Otevřít hlavní menu

Vitalij Valentinovič Bianki (11. února 189410. června 1959) byl ruský autor přírodopisných knih pro děti, z nichž nejznámější jsou Lesní noviny.

Vitalij Valentinovič Bianki
Narození 30. lednajul. / 11. února 1894greg.
Petrohrad
Úmrtí 10. června 1959 (ve věku 65 let)
Petrohrad
Místo pohřbení Bogoslovský hřbitov
Povolání spisovatel, autor dětské literatury, novinář, ornitolog a přírodovědec
Alma mater Petrohradská státní univerzita
Žánr literatura pro děti
Rodiče Valentin Lvovič Bianki
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život a tvorbaEditovat

Jeho rodina pocházela z Německa, jeho pradědeček se jmenoval Weiss a byl operní pěvec, který si kvůli reklamě poitalštil jméno na Bianchi.[1] Otcem Vitalije Biankiho byl entomolog, člen Petrohradské akademie věd Valentin Lvovič Bianki.

Fyziku vystudoval na Petrohradské univerzitě. V mládí se věnoval také fotbalu, s klubem Unitas se stal roku 1913 přeborníkem Petrohradu. Zúčastnil se mnoha zoologických expedic, ale strohá akademická věda ho nebavila a raději se vydal cestou popularizace vědy, především mezi dětmi. Práce v časopise Nový Robinson, kde vedl rubriku o přírodě, jej inspirovala k jeho vrcholnému dílu Lesní noviny na každý rok (první vydání 1928), kde popisoval život v přírodě formou žurnalistických útvarů, jako je reportáž, kvíz nebo fejeton.

PolitikaEditovat

Během říjnové revoluce bojoval na straně eserů, proto byl sledován sovětskou tajnou policií.[2] V roce 1921 byl krátce vězněn v Bijsku, kde pak působil jako učitel a správce muzea. V roce 1925 byl odsouzen ke tříletému vyhnanství ve Střední Asii. Znovu byl zatčen v letech 1932 a 1935, ale pro nedostatek důkazů a na přímluvu známých spisovatelů byl propuštěn. Velké vlastenecké války se nezúčastnil kvůli srdeční vadě, před blokádou Leningradu byl evakuován na Ural.

DíloEditovat

Podle jeho předlohy natočil režisér Agasij Babajan film Cesta nezištné lásky (1971).

OdkazyEditovat