Wikipedie

Vila Augustina Švagrovského

novorenesanční vila v Bechlíně
(přesměrováno z Vila Švagrovských)

Vila Augustina Švagrovského (přesněji Vila Švagrovských) je jednopatrová novorenesanční vila v obci Bechlín čp. 52[1][2][3] v okrese Litoměřice. Byla postavena v letech 1874–1875 podle návrhu novorenesančního architekta Jana Zeyera ovlivněného architektem Antonínem Wiehlem.[4][5][6][7] Stavebníkem byla matka významného podnikatele a mecenáše umění z Roudnice nad Labem Augusta Švagrovského.[4]

Vila Augustina Švagrovského
Vila Augustina Švagrovského
Vila Augustina Švagrovského
Účel stavby

vila, nevyužita

Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektJan Zeyer
Výstavba1874 - 1875
Přestavba1878 - 1974
StavebníkAugustin Švagrovský
Další majiteléJosefka a František Vejdovský, JZD Podřipsko, Památník Jana Nerudy a Písní kosmických
Poloha
AdresaBechlín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°24′58,4″ s. š., 14°20′34,8″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a historie vily editovat

Popis editovat

Novorenesanční dvoupatrová vila s hrázděným patrem evokující švýcarské horské domy. Stavbu do novorenesančního stylu řadí motivy arkád, nízký sklon střechy, kazetové stropy interiérů i autor návrhu Jan Zeyer. Vila byla postavena byla v letech 1874 - 1875 na místě původního přízemního domu s doškovou střechou.[8] V místech stavby býval manský statek.[9] Vila je postavena v mírném svahu a její výšku zvyšuje podezdívka. Přízemí stavby je zděné, zatímco patro a půdní nadezdívka jsou hrázděné. Trámy jsou vyzdívány ostře pálenými cihlami. Stavba je situována v centru vesnice, což v kontrastu dává vyniknout její výstavností a vytváří z ní dominantu obce. Půdorys stavby ve tvaru písmene „L“ je směrován do prostoru před vilou. Z hlavního průčelí vystupuje křídlo členěné lodžiemi se dvěma řadami arkád. Fasádu zdobí dřevořezby z prořezávaných desek. Hlavní vchod prochází honosnou lodžii. Původní interiéry se částečně dochovaly. V přízemí bylo v 70. letech 20. století muzeum Jana Nerudy a Písní kosmických.[10] Z přízemí do patra vede je přístup kamenným schodištěm. V 1. patře jsou situovány pokoje. V létě umožňovala v 1. patře posezení prostorná lodžie s arkádami na tři světové strany. Detaily stavby jsou ovlivněny lidovou architekturou, rustikálními motivy s hlavním motivem veverky. Užití hrázděné konstrukce není pro českou neorenesanci běžné. Lze usuzovat, že k užití dřeva vedla Zeyera snaha o zdůraznění venkovského charakteru vily. Důvodem mohl být i fakt, že Švagrovský disponoval množstvím dřeva z jeho obchodu s řezivem.[4][11]

Historie editovat

 
Pamětní deska Jana Nerudy, který ve zdejším okolí pracoval na sbírce Písně kosmické

Po smrti svého manžela, roudnického podnikatele Martina Švagrovského (1807 — 1866), postavila vdova Rosalie (Růžena) Švagrovská, rozená Linková, letní rodinné sídlo. Vilu užíval August Švagrovský a jeho sestra Růžena (provdaná Fričová) a dávali ji k dispozici i umělcům.[12] Po smrti Augusta a Růženy Švagrovských ve vile žila jejich sestra Josefka s manželem Františkem Vejdovským, universitním profesorem a významným českým zoologem. Jejich potomkům byl dům vyvlastněn po únoru 1948.[13] V letech 1974 - 1993 budovu užívalo JZD Podřipsko, které provedlo vnitřní i venkovní opravy. V roce 1978 zde byl otevřen „Památník Jana Nerudy a Písní kosmických“ připomínající básníkův pobyt.[11] Exponáty tohoto památníku tvořily Nerudovy rukopisy, různá vydání Písní kosmických, dobové dokumenty i fotografie, původní nábytek, osobní památky na Nerudu. V roce 1994 byl celý objekt vydán v restituci potomkům rodiny Vejdovských a veškeré exponáty Nerudova památníku byly předány Okresnímu vlastivědnému muzeu v Litoměřicích.[8] Na vile byla osazena deska připomínající básníkovo působení.

Vila Švagrovských jako středisko kultury (mecenáš August Švagrovský) editovat

 
Miloš Jiránek, Podobizna Augusta Švagrovského, 1907

Hosty Švagrovských bývali básník Jaroslav Vrchlický, malíř Václav Brožík, cestovatel Emil Holub a houslový virtuos František Ondříček.

Na pozvání rodiny Fričových (Růženy Švagrovské, provdané Fričové, sestry Augusta Švagrovského) zde často odpočíval i tvořil Jan Neruda. Vznikla zde řada jeho fejetonů a převážná část básnické sbírky Písně kosmické, vydaná poprvé v roce 1878.[14][15] Na upomínku Nerudova pobytu je na vile od roku 1978 umístěna pamětní deska.[16]

Nejznámějším členem rodiny Švagrovských byl August Švagrovský (1847 — 1931), mecenáš umění a kultury. Jeho nejdůležitějším kulturním počinem byla soustavná akvizice obrazů; svou malířskou sbírku věnoval městu Roudnice nad Labem.

Autor projektu architekt Jan Zeyer editovat

 
Jan Zeyer (1847–1903)

Autorem návrhu je český architekt Jan Zeyer náležející ke generaci Národního divadla. Jeho bratr, Julius Zeyer, byl významný český básník.[5] Na počátku své stavitelské dráhy Jan Zeyer v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Wiehlovým pojetím české novorenesance byl Zeyer ovlivněn i v dalších letech.[6][7][17][18] Zeyer společně s Wiehlem v Praze navrhli a postavili 5 činžovních domů. Wiehlovo a Zeyerovo do té doby neobvyklé pojetí výzdoby domů vzbudilo pozornost odborníků a příznivý ohlas veřejnosti. O tom svědčí názor historičky a etnografky Renáty Tyršové publikovaný po dokončení stavby domu čp. 1035/17 v ulici Karolíny Světlé, kde se Antonín Wiehl v průběhu stavby inspiroval rekonstrukcí Schwarzenberského paláce dokončenou Josefem Schulzem v roce 1871, jmenovitě konzolovou římsou.[19] Wiehlův a Zeyerův kolega architekt Jan Koula jejich úsilí definoval v roce 1883 ve Zprávách Spolku architektů a inženýrů v království Českém jako "výklad o vývoji a stylu A. Wiehla" "........Wiehl bojuje o nové vyjádření architektonické na základě vzorů, pro Prahu a Čechy XVI. a XVII. století typických a ukázal k nim poprvé, když postavil svůj "sgrafitový domek" v Poštovské ulici. Od té doby pilně sbíral památky naší renesance, studoval je a kde mu bylo možno, hleděl jich užíti na svých stavbách. Wiehlovým přičiněním mluví se o "české renesanci"; cítíme oprávněnost tohoto názvu, ale nikdo dosud nestanovil přesně, v čem ráz těch staveb záleží..."[18][20][21]Zeyer s Wiehlem navrhli a realizovali ještě Dům Bohuslava Schnircha v Mikovcově ulici čp. 548/5, Olivův dům čp. 1032/14 v Divadelní ulici, Dům s taneční školou Karla Linka čp. 1050 v Praze 1, Divadelní ul. 12, Krocínova ul. 1. (1875–1876), Dům čp. 1035/17 Karolíny Světlé (1876).[6][7][17] Po ukončení spolupráce s Wiehlem Zeyer realizoval čtyři nájemní domy ve spolupráci s architektem Viktorem Skůčkem.[22][23][24]

Dům v kontextu Zeyerovy architektonické tvorby editovat

Zeyer vilu navrhl na počátku své stavitelské dráhy, v době spolupráce s Antonínem Wiehlem. Jde také o jednu ze dvou vil, které navrhl. Později získal stavbami 10 činžovních domů věhlas jako významný novorenesanční architekt a stavitel. V téže době jako vilu v Bechlíně připravoval s Wiehlem návrh 2 nájemních domů v dnešní ulici Karoliny Světlé.[25] Kromě Vily Švagrovských Zeyer postavil další 3 stavby mimo Prahu.[5] Zeyerovu vilu Švagrovských je možno srovnávat i s návrhy vil Zeyerova kolegy, názorového souputníka a vzoru Antonína Wiehla. Wiehl byl autorem návrhu vlastní vily čp. 113 ve Smolnici u Loun (1898),[26][27][28] a dalšími vilami navrženými pro významné podnikatele působící na Berounsku – Duslovu vilu v Berouně a vilu Josefa Šebestiána Daubka (majitele velkostatku Liteň) v Brněnci u Svitav.[29][30][31][32]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Bechlín. Bechlín [online]. Bechlín: Obec Bechlín, Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Vila Augustina Švagrovského, s. 17. 
  3. ↑ Bechlín.In:cesko.svetadily.cz/ustecky-kraj/okres-litomerice/bechlin/lokality [online]. Ostrava: NetMagazines s.r.o. Ruská 87/11 703 00 Ostrava - Vítkovice [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c PAVLÍČEK, Tomáš; SELLNEROVÁ, Alena; TOTHOVÁ, Jolana. Vila Švagrovských.In:Slavné vily Ústeckého kraje.. první. vyd. Praha.Vilová 11, Praha 10: FOIBOS BOOKS s. r. o., 2008-02-12 (2008 tisk). 70 s. (Slavné vily). Dostupné online. ISBN 978-80-87073-04-9. Kapitola Vila Švagrovských.Dvoupodlažní vila proslulé rodiny českých vlastenců a mecenášů umění stojí vprostřed malé vesnice..  Archivováno 24. 9. 2020 na Wayback Machine.
  5. ↑ a b c VLČEK, (ED.), P. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: [s.n.], 2004. S. 728 – 729. 
  6. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  7. ↑ a b c LÍBAL, Patrik; ŽID, Jiří; ET AL. Jan Zeyer [online]. Praha: arch-pavouk [cit. 2015-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. 
  8. ↑ a b Bechlín. Vila Augusta Švagrovského.In: Bechlín. Historie. [online]. Bechlín: Obec Bechlín. Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-21. 
  9. ↑ KRAJNÍK, MUDR., Ondřej. Letní byt Jana Nerudy v Bechlíně. In: podripsko.cz [online]. Roudnice nad Labem: Svazek obcí Podřipsko, 2008-03-02 15:01:43 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Podřipsko.cz: Bechlín
  11. ↑ a b Bechlín. Vila Augusta Švagrovského.In: Bechlín. Galerie. [online]. Bechlín: Obec Bechlín. Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-21. 
  12. ↑ Bechlínské listy 2/2013, Miluše Dvořáková: Vila Švagrovských
  13. ↑ MILOTOVÁ, Nina. Kulturní dějiny Podřipska 1860–1914 v kontextu českého národního hnutí. Olomouc, 2015. Dizertační práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Ivan Šedivý. s. 269–299. 12. kapitola: Tichý mecenáš August Švagrovský. Dostupné online.
  14. ↑ Na okraj různých polí. Lumír III.. 4-5/1938-1939, s. 255. Dostupné online. 
  15. ↑ NERUDA, Jan. Písně kosmické. 10. vyd. Praha: F. Topič, 1932. 57 s. Dostupné online. 
  16. ↑ Vila Švagrovských. Bechlínské listy. 2/2013, s. 11. Dostupné online. 
  17. ↑ a b PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–30. Dostupné online.
  18. ↑ a b KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  19. ↑ TYRŠOVÁ, Renáta. Z pouličního života pražského na domě svatováclavské záložny v Poštovské ul.. Světozor. Roč. XX, čís. 1866, s. 1866. 
  20. ↑ KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2–3. 
  21. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 2. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  22. ↑ KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  23. ↑ Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88–101. 
  24. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku století dvacátého. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 34–36. Dostupné online.
  25. ↑ PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 37. Dostupné online.
