Otevřít hlavní menu

Oranienburg

obec v zemském okresu Oberhavel v Německu

Oranienburg (česky Bocov)[zdroj?] je německé město, ležící ve spolkové zemi Braniborsko. Je správním městem okresu Oberhavel. Leží na obou březích řeky Havoly, 25 km severně od centra Berlína.

Oranienburg
Oranienburg St.Nicolaikirche.jpg
Oranienburg – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 34 m n. m.
Stát NěmeckoNěmecko Německo
spolková země BraniborskoBraniborsko Braniborsko
zemský okres Oberhavel
Oranienburg
Oranienburg
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 162,37 km²
Počet obyvatel 41 590 (2009)
Hustota zalidnění 256,1 obyv./km²
Správa
Starosta Hans-Joachim Laesicke
Oficiální web www.oranienburg.de
PSČ 16515
Označení vozidel OHV
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Správní členěníEditovat

Oranienburg sestává z devíti částí:

  • Friedrichsthal
  • Germendorf
  • Lehnitz
  • Malz
  • Oranienburg
  • Sachsenhausen
  • Schmachtenhagen
  • Wensikendorf
  • Zehlendorf

HistorieEditovat

Původní slovanské jméno města znělo Becov nebo Bečov, poněmčele Bötzow.[1] Bylo založeno ve 12. století, první písemné zmínky pocházejí z roku 1216. Jako zakladatel hradu je uváděn Albrecht I. Medvěd. Kolem hradu se brzy usadili obchodníci a řemeslníci.

V roce 1646 si Fridrich Vilém I. Braniborský vzal za choť Luisu Henriettu Oranžskou. Ta byla městem Bötzow a jeho okolím tak přitahována, že jí manžel celou oblast daroval. Luisa nařídila přestavbu hradu, tentokrát v holandském stylu, a nazvala jej podle své dynastie Oranienburg. K přejmenování došlo roku 1653.

Období nacismuEditovat

Město nechvalně proslulo jako místo, kde v roce 1933 vznikl v opuštěném pivovaře jeden z prvních nacistických koncentračních táborů. Byli tu uvězněni berlínští komunisté a další odpůrci nacistů. Tábor fungoval do roku 1934. Později, roku 1936, vznikl mezi Oranienburgem a obcí Sachsenhausen tábor Sachsenhausen. Ten byl v činnosti až do dubna 1945, kdy byli vězni osvobozeni Rudou armádou. V jeho zdech dle dochovaných dokumentů zahynulo minimálně 20.000 lidí. Tábor sloužil pro výcvik nových dozorců. Vedle tábora sídlil Inspektorát koncentračních táborů (IKL), hlavní organizační centrála pro správu všech nacistických koncentračních táborů.

Město bylo také součástí programu nukleární energie nacistického Německa. Nedaleko nádraží byla už v roce 1926 postavena továrna na luminiscenční barvy společnosti Auergesellschaft. Tzv. Auer-Werke se již ve 30. letech zabývala také radioaktivními látkami a po okupaci československého pohraničí se stala jedním z hlavních zpracovatelů jáchymovského uranu a také Thoria. Podle tvrzení, jež předložil britský historik Antony Beevor, měl Stalin veliké přání zmocnit se výsledků tohoto programu. Z tohoto důvodu bylo město 15. března, týden předtím, než padlo do rukou Rudé armádě, vybombardováno letadly 8. letecké armády USAAF. Některé čtvrti Oranienburgu poblíž nádraží jsou proto dodnes zamořené extrémně vysokými hodnotami radioaktivním Thoriem-232 a Radiem-226.[2]

PamátkyEditovat

  • Zámek Oranienburg, ve kterém sídlí muzeum, zámecký park a oranžérie
  • evangelický kostel Sv. Mikuláše, který postavil v novorománském slohu architekt Friedrich August Stüler (kostel byl na konci války rozbombardován a po válce v podstatě znovu postaven)
  • římskokatolický kostel Srdce Ježíše Krista s pomníkem obětem koncentračního tábora Sachsenhausen
  • budova bývalého sirotčince při kostele Sv. Mikuláše, který založila Luisa Henrietta Oranžská
  • Památník, informační centrum a muzeum Sachsenhausen, (k památníku patří jak vlastní areál tábora, tak i několik dalších objektů a expozic ve městě a jeho okolí, například expozice věnovaná Inspektorátu koncentračních táborů v budově finančního úřadu (původně hlavní budova IKL)

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SCHLIMPERT, Gerhard. Slawische Namen in Brandenburg und seiner Umgebung. In: SCHICH, Winfried. Beiträge zur Entstehung und Entwicklung der Stadt Brandenburg im Mittelalter. Berlin: Historische Kommission zu Berlin, 1993. Dostupné online. ISBN 978-3-11-088539-2. S. 33. (německy)
  2. BERG, Guido. Strahlende Spuren: Radioaktives aus der Streusandbüchse. Der Tagesspiegel [online]. 26. 3. 2001. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat