Wang Ťing-wej

čínský politik

Wang Ťing-wej 汪精卫 (Wāng Jīngwèi, narozen jako Wang Čao-ming; 4. května 1883 - 10. listopadu 1944) byl čínský politik. Zpočátku byl členem levého křídla Kuomintangu (KMT) a vedl vládu ve Wu-chanu v opozici k pravicové vládě v Nankingu. Ale poté, co jeho úsilí o spolupráci s komunistickou stranou zkrachovalo, se stále více přikláněl k antikomunismu. Později se dokonce stal ultrapravicovým kolaborantem s Japonci.

Wang Ťing-wej
Wang Jingwei 1.JPG
Stranická příslušnost
Členství Kuomintang
Čínská aliance

Narození 4. května 1883
Sanshui District
Úmrtí 10. listopadu 1944 (ve věku 61 let)
Nagoja
Choť Chen Bijun
Alma mater Tokyo School of Law
Profese politik a diplomat
Ocenění velkostuha Řádu chryzantémy
Commons 汪精衛
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Wang byl v posledních dvaceti letech života Sunjatsena jeho blízkým spolupracovníkem. Po Sunově smrti v roce 1925 se Wang pustil do politického boje s Čankajškem o kontrolu nad Kuomintangem, ale prohrál. Wang zůstal v Kuomintangu, ale nadále měl neshody s předsedou strany. Po vypuknutí druhé čínsko-japonské války v roce 1937 přijal výzvu Japonského impéria, aby vytvořil kolaborantskou vládu v Nankingu. Wang v tomto loutkovém režimu sloužil jako hlava státu., Zemřel krátce před koncem druhé světové války. Stále je považován za významného činitele sinchajské revoluce, jež založila v Číně republiku. Avšak jeho kolaborace je předmětem akademické debaty[1][2] a čínské historické vědomí ho považuje za zrádce ve válce proti Japonsku.[3][4]

ŽivotEditovat

Dětství a mládíEditovat

Narodil se 4. května roku 1883 v San-šuej (三水区 Sānshuǐqū) v čínské provincii Kuang-tung (广东 Guāngdōng) do rodiny Wang. Rodina Wang původně pocházela z province Če-Ťiang (浙江 Zhèjiāng). Přestože jeho rodina nebyla v dobrém stavu, měl až do svých dvanácti let relativně šťastné dětství. Ve dvanácti letech mu zemřela matka, následující rok i jeho otec a poté dokonce i někteří sourozenci. S podporou svého nejstaršího bratra pokračoval ve školní docházce. Od svých sedmnácti let pracoval na částečný úvazek jako vychovatel, aby tak přispíval na příjem rodiny. Zdůrazňoval výcvik v historii, filosofii a literatuře. Kromě toho měl rád kaligrafii a psal poezii, dokonce publikoval svazek jeho básní. Ve svých studiích byl velmi úspěšný, a to ho dovedlo k přestěhování se v roce 1904 do Japonska za dalším vzděláním. Japonsky se naučil velmi rychle a navštěvoval školu Tokyo Law College, kde v roce 1906 získal svůj titul.[5] Jeho vášeň ke studiu však netrvala dlouho. Poté, co projevil velký zájem o politiku, přestal tolik zajímat o svá vlastní studia. Byl silně proti dynastii Čching (清朝 Qīngcháo), a to ho přimělo v roce 1905 připojit se k tajné společnosti tzv. Čínské Aliance (Tongmeihui), která měla za cíl vyhnat Mandžuy z Číny. [6]

Ve svém mládí se také setkal v Japonsku se Sunjatsenem, kterého silně obdivoval, stal se jeho spolupracovníkem a sloužil také jako jeho asistent. Během té doby také studovat ruský anarchismus a stal se jeho zastáncem.[7] Nacházel se tak mezi čínskými nacionalisty v Japonsku, kteří byli ovlivnění ruským anarchismem, a publikoval řadu článků v některých časopisech.

Když mandžuská vláda přesvědčila japonské úřady, aby vykázali Sunjatsena z Japonska, Wang ho doprovázel na cestě do jihovýchodní Asie. Během této cesty potkal Chen Bijun, dceru bohaté čínské zámořské rodiny. V roce 1912 se s ní oženil. Na radu Sunjatsena a jeho dalších kolegů se Wang vrátil do Číny, kde byl zapojen do neúspěšného atentátu na knížete regenta v roce 1910. Byl zatčen a dokonce odsouzen k smrti. Jeho trest byl ale poté zmírněn na doživotí. Avšak po vypuknutí revoluce byl v roce 1911 propuštěn.[5]

Časná politická kariéraEditovat

Během a po Sinchajské revoluci byl Wangův politický život definován jeho opozicí vůči západnímu imperialismu. Na počátku 20. let 20. století zastával různé funkce v Sunjatsenově revoluční vládě a byl jediným členem Sunjatsenovo úzkého kruhu a doprovázel ho tak i mimo KMT území. Když Sunjatsen v roce 1925 zemřel, Wang byl považován za jednoho z hlavních uchazečů, kteří nahradí Sunjatsena jako vůdce KMT.[8] Wang ale poté ztratil nad KMT kontrolu a v roce 1926 proběhl tzv. Zhongshan incident. Čankajšek úspěšně poslal Wanga a jeho rodinu na dovolenou do Evropy, protože pro Čankajška bylo důležité ho mít mimo Kuang-tung. Wang byl totiž vůdcem levého křídla KMT, zejména sympatizující s komunismem, a mohl se tak snadno postavit proti Čankajškovi, pokud byl zůstal v Číně a neodjel do Evropy.[9]

Vláda ve Wu-chanuEditovat

V roce 1926 vedl Čankajšek armádu KMT v tzv. severním pochodu ke sjednocení Číny. Oproti tomu Wang stál v čele civilní vlády KMT, která se na začátku roku 1927 přestěhovala do Wu-chanu. Na jaře roku 1927, kdy se Čankajšek a jeho pravicoví spojenci usadili v Nankingu, "očistili" komunisty od země, kterou ovládali. Wang a jeho levicoví stoupenci to odmítali a pokračovala nadále ve spolupráci s čínskými komunisty a sovětskými poradci v čele s Michailem Borodinem. V červenci 1927 se ukázalo, že Sovětský svaz zamýšlel využít KMT ke svůj prospěch. Wu-chanská vláda v čele s Wangem poté vyloučila sovětské poradce a odehnala čínské komunisty. Od té doby až do své smrti se stal z Wanga zapřisáhlý antikomunista. Považoval komunismus a Sovětský svaz za největší hrozbu. Koncem roku 1927 opustil Čínu a vydal se do Francie. Brzy se ale vrátil a zapojil se v Číně do různých hnutí proti ústřední vládě v Nankingu.[5]

Čankajšek v dubnu 1927 obsadil Šanghaj a zahájil krvavé potlačení podezřelých komunistů známé jako bílý teror. Během několika týdnů po potlačení komunistů v Šanghaji byla Wangova levicová vláda napadena a okamžitě se rozpadla. To znamená, že Čankajšek zůstal jediným legitimním vůdcem republiky. Vojáci KMT okupující území dříve ovládané Wangem prováděli obrovské masakry podezřelých komunistů v mnoha oblastech. Wang se v obavě z odplaty jako komunistický sympatizant před útěkem do Evropy veřejně přihlásil k Čankajškovi.[9]

Vláda ČankajškaEditovat

Mezi lety 1929 a 1930 Wang spolupracoval s Feng Jü-siangem a Jen Si-šanem kvůli vytvoření ústřední vlády v opozici k Čankajškově vládě. Wang se také zúčastnil konference pořádané Jenem za účelem vypracování nové ústavy a měl sloužit jako předseda vlády za Jena, který byl v té době prezidentem. Ale Wangovy pokusy pomoci vládě Jen Si-šana skončily v té době, když Čankajšek porazil alianci v občanské válce mezi KMT a bývalými spojenci Čankajška.

Wang se ale nevzdával a v roce 1931 se připojil k další vládě proti Čankajškovi v Kantonu. Čankajšek ale tento režim porazil a Wang se musel s Čankajškovou vládou v Nankingu smířit. Když v roce 1932 začala bitva o Šanghaj, byl Wang jmenován premiérem. Jeho spory s Čankajškem ale stále přetrvávaly a v důsledku několika mocenských bojů v KMT byl Wang nucen strávit většinu svého času v exilu. Odcestoval do Německa, kde si udržoval kontakt s Adolfem Hitlerem.[10]

Co se týká Japonska, Wang a Čankajšek zastávali odlišný názor. Wang byl silně proti pesimistický ohledně schopnosti Číny porazit Japonsko ve válce. Byl proti jakémukoliv úsilí v té době podřídit Čínu Japonsku a trval na tom, aby Čína porazila Japonsko sama, bez žádné pomoci od Sovětského svazu, Británie nebo USA.[10]

V prosinci 1935 Wang natrvalo opustil premiérskou pozici poté, co byl vážně zraněn během pokusu o atentát, který před měsícem vytvořil Wang Ja-čchiao. O rok později se Wang setkal s Čankajškem kvůli zahraniční politice. Wang prosazoval přijetí německo-japonské nabídky, aby Čína podepsala Pakt proti komiterně. Čankajšek na druhou stranu chtěl sblížení se se Sovětským svazem. [10]

SmrtEditovat

V březnu 1944 odešel Wang do Japonska, aby podstoupil lékařské ošetření rány po pokusu o atentát v roce 1939. Zemřel v Nagoji dne 10. listopadu. Jeho smrt byla v Číně hlášena až odpoledne následujícího dne. Wang byl pohřben v Nakingu poblíž mauzolea Sunjatsena. Krátce po porážce Japonska vláda KMT v čele s Čankajškem přesunula své hlavní město zpět do Nankingu, kde zničila Wangovu hrobku a spálila tělo. [11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wang Jingwei na anglické Wikipedii.

  1. http://www.scmp.com/article/709876/tragic-lives-national-hero-turned-traitor-and-wife-who-stayed-loyal
  2. http://www.globalsecurity.org/military/world/china/wang-ching-wei.htm
  3. Archivovaná kopie. etoep.tc.edu.tw [online]. [cit. 2021-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-26. 
  4. http://www.books.com.tw/products/0010566503
  5. a b c UPSHUR, Jiu-Hwa Lo. Wang Jingwei [online]. online: Salem Press Biographical Encyclopedia, 2017 [cit. 2021-05-06]. Dostupné online. 
  6. Who was Wang Jingwei? Everything You Need to Know. www.thefamouspeople.com [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Who was Wang Jingwei? Everything You Need to Know. www.thefamouspeople.com [online]. [cit. 2021-04-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SPENCE, Jonathan D. The search for modern China. 2. ed. vyd. New York: Norton, 1999. 728 s. ISBN 0-393-97351-4. 
  9. a b BARNOUIN, Barbara; YU, CHANGGEN. Zhou Enlai: A Political Life. [s.l.]: Cambridge University Press, 2006. ISBN 962-996-280-2. 
  10. a b c CHOR, So Wai. The Making of the Guomindang's Japan Policy, 1932-1937: The Roles of Chiang Kai-Shek and Wang Jingwei. Modern China. 2002, roč. 28, čís. 2, s. 213–252. Dostupné online [cit. 2021-05-05]. ISSN 0097-7004. 
  11. TAYLOR, Jeremy E. FROM TRAITOR TO MARTYR: DRAWING LESSONS FROM THE DEATH AND BURIAL OF WANG JINGWEI, 1944. Journal of Chinese History 中國歷史學刊. 2019/01, roč. 3, čís. 1, s. 137–158. Dostupné online [cit. 2021-05-05]. ISSN 2059-1632. DOI:10.1017/jch.2017.43. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat