Vojtěch Hlaváč

český hudební skladatel, sbormistr, varhaník a vynálezce

Vojtěch Hlaváč, Войтех Иванович Главач[1], také Hlavac nebo Hlawatsch (23. března 1849, Ledeč nad Sázavou[2]22. března 1911, Petrohrad) byl český varhaník, skladatel, dirigent a vynálezce působící převážně v Rusku.

Vojtěch Hlaváč
Vojtěch Hlaváč (1887)
Vojtěch Hlaváč (1887)
Narození 23. března 1849
Ledeč nad Sázavou, Čechy
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 22. března 1911 (ve věku 61 let)
Petrohrad
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Místo pohřbení Vyborgskoe Catholic cemetery
Národnost česká
Povolání varhaník, dirigent, hudební skladatel a vynálezce
Ocenění Řád sv. Anny 3. třídy
Řád sv. Stanislava 3. třídy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Studoval na Varhanické škole v Praze u Františka Blažka a Josefa Krejčího. Ve studiu pokračoval na varhanické škole v Paříži. Krátce učil v Banátu v Oravici na jihu dnešního Rumunska a poté se stal sbormistrem německého pěveckého sdružení v nedalekém Vršaci (dnes na území Srbska). Byl povolán k vojenské službě do Vídně. Stal se plukovním kapelníkem, ale záhy zběhl do Ruska, kde získal v Petrohradě postavení varhaníka carské italské opery a soukromě vyučoval hudbu.

V roce 1882 odešel do Pavlovska, kde se stal dirigentem orchestru Uměleckého klubu. Po návratu do Petrohradu v roce 1888 založil univerzitní symfonický orchestr a sbor a studentský dechový orchestr. Do repertoáru zařazoval i díla českých skladatelů a zasloužil se tak o propagaci české hudby v Rusku.

Mezi ruskou šlechtou si získal si velkou oblibu a byl zván do šlechtických sídel jako koncertní mistr i jako pedagog. V roce 1893 působil jako hudební inspektor v ústavu prince z Oldenburku a v roce 1895 také v obdobném zařízení princezny z Oldenburku.

V letech 18901892 absolvoval studijní cestu po ruských školách a podílel se na vypracování osnovy státního hudebního školství. Na Všeruské výstavě v Nižním Novgorodě (v letech 19321991 Gorkij), která se konala v roce 1896, řídil sto koncertů. Od roku 1900 až do své smrti byl varhaníkem dvorního orchestru v Petrohradě. Byl jmenován carským dvorním sólistou a kapitánem orchestrů ruského námořnictva. Za svou činnost v Rusku byl mnohokrát vyznamenán vysokými řády.

VynálezceEditovat

V roce 1880 navrhl zdokonalené koncertní harmonium, které mělo 31 rejstříků, rozsah rozšířený o jednu oktávu a další technická vylepšení. Nástroj postavila stuttgartská firma „Schiedmayer und Söhne“ a Hlaváč s ním podnikal koncertní turné po Německu, Itálii a Anglii. Později s tímto nástrojem vystupovala i jeho dcera, zpěvačka Zora Hlaváčová. V sezóně 18971898 jej představila i v Čechách.

Na své cestě po Itálii se seznámil s úpravou klavíru, která umožňovala libovolně prodlužovat tón opakovanými slabšími údery zvláštních malých kladívek. Vynalezl další technické zlepšení a takto upravený nástroj nazval Armonipiano. Pro tento nástroj komponoval některé své operní transkripce i Ferenc Liszt[3], jinak se však neujal.

S oběma nástroji se s velkým úspěchem zúčastnil světových výstav v Paříži (1889), Chicagu (1893) a Mezinárodní výstavy v Antverpách (1899), nejen jako vynálezce, ale i jako virtuóz na tyto nástroje.

DíloEditovat

Klavírní skladbyEditovat

  • Mille Fleurs, op. 2 (1863)
  • Křepelinka (1865)
  • Srpske narodne pesne (klavír na čtyři ruce)
  • Valčíky
  • Koncertní etuda Es-dur
  • Valse-Etude Des-dur
  • Valse-Impromptu A-dur
  • Gavotta
  • Fantasie op. 29

Vokální skladbyEditovat

  • Romansy
  • Dvojzpěvy
  • Zabitý (mužský sbor) a další sbory
  • Selskije chory (zpěvník pro školy)

Orchestrální skladbyEditovat

  • Chopinovská suita
  • 4 rhapsodie z lidových písní srbských, maďarských a ruských

Neprovedena zůstala komická opera Oblava. Upravil řadu skladeb světových skladatelů pro své Armonipiano.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Československý hudební slovník I (A–L), (Praha, 1963, SHV)
  • Pazdírkův hudební slovník naučný I. Část věcná (Brno 1929, s. 16)
  • Curt Sachs: Real-Lexikon der Musikinstrumente (Berlín 1913, s. 20).
  • Antonín Modr: Hudební nástroje (Praha 1978, s. 267).

Externí odkazyEditovat