Otevřít hlavní menu

Volenice (Počedělice)

část obce Počedělice v okrese Louny

Volenice jsou vesnice, část obce Počedělice v okrese Louny. Nachází se asi 4 km na severovýchod od Počedělic. V roce 2009 zde bylo evidováno 141 adres.[1] V roce 2011 zde trvale žilo 77 obyvatel.[2]

Volenice
Památkově chráněná sýpka
Památkově chráněná sýpka
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 77 (2011)
Domů 141 (2009)
Lokalita
PSČ 440 01
Obec Počedělice
Okres Louny
Historická země Čechy
Katastrální území Volenice u Počedělic (4,01 km²)
Zeměpisné souřadnice
Volenice
Volenice
Další údaje
Kód části obce 123111
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Volenice leží v katastrálním území Volenice u Počedělic o rozloze 4,01 km².[3]

HistorieEditovat

Raně středověké osídlení okolní krajiny je doloženo existencí pohřebiště, které se nachází na nevýrazném návrší západně od vesnice. Na konci devatenáctého století na něm bylo prouzkoumáno několik hrobů, jejichž chudou pohřební výbavu tvořily keramické nádoby, záušnice a železný nůž.[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1273,[5] kdy byly Volenice uvedeny jako součást majetku premonstrátského kláštera v Praze na Strahově spolu s několika vesnicemi v okolí: Pátkem, Stradonicemi a Radonicemi.

ObyvatelstvoEditovat

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2][5]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 175 197 214 235 216 220 212 178 156 138 128 88 84 77
Domy 33 33 37 40 38 44 48 51 47 43 39 49 49 57

Vývoj počtu domůEditovat

Listina z roku 1350, součást strahovského urbáře z roku 1410, uvádí jména jednotlivých majitelů sídelních jednotek, včetně jejich poddanských povinností vůči majiteli panství – strahovskému klášteru. Z uvedené listiny je zřejmé, že obec tvořilo devatenáct usedlostí, k nimž je nutno připočítat hospodářský dvůr patřící strahovskému klášteru.[6] Počet usedlostí se od konce čtrnáctého století se postupně snižoval. Pokud jich bylo na konci 14. století devatenáct, tak v polovině století sedmnáctého (1654) jich bylo jen čtrnáct, z toho osm neobydlených. V průběhu osmnáctého století úpadek pokračoval. V roce 1713 osídlení Volenic čítalo jedenáct usedlostí (z toho tři pusté) a v roce 1785 dokonce ještě o dvě méně. V následujícím století se počty ustálily. V roce 1841 byl jejich počet shodný s rokem 1785.[7]

Devatenácté a především první polovina dvacátého století přinesla nárůst počtu obyvatel i domů. V roce 1869 v obci trvale sídlilo 175 obyvatel v 33 domech. V roce 1921 pak 220 obyvatel – nejvíce za celou existenci Volenic. Při sčítání v roce 2001 se k trvalému pobytu přihlásilo 84 obyvatel v 49 domech. Avšak oproti vrcholu v počtu obyvatel v roce 1921 bylo nejvíce domů ve Volenicích až v roce 1950.

PamětihodnostiEditovat

  • Sýpka – jediný pozůstatek barokního statku z roku 1770[8]
  • Dub letní Volenice – památný strom, roste na levém břehu Ohře u jezu v Pátku[9]
  • Pomník padlých první a druhé světové války
  • Kamenný kříž s korpusem Krista postavený u zadní stěny hasičské zbrojnice na návsi. Kříž je chráněn stříškou se zvoničkou. První zmínka o kříži, tehdy dřevěném, je z roku 1784. V roce 1894 byl postaven nový, kamenný, z odkazu Johany Vaňkové. Autorem byl pražský kameník Rada.
  • Kříž na severním okraji vesnice, vedle silnice. Kovový kříž je osazen na vrcholu hrubě opracovaného kamene.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  2. a b Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  4. LUTOVSKÝ, Michal. Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 432 s. ISBN 80-7277-054-3. Heslo Volenice, s. 359. 
  5. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401. 
  6. EMLER, Josef. Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými. Praha: [s.n.], 1881. S. 271–272. 
  7. Hanuš, Oldřich, Osobní archivní fond ve Státním oblastním archivu v Lounech
  8. Volenice – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-03]. Dostupné online. 
  9. Dub letní Volenice [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat