Wikipedie

Vstup Chorvatska do Evropské unie

Chorvatsko vstoupilo do Evropské unie dne 1. července 2013, a stalo se tak jejím 28. členským státem. O členství požádalo v roce 2003 a Evropská komise zemi doporučila za oficiálního kandidáta na členství začátku roku 2004. Přístupová jednání komplikovaly zejména pohraniční spory se Slovinskem, členem Evropské unie.

Poloha Chorvatska vůči EU

Pozadí editovat

 
Přístupový protokol, podepsaný, mimo jiné, premiérem Petrem Nečasem

Chorvatsko (spolu se Slovinskem) patřilo už v bývalé Jugoslávii k nejvíce proevropsky orientovaným republikám. Různé formy spolupráce s okolními zeměmi rozvíjelo prostřednictvím platformy „Pracovní skupina Alpy-Jadran“. Když se po 14. sjezdu jugoslávští komunisté vzdali moci a de facto tím otevřeli cestu k politické pluralitě, hlavním heslem na chorvatské politické scéně byl „návrat do rodiny evropských demokracií“.[zdroj?]

Po Slovinsku se Chorvatsko zotavovalo z války nejlépe z bývalých jugoslávských republik a doufalo, že se jako druhý stát bývalé Jugoslávie úspěšně začlení do Evropské unie. Vybudovalo stabilní tržní ekonomiku. Hospodářsky patří k rozvinutějším zemím, než tomu bylo v případě Rumunska a Bulharska, které do EU vstoupily v roce 2007.

Za posledních deset let se podařilo díky vysokým nákladům na poválečnou obnovu zrekonstruovat alespoň částečně infrastrukturu Východní Slavonie a dalších míst, kde spolu v 90. letech bojovali Srbové a Chorvati. Pod dohledem mezinárodního společenství navíc proběhla tzv. mírová reintegrace východních oblastí, které dříve tvořily část odštěpenecké Republiky Srbská Krajina.

Překážky pro vstup země do EU editovat

 
Většina chorvatského obyvatelstva vstup do Evropské unie podporuje. Duben 2011, kdy došlo k náhlému výkyvu je důsledkem obvinění Ante Gotoviny u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu.

Chorvatsko nemohlo počítat s kladným vyřízením žádosti o vstup v dřívějších dobách. Hlavními překážkami byla jednak pro EU nepřijatelná vnitřní situace státu (tj. stav za vlády prezidenta Tuđmana), zejména kvůli komplikovaným vztahům se sousedy, zvláště pak s bývalou federativní republikou Jugoslávií, dále samotná vnitřní nepřipravenost EU k dalšímu rozšiřování (vyřešená přijetím Lisabonské smlouvy), a v konečném sledu přístupová jednání také negativně ovlivňoval spor Chorvatska o hranici se Slovinskem v oblasti Piranského zálivu, přičemž Slovinsko kvůli němu v roce 2009 na několik měsíců přístupová jednání zablokovalo.[1]

Mezi další překážky pro zahájení přístupových jednání s Evropskou unií patřila rovněž i míra spolupráce Chorvatska s Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu (tato skutečnost rovněž zbrzdila do jisté míry i srbské přístupové rozhovory). Původně mělo dojít k začátku přístupových rozhovorů s Chorvatskem již na začátku roku 2005, ale až v říjnu téhož roku potvrdil ICTY plnou spolupráci Chorvatska s tribunálem.

Přístupová jednání editovat

Chorvatsko podepsalo Dohodu o stabilizaci a přidružení[2] dne 29. října 2001 v Lucemburku. Následoval ratifikační proces. Dohoda začala být účinná v roce 2005.

Status kandidátské země byl Chorvatsku udělen Evropskou komisí v polovině roku 2004. Vstupní jednání byla zahájena v říjnu 2005[3] a spustila proces prověřování a následně začala přístupová vyjednávání.

Přístupová jednání byla zahájena v říjnu 2005, spolu se screeningem jednotlivých kapitol. Následovala vyjednávání o celkem třiceti pěti kapitolách. Kromě několika základních témat (svoboda pohybu osob, zboží a kapitálu; práce justice, finanční kontrola apod.) se jako nejvíce složitá kapitola nakonec ukázalo být životní prostředí (podobný problém však mají i další země v regionu; jedinou výjimkou je Černá Hora, která se prohlásila "ekologickým státem" a přijala striktní legislativu v oblasti životního prostředí[zdroj?]).

Kapitola Stav na začátku rozhovorů Stav na konci rozhovorů Začátek screeningu Konec screeningu Zablokování kapitoly Odblokování kapitoly Otevření kapitoly Uzavření kapitoly
1. Volný pohyb zboží Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 16.1.2006. 24.2.2006. - - 25.7.2008. 19.4.2010.
2. Volný pohyb osob Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 19.7.2006. 11.9.2006. - - 17.6.2008. 2.10.2009.
3. Volný pohyb služeb Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 21.11.2005. 20.12.2005. - - 26.6.2007. 21.12.2009.
4. Volný pohyb kapitálu Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 25.11.2005. 22.12.2005. 12.2008. 10.2009. 2.10.2009. 5.11.2010
5. Hospodářská soutěž Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 7.11.2005. 28.11.2005. - - 19.12.2008. 30.6.2010.
6. Práva obchodních společností Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 21.6.2006. 20.7.2006. 12.2008. 10.2009. 26.6.2007. 2.10.2009.
7. Duševní vlastnictví Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 6.2.2006. 3.3.2006. - - 29.3.2007. 19.12.2008.
8. Hospodářská soutěž Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 8.11.2005. 2.12.2005. - - 30.6.2010. 30.06.2011.
9. Finanční služby Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 29.3.2006. 3.5.2006. - - 26.6.2007. 27.11.2009.
10. Informační společnost a média Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 12.6.2006. 14.7.2006. - - 26.7.2007. 19.12.2008.
11. Zemědělství a rozvoj venkova Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 5.12.2005. 26.1.2006. 12.2008. 10.2009. 2.10.2009. 19.4.2011.
12. Bezpečnost potravin, veterinární kontrola Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 9.3.2006. 28.4.2006. 12.2008. 10.2009. 2.10.2009. 27.7.2010.
13. Rybářství Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 24.2.2006. 31.3.2006. 12.2008. 2.2010. 19.2.2010. 6.6.2011.
14. Dopravní politika Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 26.6.2006. 28.9.2006. - - 21.4.2008. 5.11.2010.
15. Energetika Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 15.5.2006. 16.6.2006. - - 21.4.2008. 27.11.2009.
16. Daně Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 6.6.2006. 12.7.2006. 12.2008. 10.2009. 2.10.2009. 30.6.2010.
17. Hospodářská a měnová unie Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 16.2.2006 23.3.2006 - - 21.12.2006 19.12.2008
18. Statistika Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 19.6.2006. 18.7.2006. 12.2008. 10.2009. 26.6.2007. 2.10.2009.
19. Sociální politika a zaměstnanost Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 8.2.2006. 22.3.2006. - - 17.6.2008. 21.12.2009.
20. Podnikání a politika v oblasti průmyslu Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 27.3.2006. 5.5.2006. - - 21.12.2006. 25.7.2008.
21. Mezievropská síť Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 30.6.2006. 29.9.2006. 12.2008. 10.2009. 19.12.2007. 2.10.2009.
22. Regionální politika a koordinace Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 11.9.2006. 10.10.2006. 12.2008. 10.2009. 2.10.2009. 19.4.2011.
23. Soudnictví a základní lidská práva Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 6.9.2006. 13.10.2006. - - 30.6.2010. 30.06.2011.
24. Spravedlnost, svoboda a bezpečí Nezbytné věnovat této kapitole značnou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 23.1.2006. 15.2.2006. 12.2008. 10.2009. 2.10.2009. 22.12.2010.
25. Věda a výzkum Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 20.10.2005. 14.11.2005. - - 12.6.2006. 12.6.2006.
26. Vzdělání a kultura Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 26.10.2005. 16.11.2005. - - 11.12.2006. 11.12.2006.
27. Životní prostředí Nezbytné věnovat této kapitole velkou pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 3.4.2006. 2.6.2006. 12.2008. 2.2010. 19.2.2010. 22.12.2010.
28. Ochrana spotřebitele a zdraví Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 8.6.2006. 11.7.2006. - - 12.10.2007. 27.11.2009.
29. Celní unie Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 31.1.2006. 14.3.2006. 12.2008. 10.2009. 21.12.2006. 2.10.2009.
30. Mezinárodní vztahy Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 10.7.2006. 13.9.2006. - - 12.10.2007. 30.10.2008.
31. Jednotná zahraniční a bezpečnostní politika Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 14.9.2006. 6.10.2006. 12.2008. 4.2010. 30.6.2010. 22.12.2010.
32. Finanční dohled Nezbytné věnovat kapitole pozornost Uvedeno do souladu s úpravou EU 18.5.2006. 30.6.2006. - - 26.6.2007. 27.7.2010.
33. Finanční a účetní záležitosti Neočekávají se komplikace Uvedeno do souladu s úpravou EU 6.9.2006. 4.10.2006. - - 19.12.2007. 30.06.2011.
34. Instituce Není potřebné věnovat žádné úsilí této kapitole - - - - - - 5.11.2010.
35. Ostatní Není potřebné věnovat žádné úsilí této kapitole - - - - - - 30.06.2011.