  26. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 26–27. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  27. ↑ Antonín Wiehl.Historie obce. in Smolnice oficiální web obce [online]. Smolnice: Obec Smolnice [cit. 2015-11-07]. Dostupné online. 
  28. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-16]. Identifikátor záznamu 155624 : Wiehlova vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  29. ↑ 28 Duslova vila [online]. Beroun: Město Beroun [cit. 2015-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-29. 
  30. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 11517/2-4347 [online]. Praha: Národní památkový ústav ČR [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  31. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  32. ↑ VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem. August Švagrovský a jeho sbírka : 90. výročí založení galerie : Galerie moderního umění Roudnice nad Labem, prosinec 2000 - únor 2001 [online]. první. vyd. Roudnice nad Labem: Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem, 2000 [cit. 2016-01-22]. S. 1–18. Katalog k výstavě. Dostupné online. ISBN 80-85053-35-7. 
  • Bechlín.In:cesko.svetadily.cz/ustecky-kraj/okres-litomerice/bechlin/lokality [online]. Ostrava: NetMagazines s.r.o. Ruská 87/11 703 00 Ostrava - Vítkovice [cit. 2016-01-24]. Dostupné online. 
  • Bechlín. Bechlín [online]. Bechlín: Obec Bechlín, Obecní úřad Bechlín [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy, isbn v knize neuvedeno : brož.. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město Plasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • Domy architekta J.Zeyera na Ferdinandově nábř. Smíchovském.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXVI/1892, čís. sešit2, s. 88–101. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • HELLER, Saturnin O. Renaissance moderních průčelí našich a vztah k renaissanci původní. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XVIII/1883, s. 3–13. 
  • JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Vila Augustina Švagrovského, s. 16–17. 
  • JANKOVÁ, Yvonne. Motivy z českých dějin na novorenesančních fasádách 19. století. in: Staletá Praha XVI. první. vyd. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze, 1983 (1983 tisk). 27 s. S. 257–274. 
  • KOULA, Jan. Domy pp.architektů V.Skučka a J.Zeyera.. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Roč. XXII/1887-88, čís. sešit2, s. 2–4. 
  • KOULA, Jan. Majorátní dům knížat Schwarzenberků na Hradčanech. Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. II., s. 2–3. 
  • KOULA, Jan. Výklad o vývoji a stylu A. Wiehla". Zprávy Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Roč. XVIII. (1883), čís. I., s. 7–8. 
  • KRAJNÍK, MUDR., Ondřej. Letní byt Jana Nerudy v Bechlíně. In: podripsko.cz [online]. Roudnice nad Labem: Svazek obcí Podřipsko, 2008-03-02 15:01:43 [cit. 2016-01-22]. Dostupné online. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 7 – 100 let moderní architektury 1885-1985.. první. vyd. Praha: [s.n.], 1985 (1985 tisk). 
  • LUKEŠ, Zdeněk. Praha 1891 – 1918. první. vyd. Praha: [s.n.], 1997 (1997 tisk). 
  • NERUDA, Jan. Písně kosmické. 10. vyd. Praha: F. Topič, 1932. 57 s. Dostupné online. 
  • FOIBOS BOOKS s. r. o. Vila Švagrovských.In:Slavné vily Ústeckého kraje.. první. vyd. Praha.Vilová 11, Praha 10: FOIBOS BOOKS s. r. o., 2008-02-12 (2008 tisk). 70 s. (Slavné vily). Dostupné online. ISBN 978-80-87073-04-9. Kapitola Vila Švagrovských.Dvoupodlažní vila proslulé rodiny českých vlastenců a mecenášů umění stojí vprostřed malé vesnice..  Archivováno 24. 9. 2020 na Wayback Machine.
  • PELC, Vít. Výzdoba pražských nájemních domů v poslední třetině 19. století a na počátku. Praha, 2007 [cit. 2015-08-24]. 117 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta (FF) Univerzity Karlovy, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce prof. PhDr. Roman Prahl, CSc.. s. 26–48. Dostupné online.
  • STARÝ, Oldřich. Devatenácté století a národní tradice probuzenecké doby. Architektura ČSR. Roč. 1951, čís. 10, s. 350–372. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vila_Augustina_Švagrovského&oldid=23807726“