Wikipedie:Článek týdne/2011/35

Jihlavské katakomby o rozloze 50 000 m² a délkou asi 25 km jsou druhý nejrozsáhlejší systém podzemních chodeb v České republice. Probíhají pod celým městem Jihlava a jsou jedním z posledních dochovaných pozůstatků činnosti středověkých jihlavských horníků. Začaly vznikat již v souvislosti s budováním města, nejprve jako sklepy, které se později rozšiřovaly a prohlubovaly. Byly nejspíše budovány z ekonomických důvodů: ve 14. století došlo k hospodářském rozvoji, který zapříčinil potřebu nových skladovacích či výrobních prostor, a vzhledem k nedostatku místa na povrchu se pozornost měšťanů upřela do hlubin. Mezi 14. a 16. stoletím havíři vyrazili tři patra v rulovém a žulovém podkladu; těžba tehdejšími nástroji byla velmi zdlouhavá a namáhavá.

Od 18. století začal zájem o chodby opadat, o století později zde byla vybudována vodovodní a kanalizační síť. Během druhé světové války chodby asi využívalo Gestapo jako protiletecký kryt. V 60. letech 20. století byl skoro celý prostor vybetonován, aby se zabránilo propadům, čímž byla značně poničena historická hodnota podzemí. V roce 1936 bylo podzemí poprvé zpřístupněno veřejnosti, za druhé světové války je nacisté uzavřeli, v letech 1949–1969 mohli opět turisté katakomby zhlédnout, pak byly znovu uzavřeny. Roku 1990 je pak zpřístupnilo občanské sdružení Georgii Agricola, které se o ně stará dodnes. Velkým tahákem pro turisty se stalo objevení tzv. Svítící chodby, již kdysi pravděpodobně německá armáda natřela luminiscenční barvou Leuchtgelb, která obsahuje svítivý wurtzit. V této štole se nachází výklenek, u nějž citliví jedinci údajně cítí nadpřirozené síly. O tyto údajné paranormální jevy se zajímal reportér Stanislav Motl, který v katakombách několikrát přenocoval a nafilmoval zde něco, co má zachycovat stín osoby.