Otevřít hlavní menu

Velký Újezd (zámek)

zámek

Velký Újezd je zámek ve stejnojmenné vesniciBýčkovicokrese Litoměřice. Založen byl na konci šestnáctého století Jaroslavem Kostomlatským z Vřesovic, ale dochovaná podoba je výsledkem barokní přestavby po požáru v roce 1657 a mladších empírových úprav. Zámek je chráněn jako kulturní památka.[1]

Velký Újezd
Býčkovice, Velký Újezd, Castle.jpg
Základní informace
Sloh barokní, empír
Výstavba konec 16. století
Přestavba 1657–1658
Stavebník Jaroslav Kostomlatský z Vřesovic
Další majitelé páni z Vřesovic
litoměřičtí dominikáni
Poloha
Adresa Velký Újezd, Býčkovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Velký Újezd
Velký Újezd
Další informace
Rejstříkové číslo památky 42718/5-2434 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Když bylo roku 1575 ploskovické panství rozděleno na dvanáct dílů, připadl Velký Újezd s několika dalšími vesnicemi Jaroslavu Kostomlatskému z Vřesovic, který zde založil renesanční tvrz. Po něm ji roku 1612 zdědil syn Adam Jiří Kostomlatský z Vřesovic, který nejprve musel vyplatit podíl mladšího bratra Radslava.[2] Za účast na stavovském povstání bylo roku 1623 jeho panství, ke kterému patřilo šest vesnic, poplužní dvůr, pivovar a mlýn, převedeno na manství. Jako evangelík odešel Adam Jiří roku 1628 ze země a statek přenechal Radslavovi.[3]

O převzetí panství v té době usiloval litoměřický dominikánský klášter, kterému roku 1630 povolil císař Ferdinand II. zřídit noviciát, a příjmy z Velkého Újezdu měly být použity k jeho financování. Proti tomu se postavil Radslav, který argumentoval návratem Adama Jiřího z vyhnanství a jeho přestupem ke katolictví. Při saském vpádu v roce 1631 se Adam Jiří připojil k útočníkům, ale ještě téhož roku zemřel. Panství potom získal Jan Habart z Vřesovic, který také přišel se saským vojskem a již dříve se zmocnil Ploskovic, ale po vytlačení Sasů musel odejít do exilu.[3]

V roce 1632 újezdské manství připadlo klášteru, který je roku 1657 získal do vlastnictví. Ve stejném roce však vesnice i se starou tvrzí vyhořela, a dominikáni ji proto nechali přestavět na barokní zámek. Hlavní fáze přestavby skončila roku 1658, ale drobné úpravy pokračovaly až do konce sedmnáctého století. Zámek řádu patřil až do roku 1945, po kterém ho převzal státní statek a zřídil v něm kanceláře a byty.[3]

Stavební podobaEditovat

 
Brána se sochami světců

Zámek postavený v hospodářském dvoře tvoří podélná jednopatrová budova, k jejíž východní straně je přistavěn oktagonální rizalit s letopočtem 1658 v prvním patře. Hladké omítky a mansardovou střechu zámek získal během empírových úprav, kdy byl také k jihozápadnímu nároží přistavěn altánek. V některých místnostech se zachovaly valené klenbylunetami. V rizalitu bývala kaple s rokokovým oltářem a nástěnnou malbou, které byla neodborně opravena roku 1893.[3] Zbývající hospodářské budovy mají volutové štíty[4] a do dvora se vjíždí bránou se sochami svatého Vavřince, svatého Michala a pravděpodobně svatého Ivana ve výklencích.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-02-05]. Identifikátor záznamu 154926 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 446 s. Kapitola Tvrze okolo Litoměřic, s. 369. 
  3. a b c d e ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Velký Újezd – zámek, s. 502–503. 
  4. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Velký Újezd, s. 205. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat