Vladimír Bojarskij
Vladimír Iljič Bojarskij (rusky Владимир Ильич Боярский), narozen 10. prosince 1901 ve vesnici Broděckoje (rusky Бродецкое) v Kyjevské gubernii - zemřel 7. května 1945 v Příbrami, byl velitel RNNA, generál ROA[pozn. 1] ve funkci zástupce náčelníka generálního štábu ozbrojených sil KONR. Oběšen českými partyzány.
| Vladimír Iljič Bojarskij | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Do roku 1942 znám jako Vladimír Gjeljarovič Bajerskij |
| Narození | 10. prosince 1901 Broděckoje v Kyjevské gubernii  Ruské impérium |
| Úmrtí | 7. května 1945 (ve věku 43 let) Příbram,  Protektorát Čechy a Morava |
| Národnost | Polská |
| Civilní činnost | Strojní zámečník |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | .svg){kind=small} Dělnicko-rolnická rudá armáda plukovník
 Ruská osvobozenecká armáda generálmajor |
| Sloužil |  Sovětský svaz Německá říše |
| Složka | Pěchota |
| Velel | 41. pěší divize Dělnicko-rolnické rudé armády
3. pěší divize ROA |
| Války | Ruská občanská válka, Polsko-sovětská válka, Druhá světová válka |
| Bitvy | Boje s německou armádou na jihozápadní části východní fronty Bojové nasazení RNNA na východní frontě |
 multimediální obsah na Commons | |
Mládí editovat
Jeho skutečné jméno je Vladimír Gjeljarovič Bajerskij[1] (rusky Владимир Гелярович Баерский) a výše uvedené jméno používal jako bojový pseudonym od roku 1942. Narodil se v polské dělnické rodině a později pracoval jako strojní zámečník. V roce 1922 vystudoval Dělnickou fakultu[pozn. 2] jako přípravu ke studiu na vysoké škole. V roce 1926 absolvoval Ekonomický institut.
Služba v Dělnicko-rolnické Rudé armádě 
editovat
V řadách Rudé armády se zúčastnil ruské občanské války, dále polsko-sovětské války, potlačení povstání v Dagestánu (1922) a v Gruzii (1924). Sloužil nejprve u 111. pěšího pluku 37. pěší divize jako velitel roty. V roce 1934 sloužil jako náčelník štábu 80. pěšího pluku 27. pěší divize. Vystudoval kurzy pro vyšší velitele a v roce 1937 ukončil vzdělávání na Frunzeho vojenské akademii, kde následně působil jako učitel taktiky pro velitele pěchoty.
V roce 1938 byl propuštěn do zálohy, ale v roce 1939 byl opět povolán zpět do armády. V letech 1940 - 1941 byl zástupce náčelníka štábu 18. střeleckého sboru Dálněvýchodního frontu.
V roce 1941 vstoupil do VKS(b), dosáhl hodnosti plukovníka a začátkem Velké vlastenecké války vykonával funkci náčelníka štábu 31. střeleckého sboru. Od září 1941 velel 41. pěší divizi ve Volžském vojenském okruhu. Divize byla od ledna 1942 nasazena do bojů s wehrmachtem na jihozápadní části fronty. V květnu 1942 byla obklíčena a zničena německými silami. Dne 25. května 1942 byl plukovník Rudé armády, tehdy ještě pod jménem Bajerskij, zajat.
Služba v RNNA 
editovat
V zajetí dal najevo své protisovětské smýšlení a chuť spolupracovat s německými okupačními úřady. Byl přemístěn do zvláštního tábora u města Vinica. Zde společně s Andrejem Vlasovem dne 3. srpna 1942 podepsal výzvu adresovanou německému velení požadující vytvoření ruských ozbrojených sil určených pro boj proti komunismu.
V srpnu 1942 byl odvolán dosavadní velitel RNNA[pozn. 3] Konstantin Kromiadi, protože podle rozkazu Vůdce nesměl v německé operační zóně sloužit bílý emigrant. Bojarskij (v té době plukovník už pod tímto pseudonymem[2]) nastoupil 1. září 1942 na jeho místo jako velitel[1]. RNNA byl původně zpravodajský útvar založený z bývalých příslušníků Rudé armády pod patronací abwehru v rámci Skupiny armád střed[1]. Jejich bojové úspěchy měly sloužit jako argument po výstavbu větší armády pod vedením Vlasova, se kterým se osobně znal ze zajateckého tábora[2]. RNNA byla umístěna ve vesnici Osintorf mezi Smolenskem a Oršou v počtu asi 8 000 lidí. RNNA se v bojích osvědčila a podle plánu německého velení reprezentovaného von Klugem měla být oblečena do německých stejnokrojů a rozdělena na frontu po částech k německým útvarům[1]. Proti tomuto rozkazu se Bojarskij postavil a odmítl ho vykonat. Německými úřady byl zatčen, ale byl brzy propuštěn.
Služba v ROA 
editovat
V létě 1943, ještě před oficiálním vznikem ROA, byl inspektorem východních dobrovolnických praporů spadajících pod velení generála Vlasova. Následně se aktivně podílel na vytvoření ozbrojených sil Komitétu pro osvobození národů Ruska a jeho politickém programu. Od ledna 1945 v ROA zastával štábní funkce, byl zástupce náčelníka generálního štábu a byl dezignovaný velitel 3. pěší divize ROA[1].
Generál Bojarskij byl 5. května 1945 vyslán navázat spojení s 1. pěší divizí ROA generála Buňačenka z pověření náčelníka štábu ROA Truchina[2]. Ve městě Příbram však byl zajat českými partyzány, kterým velel sovětský kapitán Smirnov (pseudonym Jevgenije Antonoviče Olesinského). 7. května 1945 po hádce s velitelem partyzánů byl Bojarskij okamžitě oběšen[2]. Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech[1].
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Bojarskij velel Ruské národní lidové armádě vzniklé z Ruského praporu (batalion) zvláštního určení organizovaného abwehrem. Není totožná s
Ruskou národní osvobozeneckou armádou, která je spjata s Lokoťskou samosprávou. Obě vojenské uskupení pak byly začleněny do Ruské osvobozenecké armády.
- ↑ V sovětském prostředí se jednalo o studium zaměřené na přípravu dělníků na přijetí na vysokou školu, které bylo započítáváno jako práce, viz Рабо́чий факульте́т.
- ↑ Pro jednoznačnou identifikaci útvaru odkaz na ruskou Wikipedii Русская национальная народная армия
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Боярский, Владимир Ильич na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f AUSKÝ, Stanislav. Dobrovolníci Evropská politika a druhá světová válka. 1. vyd. Praha: Dita, 2002. 285 s. ISBN 80-85926-35-0. S. 215.
- ↑ a b c d RICHTER, Karel. Případ generála Vlasova. 1. vyd. Praha: Panaroma, nakladatelsví a vydavatelství, 1991. 392 s. ISBN 80-7038-227-9. S. 107-108,232,356.
Externí odkazy editovat
- Fotografie a článek o Bojarském (ru)
