Wacho (také Wakko či Waches, původně zřejmě Waldchis) (?–539) byl král Langobardů. Vládl na území střední Evropy severně od Dunaje[1] na území dnešního Rakouska, Česka a Slovenska, v období předcházející invazi Langobardů na území dnešní Itálie, patrně od roku 510 do své smrti.

Wacho
Langobardský král
Doba vlády510?–539
Titulylangobardský král
Narození5. století
Úmrtí539 nebo 540
PředchůdceTato
NástupceWalthari
ManželkyRadegunda
Austrigusa
Silinga
PotomciWisigarda
Waldrada
Walthari
DynastieLethingové
OtecUnichis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeho otcem byl Unichis, bratr sedmého langobardského krále Tatona.[2] Wacho se zmocnil trůnu tím, že kolem roku 510 svého strýce Tatona zavraždil (nebo dal zavraždit). Poté bojoval s jeho synem Hildigisem, který nakonec prchnul ke Gepidům, kde zemřel.[2] Wacho udržoval dobré vztahy s kmenem Franků i s ostatními mocnými sousedy.[3] V roce 539 ostrogótský král Witiges požádal Wacha o pomoc proti generálovi Belisarovi, kterého vyslal byzantský císař Justinián I., aby sjednal na území dnešní Itálie pořádek. Wacho žádosti nevyhověl, chtěl zůstat v dobrých vztazích s Konstantinopoli.[1]

Pro Wachona hrála výraznou úlohu jeho sňatková politika. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Radegundou, dcerou duryňského krále Bisina, bylo bezdětné. Po její smrti si za ženu zvolil Austrigusu, dceru gepidského vládce Elemunda. S Austrigusou měl dvě dcery, z nichž starší Wisigardu provdal za Theudeberta I., krále Austrasie z rodu Merovejců, a mladší Walderadu provdal poprvé za Theobalda z Austrasie, podruhé za Chlothara I., krále Franků, a potřetí za Garibalda I. Bavorského. Poslední Wachonovou manželkou byla Silinga z kmene Herulů. Silinga se stala matkou jeho jediného syna Walthara. Podle některých badatelů (Josef Poulík) byl Wacho pohřben v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna, nicméně pro toto tvrzení moderní historici nemají dnes hodnověrné důkazy. Závěry nejnovějších výzkumů však hovoří o tom, že v monumentální hrobce II na tomto nalezišti byla pohřbena třetí Wachonova manželka Silinga.[4]

Po své smrti (539 či 540) zanechal Wacho jediného, nedospělého syna Walthariho, zvaného též Valdarus. Jeho poručníkem byl stanoven kníže Audoin z rodu Gausů, který se po jeho smrti (již patrně měl i na svědomí), zřejmě 545 či 546, stal králem. V osobě Walthariho po meči vymřela dynastie langobardských králů, později se však jejich moc vrátila do rukou potomků Theodelindy, dcery Wachonovy dcery Walderady a prvního bavorského vévody Garibalda I.

Reference editovat

  1. a b Britannica.com (anglicky)
  2. a b Origo Gentium Langobardum - The Origin of the Lombard Nation Archivováno 18. 2. 2015 na Wayback Machine. (anglicky)
  3. Dějiny pozdní antiky. www.gjp.cz [online]. [cit. 2008-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-13. 
  4. TEJRAL, Jaroslav. Žuráň. Reallexikon der Germanischen Altertumskunde. 2007, roč. 53, s. 953–966. 

Literatura editovat

  • Bedřich Svoboda: Čechy v době stěhování národů, Praha 1965
  • Malcom Todd: Germáni
  • Eduard Droberjar: Věk barbarů, Praha 2005
  • Prokopios z Kaisareie: Válka s Góty, Praha 1985

Externí odkazy editovat

Langobardští králové
Předchůdce:
Hildigis
510 – asi 540
Wacho
Nástupce:
Walthari