černého piva a cukrem Rusové, s nimiž se náhodně setkali, a jak je tyto potraviny „zachránily“. Na naše území se dostala u Ostravy. Odtamtud už je českoslovenští železničáři vzali vlakem do Prahy. Ke svým dvěma synům (které jen svoji statečností při výsleších a konfrontacích uchránila před nacistickým vězněním) se vrátila 2. června 1945, ostříhaná dohola, ve vězeňských šatech (vystaveny v muzeu v Žamberku), značně zesláblá a vyčerpaná.

Měla na hlavě takového ježečka a já jí ho hladi ... Ohromně jí pomohla služka Anna Norková (bytem Praha XI. Lucemburská 40) od generála (Jaroslava) Janáka, naše známá. Nebýt jí, tak matku zastřelili. Nohy měla oteklé, byla celá nešťastná. Šly spolu, Anna Norková jí nesla kabát a dodávala jí kuráž: „Nesmíte do příkopu, tam je smrt! Na vás doma čekají chlapci!“

Miloslav Churavý, O návratu jeho matky Marie Churavé do Prahy, ústní vzpomínka

Věznění Antonína

Antonín Volf byl vězněn napřed na Pankráci (asi sedm měsíců), potom převezen do KT Malá pevnost v Terezíně a nakonec do KT Buchenwad, kde se dočkal osvobození 11. dubna 1945 americkými jednotkami (ARCENT, tzv. třetí armáda, 89. infanterie) a odkud se vrátil do Prahy. Pobyt v německých káznicích a koncentračním táboře si vybraly svoji daň na podlomeném zdraví, Antonín zemřel v roce 1951.

Po druhé světové válce

• Již 19. května 1945 zvolilo předsednictvo rodičovského sdružení při československém státním reálném gymnáziu v Praze XI. Marii Churavou čestnou členkou předsednictva.

• Od roku 1947 byla Marie členkou V. jednoty Svazu protifašistických bojovníků (SPB) v Praze 11 (členský průkaz číslo A 10878). Na evidenční kartě uvedla uvedla datum zatčení 25. srpna 1943, datum propuštění 4. května 1945 a jako důvod zatčení sociální péče o pozůstalé.

• Poválečné dokumenty
• 
  Evidenční záznam léčebné péče (1945)
• 
  Osvědčení o státním občanství (1947)
• 
  Osvědčení o státním občanství (1958)

• Koncem třicátých let dvacátého století Josef Churavý společně se svými rodiči koupil v dražbě vilu „Jožku“ v Chrástu nad Sázavou číslo popisné 101. Původně to byl rodinný domek ševce s patrem pro letní hosty a dílnou u silnice. V této nemovitosti bydleli Josefovi rodiče někdy od roku 1939. Za protektorátu Němci nemovitost zabavili, jako součást propadnutí majetku odsouzeného Josefa Churavého. Po skončení druhé světové války se pak ovdovělá Marie Churavá domohla 3. března 1947 anulování rozsudku německého zemského soudu ze 6. srpna 1940 ohledně svého manžela. V pozůstalostním řízení pak došlo k navrácení této nemovitosti zpět do vlastnictví rodiny.

• Nemovitost v Chrástu nad Sázavou
• 
  pohled zleva od silnice
• 
  pohled shora ze zahrady
• 
  pohled zprava od silnice
• 
  Celkový pohled na obec od řeky Sázavy (vila je v pravé části pohlednice)

• Dne 5. června 1948 byla oceněna Pamětním odznakem SOPVP 1939–1945

• Dne 9. května 1951 byla oceněna Pamětním odznakem druhého národního odboje

• Pamětní odznaky
• 
  Pamětní odznak SOPVP 1939–1945
• 
  Pamětní odznak druhého národního odboje

• Stručné shrnutí klíčových informací o své osobě uvedla Marie Churavá v dokumentu souvisejícím s novou úpravou důchodového zabezpečení odbojářů ve smyslu zákona schváleného národním shromážděním 19. prosince 1968. V dokumentu požadovala přepočet svého vdovského důchodu a ke své osobě uvedla následující:

Já, Marie Churavá, jsem byla od odchodu svého manžela do ilegality 6. února 1940 do 24. srpna 1943 příslušnicí československého domácího ilegálního hnutí, 25. srpna 1943 zatčena a do 5. května 1945 vězněna na Pankráci, v Terezíně, Rawensbrücku, Siemensstadtu, Sachsenhausenu, 2. června 1945 jsem se vrátila do Prahy (registrační číslo 76615; registrační průkaz z 27. června 1945 vydaný ministerstvem práce a sociální péče; osvědčení podle paragrafu 8 Zákona 255/1946 Sbírky vydaném MNO čj. 85847-Chu-48/1948, evidenční číslo 40995).

Marie Churavá, O své osobě v žádosti o přepočet vdovského důchodu (rok 1969),

• V roce 1952 se bytová situace Marie Churavé, pečující o svoji 77 letou nemocnou matku (vdovou po malém klempíři, která byla úplně bez prostředků.) v Praze se zkomplikovala. Potřebovala, aby se její syn Miloslav přihlásil k trvalému pobytu k ní a její matce do Prahy, jinak hrozila ztráta „vojenského“ bytu. Po písemné intervenci prosebným dopisem k rukám paní Marty Gottwaldové, choti Klementa Gottwalda, byl nakonec její mladší syn Miloslav přeložen coby učitel od září 1953 do Prahy. V roce 1952 byla ženou duševně a tělesně vyčerpanou, ve stálém lékařském ošetřování. Svoji momentální rodinnou situaci popsala Martě Gottwaldové takto:

Vážená paní Gottwaldová, choti pana presidenta!
Odpusťte, že Vás obtěžuji a prosím o laskavé vyslyšení.
Jsem vdova po plukovníkovi generálního štábu Josefu Churavém, jenž byl prvním českým důstojníkem odsouzeným německými okupanty 6. srpna 1940 na smrt, protože odvezl a ukryl před nimi z Vojenského zeměpisného ústavu v Praze cenné přístroje a hlavně mapy, jež mohly pro okupanty býti velmi cennými při jejich vpádu do Polska. Unikl zatčení a s plukovníky Balabánem a Mašínem a s generálem Homolou vytvořil vedení vojenského odbojového hnutí "ÚVOD", kde vedle věcí vojenských obstarávali i věci sociální, nečině při rozdílení podpor rozdílu mezi postiženými, ať byli důstojníky nebo dělníky, nebo se lišili politickým přesvědčením. Byl zatčen 9. října 1941 a po heydrichiádě podruhé odsouzen na smrt a 30. června 1942 popraven v Kobylisích. Po Květnové revoluci byl in memoriam jmenován generálem a vyznamenán československým válečným křížem 1939.
Za rok potom jsem byla po zradě jednoho z manželových spolupracovníků zatčena také já se svým bratrem, pro pomáhání v mužově podzemní práci. Dva roky v koncentračních táborech Pankrác, Terezín, Rawensbrück, Oranienburg Sachsenhausen a 300 kilometrový pochod smrti, před kterou mne zachránil jen rychlý postup Rudé armády, podryly mé tělesné zdraví tak, že jsem ve stálém lékařském ošetřování. Trpím nedoslýchavostí. Po svém návratu z Německa po osvobození jsem byla vyznamenána Pamětním odznakem (SOPVP) 1939–1945 a Pamětním odznakem druhého národního odboje.
Můj bratr před rokem zemřel na následky věznění v koncentračních táborech a mně připadla veškerá starost o 77 letou, nemocnou matku, která jako vdova po malém klempířském mistru nemá žádný důchod.
K těmto mým prožitým útrapám se připojila nová starost o udržení mého bytu v Praze. Vojenská správa mi slíbila ponechat byt jedině v tom případě, že v něm bude se mnou jako penzistkou bydlet v Praze zaměstnaný můj syn Miloslav Churavý, učitel pro školy třetího stupně, který má před přísnými zkouškami doktorskými.
Zničená starostmi jsem se rozhodla požádat pana ministra školství, věd a umění o přeložení mého syna Miloslava do Prahy. Dopisem ze dne 7. listopadu 1952 mi odpovědělo ministerstvo, že mé žádosti nemohou vyhovět.
Obracím se k Vám s prosbou osudem stíhané žen, která s odříkáním dala svému synovi možnost vystudovali filosofickou fakultu a prosím Vás abyste se přimluvila o jeho přeložení do Prahy.
Už jako patnáctiletý chlapec pomáhal nám oběma rodičům v odbojové činnosti. Jeho zdravotní stav není právě dobrý. Po úraze v dětství má jen jedno oko a skleněná protéza mu už dvakrát praskla vlivem chladu ve špatně vytopených podkrovních světničkách, ve kterých na venkově žije. Že se práci nevyhýbá a že si je vědom své povinnosti vůči státu, který mu dal vystudovat, ukazuje, že ihned po skončení studií v roce 1950 byl vyslán fakultní organisací KSČ jako externí učitel do kurzu ministerstva vnitra v Kolodějích, kde učil celé tři letní měsíce až do té doby, kdy byl krajským národním výborem v Plzni povolán na střední školu v Manětíně. Po vánocích odešel jako učitel–brigádník vychovatel hornických učňů do Královského Poříčí v Sokolovském revíru. Odtud byl povolán ministerstvem národní bezpečnosti do dalšího kurzu, tentokrát ve Veltrusích u Prahy. V září 1951 nastoupil opět na střední školu v Plasích a šest týdnů před koncem školního roku učil na střední škole v Žihli. Začátkem letošního školního roku nastoupil na střední školu v Kdyni, okres Domažlice, kde učí dodnes. Dosud jezdil téměř každý pátek večer domů, ale teď mu vzali volnou sobotu, takže nebude moci týdně přijíždět, když musí vždy v neděli odpoledne zas odjet. Potřebuji také, aby mi finančně pomohl v podpoře mé přestárlé matky.
Proto Vás prosím, vážená paní, abyste pochopila všecky důvody mé žádosti a přispěla svou pomocí ke spojení matky se synem a k zabezpečení mého klidnějšího stáří.
V bytě, ve kterém žiji z „milosti“ vojenské správy, žiji už plných třicet let a vážou se k němu milé vzpomínky na dětství mých dvou synů (starší je aktivním důstojníkem) i na léta manželství.
Tím končím, vážená paní, svůj zoufalý dopis a prosím o Vaše laskavé pochopení a pomoc, neboť nevěřím, že není možné mým prosbám vyhověti.
Děkuji Vám předem za vše a zůstávám
Vaše Marie Churavá.

Marie Churavá, Prosebný dopis Martě Gottwaldové (rok 1952),

• K 50. výročí vzniku ČSR (28. října 1968) udělil Ústřední výbor národní fronty Marii Churavé Pamětní plaketu. Pamětní plaketu za záslužnou činnost předal Marii Churavé Obvodní výbor národní fronty Praha 3.

• Marie Churavá zemřela 29. ledna 1982. Na jejím pohřbu promluvil i zástupce Svazu protifašistických bojovníků (SPB), jehož byla členkou od roku 1947. Ten uvedl, že v odbojové činnosti pokračovala i v koncentračním táboře tím, že zorganizovala provádění sabotážních akcí mezi spoluvězeňkyněmi. Vězněné ženy plnily střelný prach do nábojnic, a tak je přesvědčila, aby si vždy cestou do práce nabraly do zástěr (a kapes) prach z cesty a ten pak nepozorovaně přidávaly do střelného prachu v plněných nábojnicích.

• Úmrtní list a oznámení
• 
  Úmrtní list (titulní strana)
• 
  Úmrtní list (druhá strana)
• 
  Úmrtní oznámení

Hrubo

• Text opatřený zdrojem.
• Příklad prvního použití (definice) poznámky.
• Text opatřený identickou poznámkou definovanou dříve.

Odkazy

Související články

• Josef Churavý
• Miloslav Churavý
• Václav Churavý

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Churavá na Wikimedia Commons

Portály: Česko | Lidé | Druhá světová válka

[[Kategorie:Narození v Praze]] [[Kategorie:Narození 1897]] [[Kategorie:Narození 14. dubna]] [[Kategorie:]] [[Kategorie:]] [[Kategorie:]] [[Kategorie:Úmrtí v Praze]] [[Kategorie:Úmrtí 1982]] [[Kategorie:Úmrtí 29. ledna]] [[Kategorie:Ženy]]