Poté, co sbor komisařů doporučil členským zemím Unie, aby s Chorvaty uzavřely poslední nedokončené kapitoly přístupových jednání [4] dokončilo dne 30. června 2011 Chorvatsko přístupová jednání s EU o 35 kapitolách[5] a potom, co schválil 1. prosince přistoupení Chorvatska k Unii i Evropský parlament[6], podepsalo v pátek 16. prosince 2011 Chorvatsko v Bruselu smlouvu o vstupu do Evropské unie.[7]

Referendum o vstupu do Evropské unie editovat

Vstup Chorvatska do Evropské unie podporovaly téměř všechny chorvatské politické strany s výjimkou několika menších euroskeptických a nacionalistických stran. Mezi taková uskupení patří například Akcija za bolju Hrvatsku (ABH), Hrvatska demokršćanska stranka (HDS) a Jedino Hrvatska (JH). Jediná politická strana, zastoupená v Saboru, která odmítala vstup do EU, je Hrvatska stranka prava.[8]

Nacionalisté, kteří byli proti vstupu země do Evropské unie, argumentovali tím, že okamžikem vstupu se země otevře cizincům (mj. chorvatské pobřeží Italům) a že o ní budou rozhodovat druzí. V dlouhodobém horizontu by se pak samotné Chorvatsko mohlo stát kolonií silnějších zemí EU, navíc by bylo opět v jednom celku se Srbskem a možná i s Tureckem. Proto kritici Evropské unie často s posměškem častují společenství pojmem "Euroslávie"[9][10][11] Problematická byla rovněž i otázka odlivu mladých pracovních sil do zahraničí, neboť Chorvatsko jako takové se s tímto fenoménem potýká de facto již od 70. let 20. století.[zdroj?].

 
Ve všech chorvatských župách (oblastech) se voliči vyslovili pro vstup do EU
 
Volební lístek v referendu o vstupu do EU

V neděli 22. ledna 2012 se Chorvaté v referendu vyjádřili pro vstup do Evropské unie.[12]

Župa (oblast) Voličů Účast % Pro % Proti % Neplatné lístky %
Bjelovarsko-bilogorská župa 113 642 51 820 45,60% 32,242 62,22% 19 299 37,24% 279 0,54%
Brodsko-posávská župa 155 416 65 735 42,30% 47,729 72,61% 17 580 26,74% 426 0,65%
Dubrovnicko-neretvanská župa 115 996 53 708 46,30% 30,574 56,93% 22 674 42,22% 460 0,85%
Istrijská župa 199 746 98 235 49,18% 67,189 68,40% 30 363 30,91% 683 0,69%
Karlovacká župa 133 333 61 074 45,81% 40,731 66,69% 19 904 32,59% 439 0,72%
Koprivnicko-križevecká župa 101 050 49 904 49,39% 30,178 60,47% 19 474 39,02% 252 0,51%
Krapinsko-zagorská župa 114 920 54 742 47,63% 34,748 63,48% 19 616 35,83% 378 0,69%
Licko-senjská župa 57 032 19 689 34,52% 13,912 70,66% 5618 28,53% 159 0,81%
Mezimuřská župa 100 640 52 133 51,80% 39,479 75,73% 12 364 23,72% 290 0,55%
Osijecko-baranjská župa 291 205 131 720 45,23% 88,980 67,55% 42 003 31,89% 737 0,56%
Požežsko-slavonská župa 78 335 34 529 44,08% 24,218 70,14% 10 092 29,23% 219 0,63%
Přímořsko-gorskokotarská župa 287 202 144 104 50,18% 99,156 68,81% 44 198 30,67% 750 0,52%
Sisacko-moslavinská župa 177 950 73 952 41,56% 50,034 67,66% 23 443 31,70% 475 0,64%
Splitsko-dalmatská župa 430 299 197 760 45,96% 115,779 58,55% 80 508 40,71% 1473 0,74%
Šibenicko-kninská župa 122 901 45 546 37,06% 29,033 63,74% 16 150 35,46% 363 0,80%
Varaždinská župa 153 037 82 117 53,66% 57,399 69,90% 24 259 29,54% 459 0,56%
Viroviticko-podrávská župa 83 699 37 055 44,27% 24,253 65,45% 12 589 33,97% 213 0,58%
Vukovarsko-sremská župa 179 929 69 501 38,63% 47,970 69,02% 21 000 30,22% 531 0,76%
Zadarská župa 182 680 70 458 38,57% 43,330 61,50% 26 574 37,72% 554 0,78%
Záhřebská župa 284 793 150 403 52,81% 97,756 65,00% 51 934 34,53% 713 0,47%
Záhřeb 728 332 401 529 55,13% 272,246 67,80% 127 455 31,74% 1828 0,46%
Chorvatská diaspora 412 628 14 494 3,51% 12,056 83,18% 2386 16,46% 52 0,36%
CELKEM 4 504 765 1 960 208 43,51% 1,298,992 66,27% 649 483 33,13% 11 733 0,60%
Zdroj: Státní volební komise (Državno izborno povjerenstvo)
66,27%
33,13%
PRO
PROTI

Největší podporu měl vstup do Evropské unie v oblastech, kde žijí početné národnostní menšiny (jak Srbové, tak i Maďaři, Italové a další). Relativně nižší podpora v přímoří a blízkosti Dubrovníka byla dána obavami z případného přílivu především Italů a větší konkurence, které by byli tamní rybáři po vstupu na jednotný evropský trh vystaveni.

Důsledky vstupu Chorvatska do EU editovat

Kvůli vstupu do Evropské unie musela země přijmout celou řadu nových opatření. Byla přijata celá řada nových zákonů a také došlo k změně celé řady zaběhnutých zvyklostí a praxe. Musela být zreformována státní správa, které byla vyčítána neobratnost a těžkopádnost.

V souvislosti s přijetím evropských norem muselo Chorvatsko rovněž přijmout nový ústavní zákon o právech národnostních menšin. Tento zákon do jisté míry polarizoval chorvatskou veřejnost[zdroj?], neboť na jeho základě byla mnohým menšinám, především té srbské dána mnohem širší práva, než měla dříve. Po celou první polovinu roku 2013 cloumala chorvatskou veřejností diskuze, mají-li mít dle tohoto zákona Srbové v pohraničních oblastech nárok na dvojjazyčné nápisy.

Tradiční chorvatské víno Prošek muselo být přejmenováno, neboť jeho dosavadní název je považován z evropské strany za matoucí (příliš blízký italskému Prosecco).[13][14] Obavy rovněž vzbuzuje i otevření se volnému trhu v oblasti rybářství, které živí velkou část chorvatského pobřeží. Kromě nové konkurence se rybáři obávali nových norem a nařízení, které by jim mohly zvýšit náklady a učinit je nekonkurenceschopné.[15]

Vstup Chorvatska do Evropské unie změnil také režim na chorvatsko-slovinských a chorvatsko-maďarských hranicích. Překročení hranic je od 1. července zjednodušeno, neboť hraniční kontroly bude provádět pouze jedna, společná chorvatsko-slovinská policejní služba.[16] Došlo rovněž k snížení stavů personálu. Několik set pohraničníků již proto bylo z důvodu změny režimu na severních hranicích Chorvatska přemístěno na jih, k hraničním přechodům s Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou a na východ se Srbskem. Jiní byli převeleni do státní správy.

Očekávání editovat

 
Multimediální výstava "Já, občan EU", v Rijece.

Chorvatské veřejné mínění je mírně nakloněné vstupu do Evropské unie. Okolo 55 - 75 % obyvatel průběžně podporuje myšlenku evropské integrace. Pozitivní naladění Chorvatska ve smyslu vstupu do EU však zhoršila celá řada okolností, především špatná ekonomická situace jak v Chorvatsku, tak i v Evropské unii. Podporu vstupu rovněž snížilo i obvinění Ante Gotoviny u Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu.

Chorvatská veřejnost si od vstupu do Evropské unie očekávala především snížení cen zboží, a to díky vyšší konkurenci a příchodu zahraničních firem na domácí trh.

Evropská unie vyčlenila na rozvoj projektů na území Chorvatska celkem 3,5 miliardy € na dva roky.[17] V sedmiletém období 2014–2020 počítá EU s 8,7 miliardami €, které mají být investovány do Chorvatska[18]

Očekávání, které Chorvatsko sdílelo spolu s dalšími zeměmi střední a východní Evropy, tedy, že Evropská unie pomůže zemi dosáhnout vyšší životní úrovně, však rozptýlila dlouhotrvající hospodářská a později dluhová krize v EU a vysoká míra nezaměstnanosti v Chorvatsku samotném.

Některé země EU se rozhodly zavést pro Chorvatsko v oblasti volného pohybu pracovní sil přechodné období, aby si tak ochránily svůj trh práce. Mezi takové země patří např. jazykově blízké Slovinsko[19], dále Německo, Rakousko, Francie, Bulharsko a Spojené království,[20] Řecko[21] Některé země umožní přístup jen v oblasti některých profesí. Česko, Slovensko, Dánsko, Finsko, Estonsko, Litva a Irsko otevřely svůj pracovní trh bez jakýchkoliv omezení.[zdroj?]

Obavy z nákupu půdy Chorvatsko vyřešilo vlastním přechodným obdobím. Po dobu sedmi let zakázalo příslušníkům jiných zemí (včetně EU) nákup zemědělské půdy na území Chorvatska.

Chorvatsko členem EU editovat

Po složitých vyjednáváních, kterými Chorvatsko úspěšně prošlo, následovala ratifikace přístupové smlouvy ve stávajících členských státech. Tento proces byl ukončen během roku 2012.

V České republice se přístupovou smlouvou zabýval nejprve Senát, který smlouvu 25. dubna 2012 jednohlasně schválil (přítomno 59 senátorů).[22]Následně se smlouvu zabývala Poslanecká sněmovna, zde byla smlouva schválena dne 8. června 2012, když pro přijetí hlasovalo 151 ze 164 přítomných poslanců.[23] Ratifikační proces pak ukončil prezident republiky, který smlouvu podepsal 27. června 2012.[24]

14. dubna 2013 se v Chorvatsku uskutečnily první volby do Evropského parlamentu, kde zemi reprezentuje 12 zástupců.

1. července 2013 Chorvatsko vstoupilo do Evropské unie.[25] Toto datum stanovila Evropská komise dne 10. června 2011. Oficiální oslavy vstupu Chorvatska do EU se konaly dne 30. června 2013 na Náměstí bána Jelačiće v Záhřebu za přítomnosti José Manuela Barrosa a dalších představitelů Evropské unie.

Reference editovat

  1. ↑ euractiv: Slovinsko odblokovalo přístupová jednání Chorvatska s EU. www.euractiv.cz [online]. [cit. 2011-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-02-22. 
  2. ↑ Text dohody, podepsaný 29. října 2001
  3. ↑ Článek na portálu Akter.rs (srbsky). www.akter.co.rs [online]. [cit. 2013-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-01. 
  4. ↑ Evropská komise schválila vstup Chorvatska do EU
  5. ↑ Progress in EU-Croatia accession negotiations at a glance[nedostupný zdroj]
  6. ↑ Europoslanci schválili vstup Chorvatska do EU. www.euractiv.cz [online]. [cit. 2012-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-12. 
  7. ↑ Chorvatsko podepsalo přístupovou smlouvu s EU
  8. ↑ Rozhovor s předsedou strany na portálu hrsvijet.net (chorvatsky)
  9. ↑ Článek na portálu RTS.rs (srbsky)
  10. ↑ Článek o referendu na portálu vecernji.hr (chorvatsky)
  11. ↑ [ Článek na portálu státní televize HRT.hr (chorvatsky). www.hrt.hr [online]. [cit. 2013-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-29.  Článek na portálu státní televize HRT.hr (chorvatsky)]
  12. ↑ Chorvaté řekli v referendu „Ano“ Evropské unii. I když je zadlužená iDNES, 22.1.2012
  13. ↑ Článek na portálu croatiaweek.com (anglicky)
  14. ↑ Zpráva na portálu drvino.com
  15. ↑ Článek na portálu lidovky.cz
  16. ↑ Článek na portálu novosti.rs
  17. ↑ Článek na portálu pressonline.rs (srbsky). www.pressonline.rs [online]. [cit. 2013-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-25. 
  18. ↑ Článek na portálu enter.ba
  19. ↑ Článek na portálu index.hr (chorvatsky)
  20. ↑ Článek na portálu tportal.hr (chorvatsky)
  21. ↑ Článek na portálu index.hr
  22. ↑ Senát PČR: 21. schůze, 18. hlasování, 25.04.2012
  23. ↑ Hlasování Poslanecké sněmovny - 40. schůze, 58. hlasování, 8. 6. 2012, 09:38
  24. ↑ rozhlas.cz: Klaus podepsal přístupovou smlouvu Chorvatska k Evropské unii
  25. ↑ Informace na portálu MZV ČR. www.mzv.cz [online]. [cit. 2013-06-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-26. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vstup_Chorvatska_do_Evropské_unie&oldid=23129152“