Otevřít hlavní menu

Vjačeslav Moše Kantor

Vjačeslav Moše Kantor (Rusky: Вячеслав Моше Кантор, * 8. září 1953 v Moskvě) je ruský podnikatel, miliardář a filantrop. V současnosti působí jako předseda Evropského židovského kongresu (EJC).

Vjačeslav Moše Kantor
Viatcheslav Moshe Kantor.jpg
Narození 8. září 1953 (65 let)
Moskva
Alma mater Moskevský letecký institut
Ocenění Řád přátelství
Řád cti
Řád čestné legie
Čestný doktorát univerzity v Tel Avivu (Izrael)
Web www.moshekantor.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a kariéraEditovat

VzděláníEditovat

Narodil se v Moskvě. Zde také strávil své mládí a získal zde v roce 1976 titul v Leteckém Institutu. V roce 1981 obhájil dizertační práci na téma Vesmírné automatizované kontrolní systémy a získal titul PhD.

Podnikatelská činnostEditovat

Vede veřejně obchodovatelnou společnost Acron Group, která provádí výrobu a distribuci minerálních hnojiv. První aktiva společnosti Acron Group koupil v roce 1993. Byla to státní továrna na výrobu hnojiv na bázi kyseliny dusičné v Rusku (dříve známá jako Azot). V roce 2012 odhadl Forbes jeho jmění na 2,3 miliardy dolarů, což ho činí 39 nejbohatším podnikatelem v Rusku a 546 nejbohatším podnikatelem na světě dle žebříčku Forbes.[1]

RodinaEditovat

Kantor je ženatý, má tři syny a dceru.

KariéraEditovat

Je předsedou Evropského židovského kongresu (EJC) a angažuje se v boji proti antisemitismu a rasismu. Přispěl k revitalizaci židovského života v Evropě i mimo ni. Spolupředsedá Evropské radě pro toleranci a usmíření (European Council on Tolerance and reconciliation – ECTR) a snaží se posilovat vzájemnou toleranci v současném světě. Předsedá Mezinárodnímu lucemburskému fóru pro prevenci jaderných katastrof a zapojuje se do hledání cest jak zabránit šíření jaderných zbraní.[2]

Stojí v čele mnoha komunálních a občanských společností. Přispěl k rozvoji konceptu evropského modelu Národního statutu pro podporu tolerance. Podporou tohoto konceptu dal podnět ke vzniku Evropského akademického centra, které se věnuje výzkumu a studiu netolerance.

Podporou tolerance a usmíření, lidských práv a mezináboženského dialogu a bojem proti antisemitismu a rasismu získal řadu ocenění od hlav evropských států. Mezi ně patří Velkokříž řádu za zásluhy (2013) Je to nejvyšší ocenění, které může v Itálii získat příslušník jiného národa. Také získal prestižní francouzské ocenění Řád čestné legie (2014).[2]

Veřejné aktivityEditovat

Židovská komunitaEditovat

Od roku 2007 byl předsedou Evropského židovského kongresu. Znovu byl zvolen v letech 2008 a 2012. Evropský židovský kongres je světská organizace, která reprezentuje zájmy dvouapůl milionu evropských židů napříč Evropou. Zastupuje zájmy čtyřicetidvou národních židovských komunit.

Angažuje se v šíření vědomostí o holokaustu. Jeho cílem je zachovat vzpomínky na tragické události dvacátého století. Založil a vede Světové fórum holokaustu (World Holocaust Forum – WHF) a Evropský židovský fond (EJF).

Jako předseda nadace WHF inicioval a organizoval připomínkovou akci, která se konala v den 65. výročí od osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau 27. ledna 2005 v Krakově. Akce nesla příznačný název "Let My People Live!" (nech můj lid žít). Tohoto celosvětového fóra se účastnilo více než 40 hlav států a oficiálních delegací.

V důsledku angažmá v podpoře židovského života se stal zakladatelem a předsedou Evropského židovského fondu (EJF), který podporuje židovský život napříč Evropou a vytváří podpůrné programy k posílení židovské identity a hrdosti. Zaměřuje se na spojení mladých lidí se židovským kulturním dědictvím. Je také předsedou Yad Vashem[3] v Jerusalému a byl zvolen předsedou Politické rady Světového židovského kongresu.

Tolerance a usmířeníEditovat

Je zapojen do podpoy a prosazování tolerance a usmíření v Evropě. V roce 2008 založil Evropskou radu pro toleranci a usmíření (ECTR), které spolupředsedal s bývalým členem komunistické Polské sjednocené dělnické strany a prezidentem Aleksandrem Kwaśniewskim. ECTR je nevládní organizace, složená z bývalých hlav evropských států, laureátů Nobelovy ceny míru a dalších světově uznávaných jednotlivců v oblasti prosazování tolerance. ECTR bylo založeno s cílem bojovat proti xenofobii, extremismu a antisemitismu a monitoruje snahu evropských států přiklánět se k principům tolerance. ECTR rozvíjí praktické iniciativy a přichází s doporučeními pro prosazování vzájemného pochopení mezi kulturami. ECTR povzbuzuje státy k důslednému dohledu nad "netolerantními" osobami.

Nešíření jaderných zbraníEditovat

V roce 2007 byl zvolen prezidentem Mezinárodního lucemburského fóra pro zabránění jaderným katastrofám, což je mezinárodní nevládní organizace, která sjednocuje světově uznávané experty na nešíření jaderných zbraní, materiálu a nosných zařízení. Aktivity lucemburského fóra se zaměřují na diskusi o jaderné bezpečnosti a nešíření jaderných zbraní, a na tvorbu návrhů a doporučení politikům a diplomatům. Tato doporučení zahrnují posílení jaderné bezpečnosti. Fórum se také snaží zabránit zevšedňování jaderné hrozby v současném světě a poskytuje věrohodné informace o současné sitauci ve státech a regionech, kterých se tato hrozba týká nejvíce (Blízký východ, Korejský poloostrov, jižní Asie).[4]

Vyznamenání a oceněníEditovat

  • Řád přátelství (Rusko, 1998)
  • Důstojnický kříž Řádu za zásluhy (Polsko, 2005)
  • Řád knížete Jaroslava moudrého (Ukrajina, 2006)
  • Leopoldův Řád (Belgie, 2009)
  • Rytíř Řádu čestné legie (Francie, 2012)
  • VDlkokříž Řádu za zásluhy o Italskou republiku (Itálie, 2013)
  • Velkokříž s vyznamenáním Státního řádu za zásluhy (Rumunsko, 2014)
  • Důstojník národního řádu Čestné legie (Francie, 2014)
  • Čestný doktorát na univerzitě Tel Aviv (2004),[5]
  • Medaili za zásluhy zásluha o toleranci od Ekumenické nadace tolerance (2011)
  • Cenu European Jewish Leadership (2012).

UměníEditovat

Je předsedou muzea avantgardního umění (MAGMA), které sám založil v roce 2001. Muzeum disponuje největší a nejvýznamnější světovou soukromou sbírkou ruského avantgardního umění 20. století. Tento umělecký proud byl znám v letech 1890 až 1930. Sbírka obsahuje díla autorů jako je Marc Chagall, Chaim Soutine a Mark Rothko.

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity informace z článku en:Viatcheslav Moshe Kantor na anglické Wikipedii.

  1. http://www.forbes.com/billionaires/#p_56_s_a0_All%20industries_All%20countries_All%20states_ [online]. 
  2. a b Moše kantor: biografie, online
  3. http://moshekantor.com/en/docs/60/ [online]. 
  4. Série interview s experty Lucemburského fóra [online]. Dostupné online. 
  5. TAU Webflash [online]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat